Anna Mašátová | Články / Reporty | 27.03.2015
Když byl v září zrušen koncert Winstona McAnuffa s Fixim z důvodu stávky letecké společnosti, snad to ani nemohlo být pro Francii typičtější. Tentokrát to vyšlo a projekt se po úspěšné tuzemské premiéře na loňských Colours of Ostrava předvedl i v pražské Akropoli.
Multikulturnější trio aby člověk pohledal. Osmapadesátiletý jamajský dreadař se proslavil v sedmdesátých a osmdesátých letech, spolupracoval s Inner Circle i Earlem Sixteenem, a ač se to příliš neví, je autorem slavné písně Malcolm X, kterou si přivlastnil korunní princ reggae Dennis Brown.
McAnuff strávil většinu svého života na cestách, nádeničil na vinicích v Bordeaux, pendloval mezi příbuznými ve Státech, Japonsku, Anglii a Francii, kde byla jeho polozapomenutá kariéra také znovuzahájena. Na tom mělo lví podíl spojení s rock-musettovou partou Java, jejíž součástí byl právě akordeonista François-Xavier Bossard alias Fixi a producent Tony Allen, spoluhráč legendy Fely Kutiho. McAnuffova alba Paris' Rockin' (2006) a Nostradamus (2008) byla ve Francii přijata s nadšením díky neortodoxnímu přístupu i znovuobjevení neřestného tance java z počátku dvacátých let a vůbec celého žánru musette. Fixi a McAnuff se rozhodli na úspěšnou spolupráci navázat deskou A New Day (2013). Opět se vrátili k musette, přidali kalypso, soul a afrobeat, rytmicky odlišnou maloyu z Reunionu, výsledek servírovali s reggae syrovostí i svádivostí melodické tahačky. Track Garden of Love se stal hitem, televizní kanál WDR Funkhaus Europa ho dokonce vyhlásil písní roku 2013.
Fixi svírá během koncertů nejen akordeon, ale také usedá ke klavíru a podílí se na vokálech, zastřený McAnuffův hlas zpívá o lepším světě, lásce i bolesti ze ztráty syna, třetím do trojice je známý herec, perkusista a beatboxer v jedné osobě, Marc Ruchmann, který už do tak pestrého kotlíku přidává italsko-židovsko-alžírské kořeny.
"Eklektický" je v jejich případě velmi slabé slovo. Většina setlistu byla sice odzpívána v angličtině, sem tam však zazněla i francouzština, proč se Winstonovi přezdívá Electric Dread, bylo více než zřejmé. Trhané pohyby jak po zásahu elektrickým proudem, zhroucení se na zem s mikrofonem u pusy, kolem něj pobíhající Fixi s akordeonem, vše jištěné Ruchmanovým beat boxem zezadu. Fungovalo to dokonale, na rozpohybování sálu stačilo pár minut, nepolevili během dvou hodinové jízdy ani jednou. I když je Garden of Love neskutečně chytlavý kousek, trio tahá z rukávů jednu pecku za druhou. Let Him Go, Johnny či Strange svědčí o tom, že comeback se může vydařit i po desítkách let.
Na přídavcích neškudlili, na konci dokonce ještě jednou McAnuff vytáhl Garden of Love, snad aby si zajistil, že ji návštěvníci z uší nedostanou ještě pár dní.
Winston McAnuff & Fixi (jam/fr)
25. 3. 2015, Palác Akropolis, Praha
foto © Tomáš Moudrý
Václav Valtr 16.03.2023
Rychle rostoucí legenda indických folk-metalistů Bloodywood je evidentně silným lákadlem, jenže když se pražské Rock Café vyprodá, nejde o nejpřívětivější místo.
Maria Pyatkina 15.03.2023
Sehraná parta etablovaných belgických muzikantů svému vystoupení možná nevědomky nadělila jakýsi rodinný rozměr. Warhaus uhranuli vyprodanou Lucernu.
Tomáš Hambálek 15.03.2023
Vyprodaný a vydýchaný Velký sál Lucerny zažil dvě kapely v excelentní formě, byl to jeden ze vzácných večerů, kde nehraje prvně team z planety B a později Ačko.
Michal Pařízek 13.03.2023
Po večeři se vydáváme do zmíněného klubu Resistor, kde se odehrává otevírací večer festivalu, po cestě Richard Foster udílí přednášku, co všechno musíme v Leidenu vidět, kam všude je třeba…
David Stoklas 12.03.2023
Když se to ale potkalo, bylo to intenzivní. Skladby plné deziluze, rezignace a úzkosti.
prof. Neutrino 12.03.2023
Vskutku spektakulární audiovizuální show předvedla dvojice umělců, mexický skladatel Fernando Corona aka Murcof a španělský vizuální umělec Sergi Palau.
Tomáš Hambálek 07.03.2023
Bubeník BC Michaels dosurfoval na rukou až na bar pro několik lahvových plzní, zatímco kapela hrála dál s holkou z publika...
Václav Valtr 05.03.2023
Od samotného začátku se publikum naladilo na stejnou vlnu a rozpálenou atmosféru z Voluptas bez mrknutí oka přetavili v soustředění nepříliš často viděné.
Lukáš Grygar 26.02.2023
Vím, vím. Pokaždé, když si někdo stěžuje na lucerní zvuk, bůh zabije zvukaře, ale když si v relativně krotkém intru Death March musíte kytary jenom domýšlet...
David Stoklas 10.02.2023
Struny se těžce chvěly, byl jich plný sál...