Články / Sloupky/Blogy

Me, the third one #28

Me, the third one #28

Tereza Tůmová | Články / Sloupky/Blogy | 26.06.2017

A je to tady! Dva díly znovu započaté sloupkující kariéry jsem vydržela, ale dnes už musí padnout jméno Jack White.

V časopise Popular Mechanics vyšla reportáž o otevření nové továrny Third Man Pressing, spadající pod Whiteovo vydavatelství Third Man Records. Od února se v jeho rodném, roky zkrachovalém Detroitu vyrábí vinyly postaru, pěkně ručně, s láskou.

Čerpám z reportáže, ve volném překladu: Jack popadne blok a tužku a kreslí jednu dlouhou rovnou linku se slovy, že takhle funguje analog, pak paralelně vytečkuje další linii, symbol digitálního záznamu (technicky: digitální je zvukový záznam je jako série jednotlivých stop oddělených pauzami, tedy třeba na 100 stop přijde 99 pauz) a komentuje to slovy, že reálný život je jako analog, bez přestávek, bez hluchých míst. U Jacka hraje lidský rozměr vždycky hlavní roli.

Před lety jsem se, nešťastná, snažila zbavit život všech těch špatných momentů, které mě drásaly a srážely. Představovala jsem si, že AŽ bude všechno dobré, bude život jedna dlouhá série krásných momentů, spokojenosti a možná i štěstí. Že prostě ty zatracený místa vykrájím a odhodím a poskáču si jeden hezký moment za druhým, jak po kamenech přes řeku. A že se život nedá brát vážně, dokud to tak nebude.

Tak jsem se dala do práce. Jenže odtlouklo mi třicet a já zjistila, že život vůbec není o tom, vystrnadit všechno zlo ven. Někdy se přihodí blbé setkání, podruhé zjistíte, že vám do výplaty zbývají dvě stovky, a týden na to praskne žárovka na záchodě. Všechno na nic, ale pořád je to jedna dlouhá linka. Ponaučení po letech na terapeutickém gauči tedy není, jak si vytvořit život bez negativního, ale přijmutí negativ jako součásti života, ať už vám v polévce plave červ nebo vás zrovna vylili z práce. Po každé prasklé žárovce přijde nová a ta svítí líp, aspoň chvíli.

Slavnostně si teda nazuju boty, vyrazím do města a složím Jacku Whiteovi hold nákupem ultraparádního vinylu, který si pak doma pouštím potmě, protože mi, mrcha, praskla i ta v obýváku, a tak vysoko už nedosáhnu.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #67: „So be careful what you say for views...“

Michal Pařízek 03.12.2021

Nikdy jsem nehodnotil cizí motivace a odpovědnost, nebo dokonce jejich absenci. Jenže... i tenhle přístup vzal v poslední době za své.

Šejkr #66: Pozdravy (z) Utrechtu

Michal Pařízek 19.11.2021

Opatrnější, ale stále dobře naladění. Záviděníhodné. Zvlášť když pak o pár dní později vidím záběry z pražských oslav 17. listopadu.

Le Guess Who? 2021: To nejlepší

redakce 15.11.2021

Tradiční výběr toho nejlepšího z okruhu redakce a dalších obvyklých podezřelých. Bylo to krásné a náročné...

Šejkr #65: Ještě to nekončí…

Michal Pařízek 05.11.2021

Setkání s Jaromírem z Priessnitz jsou vždycky milá a přínosná, aktuálně spolu děláme rozsáhlý rozhovor pro knihu jeho textů, která vyjde v příštím roce... O podzimních srážkách.

Šejkr #64: „I got a feeling I just can't shake“

Michal Pařízek 22.10.2021

Courám se po Skalitzer Straße, tradičně fouká, ale vlastně je teplo. Míjím zavřený Privat Klub, novou sicilskou kavárnu, kterou si okamžitě zařazuji do záložky jménem Jednou jistě...

Šejkr#63: Báječná léta

Michal Pařízek 08.10.2021

Sedím na osiřelé zahrádce Barriquády v zapnuté bundě a pohodlí kupodivu nepomáhá ani sklenice kremžského ryzlinku, kterou si trochu tvrdohlavě objednám...

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek 24.09.2021

Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku...

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace