Články / Reporty

Masáž brady ramenem (Paceshifters)

Masáž brady ramenem (Paceshifters)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 10.02.2017

Pocit hučení v hlavě a mrtvá ozvěna pískání v uších ještě ráno po probuzení jsou důkazem, že včera večer se na hlasitosti nešetřilo. Program Rock Café ani nic jiného nesliboval – v hlavní roli přímočaré kytary a do černa osmažený booster. Špunty do uší až příště.

Z trojice kapel zahrála jako první The Peppercubes. Najít na kytaře dobrej riff je jedna věc, vymačkat z něj ale něco víc než revival britské garáže s nánosem provinčnosti a pražské angličtiny je věc druhá. Čest zachraňoval aspoň kytarista technicky zahranými sóly a přinasraný hlas frontmana, dobře pasující k jejich stylu.

Psychocandy patří přesně k tomu druhu kapel, kterým z nahrávek nemůžete přijít na chuť, ale naživo vás dostanou syrovým a překvapivě vychytaným zvukem. Základním východiskem je pro ně indie, tíhnou ale ke garage rocku, postpunku i lehké psychedelii. Dobře zvolené jméno přesně vystihuje jejich chvíli psycho – chvíli candy. Říkal někdo něco o Pixies…?

A teď proč jsme všichni tady. Nizozemské trio Paceshifters: devadesátkový rockový zvuk kytar a zpěv à la Cobain. Dvě zkratky docela dobře vystihují základní obrys kapely, u nás objevené hradeckým Rock for People. Klubová premiéra byla v podstatě testováním nového materiálu na chystanou desku. V první hodině kromě asi neprofláklejší Drone a coveru Floyd the Barber (jak jinak než od Nirvany) moc známých songů nezaznělo. S kapelou nikdo nezpíval, o to víc se ale pařilo. Moshpit se pomalu rozrůstal z několika jedinců na solidní kotel, ve kterém bylo snadné dostat masáž brady ramenem. Důkaz pogem, že sázka na nejistotu se vyplatila.

V závěru setu se kapela fanouškům odvděčila vývarem Nothing You Can Do, načež se rozhodla pokoušet jejich trpělivost a vybrala ještě několik hutných pomalejších písní (Davis), které až neúměrně natahovala. Kotel svou energii ale neztratil a vydržel ve slow motion dupáku i přes několikrát restartovaná závěrečná kila. Před sundáním šprcky zbyl ještě čas na This Road. A pak už s jednou ponožkou hledat ztracený stud.

Info

Paceshiftetrs (nl), Psychocandy, The Peppercubes
8. 2. 2017, Rock Café, Praha

foto © Martina Havlíčková, iREPORT

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...