Články / Reporty

Mark Lanegan aneb hlas, co rozřízne trezor

Mark Lanegan aneb hlas, co rozřízne trezor

Martin Řezníček | Články / Reporty | 12.11.2017

Závist je jedním z nejdestruktivnějších a nejodsuzovanějších pocitů – a ano, i jedním z hlavních hříchů, kterými se po staletí oháněla katolická církev. To dokládá mnoho tragicky končících příběhů, z těch fiktivních třeba Fincherův snímek Sedm (spoiler alert!), v němž je na závisti vystavěna pointa celého spektáklu. Je to ale také pocit mnohem všednější, třeba když kamarádovi závidíme jeho krásné husté vlasy, zatímco my jsme odsouzeni prořídlou kštici maskovat kšiltovkou nebo vojenským sestřihem. Zásadní rozdíl mezi jedním a druhým druhem závisti je ten, jestli druhému jeho věc, úspěch, vzhled přejeme, nebo nepřejeme (anebo se ho o ně, nedej bože, snažíme připravit). Říkejme tomu přející a nepřející závist. Na té přející není nic špatného, každý ji zná, a může člověka dokonce motivovat k tomu, aby na sobě makal. Ta nepřející může být nebezpečná.

Je spousta muzikantů, ke kterým právě takovou přející závist pociťuju. Jestli ale někomu závidím hlas, je to Mark Lanegan. Hlas, který způsobí, že všechny chloupky na krku vstávají a v přehřáté Lucerně člověku běhá mráz po zádech, ale taky hlas, co rozřízne trezor. Už předem bylo jasné, že najít nějakou výtku na jeho vystoupení bude setsakra těžké. Snad jedině fakt, že toho Lanegan moc nenamluví a těch několik kroků, které za celý koncert udělal, když se šel napít z láhve položené vedle kopáku, by se stěží dalo nazvat pohybem. Jeho strnulost u stojanu mikrofonu však zároveň působila hypnoticky.

Písně z nového alba Gargoyle, mezi nimi temná, ale romanticky laděná Nocturne definovaná zastřenými kytarami a tepajícím industriálním beatem, okořenily starší repertoár, kterému vévodily hlavně ty nejpomalejší písně jako tradicionál Bleeding Muddy Water (i podle Laneganova řvavého nasazení vrchol koncertu) nebo One Hundred Days. Skvělým momentem byly první dvě písně přídavku One Way Street a Bombed, zazpívané pouze za doprovodu elektrické kytary. Bonbónkem na závěr pak byla cover verze rozjímavé, atmosférické Atmosphere od Joy Division.

Mark Lanegan není v Lucerna Music Baru žádným nováčkem, všechny jeho pražské koncerty za posledních pět let proběhly tady, jedinou výjimkou je vystoupení The Gutter Twins (společný projekt Lanegana a Grega Dulliho z The Afghan Whigs) v Paláci Akropolis. Ať příště vystoupí kdekoliv, bude tu i díky uhrančivému listopadovému výkonu srdečně vítán.

Info

Mark Lanegan Band (us)
10. 11. 2017, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Tereza Kunderová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Atlas ptáků)

Veronika Havlová, Viktor Palák 29.08.2021

Před třemi lety dostal Olmo Omerzu ve Varech za svůj film Všechno bude cenu za režii, teď se vrátil do hlavní soutěže s příběhem patriarchy...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace