Články / Rozhovory

Markéta Monsportová, Tomáš Prinz (Švihák): Mariánské Lázně jsou nejlepší open air

Markéta Monsportová, Tomáš Prinz (Švihák): Mariánské Lázně jsou nejlepší open air

su, Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 28.07.2020

Frajer i parádník, hejsek i elegán. Mariánskolázeňský spolek Švihák má mnoho podob, pravidelně organizuje rozmanité akce pro místní i hosty, příkladem budiž PechaKucha Night, cyklojízdy nebo Marienbad Film Festival, do kterého Full Moon přispívá doprovodným programem. Dlouhodobá spolupráce letos vyústila i ve festival Moody Moon Noize vol.1, který proběhne na švihácké základně, tedy na kolonádě Ferdinandova pramene. O fungování spolku a bydlení v lázeňském městě vypráví Markéta Monsportová, která u zrodu spolku stála a vedla ho téměř po celou dobu, a Tomáš Prinz, který od ní v letošním roce předsednictví přebírá.

Jak se díváte na své město coby patrioti? Co je za slupkou známého lázeňského města, jak se žije v Marienbadu?
MARKÉTA: Dodnes si přesně pamatuji první návštěvu v Mariánkách. Bylo to v květnu, přijela jsem z nedalekého Ostrova v lodičkách a tady byl sníh. Bylo mi čtrnáct a dělala jsem přijímací zkoušky na hotelovku. Přestože jsem měla různé plány jít do světa, Mariánky mě už nepustily. Jsou krásné. Pro návštěvu určitě, na život je to už těžší. Tohle město buď milujete, nebo nenávidíte. A pokud to tady někdo nemá rád a něco mu tu chybí, měl by jít jinam, anebo se pokusit to změnit. To je ta lepší varianta. I já sama jsem se tu začala cítit pořádně doma až s příchodem Šviháka.

TOMÁŠ: Za slupkou lázeňského města je možná až překvapivě příjemné místo pro život. Nic nám nebrání využívat každý den všechny výhody, za kterými sem hosté cestují: čistý vzduch, voda, při cestě na nákup nebo kávu se musí člověk hodně snažit, aby nešel jedním z krásných parků. Žiju tu s rodinou dvanáct let, pořád si to vychutnávám.

Jakou proměnu města pozorujete za dobu fungování spolku?
MARKÉTA: Nějaké změny určitě nastaly, ale těžko říct, jaké by to bylo, kdyby Šviháka nebylo. Já cítím změnu především v tom, jak lidé vnímají alternativní kulturu. Nebojí se nových věcí, chtějí nové zážitky, změnu a mnohdy jí jdou sami naproti. Vzniklo tu pár zajímavých projektů, troufám si říct, že se nám podařilo lidi inspirovat a že se i díky Švihákovi do Mariánských Lázní rádi vrací.

Ráda vzpomínám na festival Oživme Prameny, které projekty máš na mysli ty?
MARKÉTA: Oživme Prameny byla skvělá akce, ale bohužel tým, který se v čele s Honzou Leblem na organizaci podílel, nevydržel. Na malých městech je to především o lidech. Sám člověk nic nezmůže. Na mysli mám například Marienbad Film Festival a před pár týdny jsem zaznamenala aktivitu party bývalých spolužáků mé dcery, kteří mají již po studiích a rozhodli se tady zůstat. Jsou to nadšení bikeři a teď se snaží vybudovat síť MTB trailů v okolí sjezdovky. Jdou na to velmi dobře, vše komunikují s městem a ochranáři přírody. Věřím, že se jim záměr vydaří. Něco jim tu chybělo, tak si to tu chtějí vybudovat. To mi přijde perfektní.

Jaké bude pro Mariánské Lázně letošní léto? Zavírají se podniky, proměnila se skladba turistů?
MARKÉTA: Naším přáním na počátku fungování bylo město oživit. Začátkem dubna, když jsem se procházela prázdnými ulicemi a vylidněnou kolonádou, mi došlo, že teprve teď to bude výzva. Klientela se pomalu navrací, zatím pozoruji v ulicích víc mladších, převážně Čechů, a to se během léta moc nezmění. Senioři, kteří lázně nejvíc navštěvují, letos asi vyrážet nikam nebudou. Uvidíme, zda stále platí to, že lidé rychle zapomínají. V tomto případě by to bylo dobře. Podniků pár zavřelo, hotelů je otevřená zatím přibližně třetina.


Neptám se jen proto, že jsi krajskou zastupitelkou a letos kandiduješ do Senátu, ale protože pro někoho s nadhledem a letitou zkušeností to musí být zajímavý pohled - město je jiné než kdy dříve, mladí najednou převažují nad staršími, domácí nad turisty… Takové mimořádné období se nemusí opakovat, chci říct - není to skvělá příležitost pro změnu, pro proměnu města, která se naskytne jednou za sto let?
MARKÉTA:Je to tak. Máme tu teď nepopsaný list. Nebo vlastně spíš čerstvě vygumovaný. Víte, že tam něco napsáno bylo, ale nejde to už přečíst. Uvidíme, jestli to, co tam napíšeme teď, bude lepší a nebude to pouze nějaká slátanina. A jestli to někdo bude chtít číst.

TOMÁŠ: Věřím, že v tom procesu očisty a regenerace sehraje Švihák kladnou roli. Naše akce jsou po celý rok, ale samozřejmě největší koncentrace je o prázdninách. Letos jsou navštěvované proměněnou lázeňskou klientelou, ale i místními, kteří třeba minulé roky neměli kvůli pobytům u moře čas a energii objevovat své město a jeho kulturní scénu.

Co je pro město největší hrozba? Stárnutí populace, odsun mladých do větších měst?
MARKÉTA: Odsun mladých řešíme od počátku. Hrozbou bych to ale nenazývala, je to běžný jev na malých městech. Bylo by fajn tu vytvořit nové pracovní příležitosti, líbí se mi a věřím v rozvoj kreativního průmyslu. Během pandemie se dost věcí ukázalo. Já osobně například mnohem víc oceňuji zdejší přírodu, neomezené množství vycházkových cílů a cyklotras. V zimě je zde také skvělé vyžití, netřeba jezdit do Špindlu. Pokud tady mladí najdou obživu a zábavu, není lepší místo k žití. A mám pocit, že se pomalu vrací.

TOMÁŠ: Já jsem se naopak po studiích přistěhoval, to ale není úplně typický příklad. Je to sice ohraná písnička, ale klíč nejspíš opravdu bude v pracovních příležitostech. S rozvojem technologií se bude trh i způsoby práce dál měnit. Žije tu například jedna anglicko-česká rodina, otec pracuje online pro americkou firmu. I tohle by mohla být cesta.

Směřují švihácké aktivity výhradně k místním nebo je to i lákadlo pro turisty?
MARKÉTA: Jsme rádi, když na naše akce zavítají i turisté. Plakáty dáváme i do hotelů a celkově s hoteliéry hodně spolupracujeme, jejich podpora je pro nás velmi důležitá. Necílíme přímo na ně, ale třeba letní kino nebo odpolední program určitě pár turistů naláká. Minulý víkend jsme byli spolupořadatelé prvního ročníku Knižních lázní a to přišla turistů spousta. A většinou slibovali, že přijedou do Mariánek na delší pobyt. Tak uvidíme.

TOMÁŠ: Kolonáda Ferdinandova pramene, kde děláme většinu akcí, je nejen krásné a magické místo, ale především průsečík, ve kterém se protíná lázeňský život hostů s běžným životem obyvatel. Všichni ho mají v docházkové vzdálenosti. Jdete parkem, zastavíte se na kávu a všimnete si, že večer je tu koncert nebo letní kino.

Ferdinandovu kolonádu jste svépomocí opravili, máte v plánu i obnovu dalších památek?
MARKÉTA: Opravili je silný výraz. Trochu jsme to tam zvelebili, na opravu bychom potřebovali hodně peněz a sil, které teď nemáme. Navíc nám Ferdinandka nepatří. Ale stav, ve kterém se momentálně situace s tímto objektem nachází, nám vyhovuje, stejně tak jednání s majiteli. Nechci to zakřiknout, ale rádi bychom se pod slovo “opravili” jednou podepsali. Do dalších objektů se asi zatím pouštět nebudeme, i když o pár bychom věděli. Ale nikdy neříkej nikdy, náš spolek se omlazuje, přichází nová krev, věci se mění za pochodu. Co, Tomáši?

TOMÁŠ: Přiznejme si, náš rozpočet zatím dovoluje úpravy spíše provizorního charakteru. To místo ale mají všichni rádi a energie, se kterou se o něj Šviháci starají, nakazila pár lokálních firem, které nám třeba věnovaly materiál nebo pomohly jinak. Cítíme podporu i od majitele kolonády, který byl koronakrizí významně zasažen a nemá to lehké. Hodně lidí, kteří ani nejsou členy Šviháka, bylo ochotných trávit tu pracovní víkendy. Za to nepřestáváme být vděční. Objektů, o které bych se rád staral, mám v hlavě několik. Nejdřív ale chci Ferdinandku v lesku.


Ferdinandka je – nejen vaše – srdcová záležitost. V noci to tam žije jako nikde ve městě. Kde je pro vás centrum města za běžného provozu?
TOMÁŠ: Skvělé koncerty velkých jmen pořádá klub Na dvorku, to ale není běžný provoz. Takže řeknu Rodinný pivovar Kronl. Řemeslné pivo, vypnutá televize a francouzské jazzové rádio.

MARKÉTA: Mariánské Lázně žádné klasické centrum s náměstím nemají. Je to v podstatě jedna dlouhá ulice, zakončená lázeňským centrem s kolonádou. Je zde krásný společenský dům Casino, kde se pořádají pravidelně každý pátek koncerty Západočeského symfonického orchestru. Jinak je, bohužel, největší koncentrace lidí u nákupního centra.

Pátým rokem organizujete Marienbad Film Festival, jaké bude zaměření letošního roku?
MARKÉTA: Letošní ročník už vlastně začal. Festivalový tým v čele se Zuzanou Stejskalovou zahájil řadu projekcí pod širým nebem, jejíž součástí je vždy jeden krátký nezávislý nebo experimentální film a pak film hlavní. Součástí je i debata s hosty. Sezóna bude zakončena na konci srpna, v termínu, který zatím dodržujeme.

TOMÁŠ: V plném proudu jsou i projekce Mobilního filmového klubu. Oblíbeného letního kina, které je letos na Ferdinandce.

Mezioborová spolupráce je jedna ze základních ingrediencí Šviháka. S jakými dalšími okolními spolky nebo organizacemi spolupracujete?
MARKÉTA: Snažíme se do sestavování programu zapojit co nejvíce místních organizací. Ať už je to Základní umělecká škola Fryderyka Chopina, Západočeský symfonický orchestr, Kulturní okrašlovací spolek z Plané, Animánie z Plzně, rodinné centrum Domeček, taneční studio Wanted nebo místní oddíl orientačního běhu Mlok. Pořádáme také pravidelně na slunovrat Mezinárodní den jógy a teď jsme zajišťovali servis pro Grand Prix v pétanque. Je to opravdu rozmanité.

Na jakou akci nebo aktivitu vzpomínáte za svoji éru nejraději?
MARKÉTA: Určitě na první festival Kulturní ozdravná kúra, tehdy pod zkratkou BigKOK. Před šesti lety. A potom divadelní představení v hotelu Panorama nebo třeba náš doprovodný program k literárnímu festivalu Goethův podzim, kdy jsem měla tu čest seznámit Jaroslava Rudiše s Vladimírem Páralem, který žije v Mariánkách a je naším velkým fanouškem. Nikdy se do té doby nepotkali. Čerstvý zážitek z prvního ročníku Knižních lázní bude určitě také nezapomenutelný. A potom samozřejmě první spolupráce s Full Moonem, to bylo hodně zásadní. Za tyto okamžiky jsem moc vděčná.

TOMÁŠ: Nejsem ve spolku tak dlouho. Chodil jsem poměrně vytrvale na skoro všechny akce, takže jim nezbylo, než mě přijmout a zapojit. Zážitkem je každá Pecha Kucha Night, koncerty Kalle, Zvířete jménem podzim, miluju atmosféru kolem letního kina.


