Články / Reporty

Mariza na průzkumu lidských emocí

Mariza na průzkumu lidských emocí

Anna Mašátová | Články / Reporty | 08.10.2014

Devatenáctý ročník festivalu (nejen) pro hudební fajnšmekry Struny podzimu zahájila letos majitelka jednoho z nejkrásnějších hlasů světa, Mariza. Jedenačtyřicetiletá Marisa dos Reis Nunes se naposledy objevila v Praze roku 2008, poprvé se však v České republice představila na festivalu Colours of Ostrava o tři roky dříve. Zpěvačka jejího formátu by Státní operu pravděpodobně hravě naplnila i bez předešlých vystoupení, vždyť doposud prodala přes milion alb, stala se královnou fada a dokonce jeho ambasadorkou pro UNESCO.

V žilách jí koluje krev afrických předků po matce a Portugalců po otci, směska dobře odrážející se i v její hudbě. Fado si přizpůsobila k obrazu svému, tu do něj přidává jazz či trochu popu, jindy africké rytmy, ale především neuvěřitelnou dávku emocí a citu. Fado vzniklo v 19. století v lisabonské čtvrti Mouraria, kde Mariza vyrůstala a od dětství zpívala. Jak sama na koncertu přiznala, začínala už v pěti letech. Fado se nedá studovat ve školách, jde o ústní tradici. „Víte, když se podíváte na samotné slovo fado, tak to vychází z latinského slova fatum, které znamená osud, úděl. A fado je hudba, která připomíná životní pocity. A zpěvák fada je zkoumá všechny. Může se zabývat smutkem, ale i radostí, žárlivostí, láskou, vášní nebo štěstím. Všechny jsou součástí fada,“ vysvětlila Mariza v rozhovoru pro deník Metro.

Krátkovlasá kráska vydala své poslední studiové album Fado Tradicional před čtyřmi lety, šestou studiovku slibuje na příští rok. Struny podzimu zahájila výběrem toho nejlepšího ze svého repertoáru, čímž navázala na desku Best of Mariza. Na operním pódiu ji doprovodili kytaristé José Manuel Neto (portugalská kytara), Pedro Jóia (kytara), Yami (basová kytara) a bubeník Vicky Marques. Začalo se písní Promete, Jura, slovo fado se opakovalo v kouscích Fado Vianinha, Meu Fado Meu nebo Fado da Primavera. S menším úšklebkem si člověk bezděky vybavil, jak na těch samých prknech trdlují samozvané královny tuzemského popu, přiznejme si, Mariza by hravě strčila do kapsy i celý operní ansámbl Státní. Podmanivá femme fatale se vzdálila jen na chvíli, kdy publikum nechala v rukách svých spoluhráčů při instrumentálce Guitarrada.

K návratu do minulosti patří vzpomínání a Mariza během koncertu komunikovala s mírně strnulým publikem na výbornou. Vzpomněla na výročí úmrtí známé portugalské zpěvačky fada Amalii Rodrigues, která by se právě v den Marizina pražského vystoupení dožila čtyřiadevadesáti let, na své rodiče, dětství a syna. Kromě toho neváhala sejít ze scény, osobně dohlédnout, zda všichni zpívají Rosa Branca tak, jak ona chce, a na závěr si s mnohými podat ruku.

Nečekaným přídavkem byla presleyovská Can't Help Falling in Love, další dvě písně už byly opět portugalské. Výborně pojatá práce se světly i krásný zvuk brilantní výkon podtrhly, přesto by bylo zajímavé vidět Marizu v prostředí jí vlastním – v mourarijské kavárně v Lisabonu... Událost sezóny nemohla mít lepší zahájení. Struny podzimu ale kromě Marizy chystají další hudební pralinky.

Info

Struny podzimu: Mariza (por)
6. 10. 2014, Státní opera, Praha
foto © Struny podzimu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...