Články / Reporty

Mariza na průzkumu lidských emocí

Mariza na průzkumu lidských emocí

Anna Mašátová | Články / Reporty | 08.10.2014

Devatenáctý ročník festivalu (nejen) pro hudební fajnšmekry Struny podzimu zahájila letos majitelka jednoho z nejkrásnějších hlasů světa, Mariza. Jedenačtyřicetiletá Marisa dos Reis Nunes se naposledy objevila v Praze roku 2008, poprvé se však v České republice představila na festivalu Colours of Ostrava o tři roky dříve. Zpěvačka jejího formátu by Státní operu pravděpodobně hravě naplnila i bez předešlých vystoupení, vždyť doposud prodala přes milion alb, stala se královnou fada a dokonce jeho ambasadorkou pro UNESCO.

V žilách jí koluje krev afrických předků po matce a Portugalců po otci, směska dobře odrážející se i v její hudbě. Fado si přizpůsobila k obrazu svému, tu do něj přidává jazz či trochu popu, jindy africké rytmy, ale především neuvěřitelnou dávku emocí a citu. Fado vzniklo v 19. století v lisabonské čtvrti Mouraria, kde Mariza vyrůstala a od dětství zpívala. Jak sama na koncertu přiznala, začínala už v pěti letech. Fado se nedá studovat ve školách, jde o ústní tradici. „Víte, když se podíváte na samotné slovo fado, tak to vychází z latinského slova fatum, které znamená osud, úděl. A fado je hudba, která připomíná životní pocity. A zpěvák fada je zkoumá všechny. Může se zabývat smutkem, ale i radostí, žárlivostí, láskou, vášní nebo štěstím. Všechny jsou součástí fada,“ vysvětlila Mariza v rozhovoru pro deník Metro.

Krátkovlasá kráska vydala své poslední studiové album Fado Tradicional před čtyřmi lety, šestou studiovku slibuje na příští rok. Struny podzimu zahájila výběrem toho nejlepšího ze svého repertoáru, čímž navázala na desku Best of Mariza. Na operním pódiu ji doprovodili kytaristé José Manuel Neto (portugalská kytara), Pedro Jóia (kytara), Yami (basová kytara) a bubeník Vicky Marques. Začalo se písní Promete, Jura, slovo fado se opakovalo v kouscích Fado Vianinha, Meu Fado Meu nebo Fado da Primavera. S menším úšklebkem si člověk bezděky vybavil, jak na těch samých prknech trdlují samozvané královny tuzemského popu, přiznejme si, Mariza by hravě strčila do kapsy i celý operní ansámbl Státní. Podmanivá femme fatale se vzdálila jen na chvíli, kdy publikum nechala v rukách svých spoluhráčů při instrumentálce Guitarrada.

K návratu do minulosti patří vzpomínání a Mariza během koncertu komunikovala s mírně strnulým publikem na výbornou. Vzpomněla na výročí úmrtí známé portugalské zpěvačky fada Amalii Rodrigues, která by se právě v den Marizina pražského vystoupení dožila čtyřiadevadesáti let, na své rodiče, dětství a syna. Kromě toho neváhala sejít ze scény, osobně dohlédnout, zda všichni zpívají Rosa Branca tak, jak ona chce, a na závěr si s mnohými podat ruku.

Nečekaným přídavkem byla presleyovská Can't Help Falling in Love, další dvě písně už byly opět portugalské. Výborně pojatá práce se světly i krásný zvuk brilantní výkon podtrhly, přesto by bylo zajímavé vidět Marizu v prostředí jí vlastním – v mourarijské kavárně v Lisabonu... Událost sezóny nemohla mít lepší zahájení. Struny podzimu ale kromě Marizy chystají další hudební pralinky.

Info

Struny podzimu: Mariza (por)
6. 10. 2014, Státní opera, Praha
foto © Struny podzimu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cestopisy v podaní GenotPresents

Lucia Banáková 30.07.2020

Cez powerambient skrz vesmír, oceán a ostrov až na berlínske techno a späť do Prahy. GenotPresents ovládli Archu.

Nejlíp se tančí za deště (Okolojeles)

Michaela Peštová 29.07.2020

Je jedno, jestli máme srdce zlomené láskou nebo usychajícími lesy okolo. Potřebujeme místa, kde své vize nemusíme pořád dokola obhajovat.

Dobrá rozhodnutí (VlčkoviceFest)

Fomas 28.07.2020

První pohled na spoustu dětí, bosých nohou a žen bez podprsenek dával tušit, že opravdu půjde o hodně uvolněnou akci.

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.