Sérii PechaKucha Night ve městě pořádáte na různých místech, proběhla v Anglikánské kapli, Kině Slavia, kavárně Panorama nebo v bývalé dětské léčebně Miramonte. Kam se chystáte dál?

MARKÉTA: Uspořádali jsme 22 večerů PechaKucha na 22 místech. Tuto tradici bohužel také pandemie trochu narušila. Ta poslední, třiadvacátá “Peča” byla znovu na Ferdinandce - venku. Rozhodli jsme se tak před pár dny, bylo to nejjednodušší řešení. Vždyť ještě před pár týdny nikdo pořádně nevěděl, co a jak bude. Snažíme se teď co nejvíc akcí pořádat venku. Mariánské Lázně jsou totiž nejlepší open air stagí. Každopádně, až se situace uklidní, zamíříme opět někam do neznáma.

Info

Švihák
fb spolku

živě:
Moody Moon Noize vol.1
30. 7. – 2. 8. 2020
kolonáda Ferdinandova pramene, Mariánské Lázně
fb event

Marienbad Film Festival
8 - 9. 8. 2020 a 22. – 23. 8. 2020
kolonáda Ferdinandova pramene, Mariánské Lázně
fb festivalu

Foto © Michael Fox

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Deset lásek ze Žižkova: Pavel Karous

redakce 19.09.2020

Deset tipů na to, čeho si při příští návštěvě všimnout, kam zajít na pivo a kde si zanadávat na necitlivou výstavbu od autora projektu Vetřelci a volavky.

Vstupní prohlídka: Sketchbook Quartet

redakce 15.09.2020

Sketchbook Quartet je vídeňský jazzový kvartet, jehož členové sdílí svěží pohled na hudební improvizaci a kreativitu. Jaké další indicie nám dali?

Moon Crew #30: Matěj Krč

redakce 14.09.2020

Brno meets Praha, hardcore straight edge meets ořechovka. Jubilejní díl Moon Crew odhaluje našeho letitého fotografa Matěje Krče.

Colin H. van Eeckhout (Amenra): Nikto si v poslednej dobe nesiahol na dno

Lucia Banáková 13.09.2020

Za dvadsať rokov existencie toho Amenra stihli pomerne dosť, vydali šesť albumov z cyklu Mass, založili kolektív spriatelených projektov a tak trochu i vlastné náboženstvo.

Pořadatelská: Martin Režný (Hlukovæ mysteria)

redakce 09.09.2020

Můžete ho znát jako organizátora, ale i hudebníka, preferuje hraní v improvizačních kolektivech, u Korobushka records vydává pod nickem Sakkikangas.

Pořadatelská: Antonín Kocábek (Kaštan – scéna Unijazzu)

redakce 08.09.2020

V Pořadatelské zve Tonda na řadu koncertů, které v Kaštanu proběhnou a samozřejmě taky na UniMoon!

Jiří Jirák (Indican): Je to o spolupráci kultur, ras a principů

Vojta Chmelík 05.09.2020

Jak se v Indican setkávají různé kulturní a hudební vlivy a jak pracuje s mystikou a intuicí? A jaké mají Indican cíle?

Petr Vyšohlíd (Meat-House Chicago I.R.A.): Nával invence se nedal zvládat aneb osudový střet hardcoreu s popartem

prof. Neutrino 03.09.2020

Při setkání na jedné královéhradecké pivní zahrádce jsme potkali Petra Vyšohlída - frontmana kultovní hardcoreové formace devadesátých let Meat-House Chicago I.R.A.

Dmitri Bezkorovainyi: Bělorusové nikdy nebyli tak jednotní a aktivní jako nyní

Michal Pařízek 01.09.2020

Dmitri pracuje jako hudební manažer a novinář v Minsku, je velkým podporovatelem běloruské hudební scény a právě on napomohl jejímu mezinárodnímu zviditelnění v posledních letech.

Pořadatelská: Ewelína Ai-Fen Chiu, Tereza Odehnalová, Daniel Vlček (Šamana ztráta)

redakce 26.08.2020

Víte, co se vznikne, když spojíte hudebníky z Ba:zel a promotérku z Mood? Festival v prostředí Prachovských skal s výběrovým, převážně elektronickým line-upem.