Tereza Tůmová | Články / Sloupky/Blogy | 26.06.2017
A je to tady! Dva díly znovu započaté sloupkující kariéry jsem vydržela, ale dnes už musí padnout jméno Jack White.
V časopise Popular Mechanics vyšla reportáž o otevření nové továrny Third Man Pressing, spadající pod Whiteovo vydavatelství Third Man Records. Od února se v jeho rodném, roky zkrachovalém Detroitu vyrábí vinyly postaru, pěkně ručně, s láskou.
Čerpám z reportáže, ve volném překladu: Jack popadne blok a tužku a kreslí jednu dlouhou rovnou linku se slovy, že takhle funguje analog, pak paralelně vytečkuje další linii, symbol digitálního záznamu (technicky: digitální je zvukový záznam je jako série jednotlivých stop oddělených pauzami, tedy třeba na 100 stop přijde 99 pauz) a komentuje to slovy, že reálný život je jako analog, bez přestávek, bez hluchých míst. U Jacka hraje lidský rozměr vždycky hlavní roli.
Před lety jsem se, nešťastná, snažila zbavit život všech těch špatných momentů, které mě drásaly a srážely. Představovala jsem si, že AŽ bude všechno dobré, bude život jedna dlouhá série krásných momentů, spokojenosti a možná i štěstí. Že prostě ty zatracený místa vykrájím a odhodím a poskáču si jeden hezký moment za druhým, jak po kamenech přes řeku. A že se život nedá brát vážně, dokud to tak nebude.
Tak jsem se dala do práce. Jenže odtlouklo mi třicet a já zjistila, že život vůbec není o tom, vystrnadit všechno zlo ven. Někdy se přihodí blbé setkání, podruhé zjistíte, že vám do výplaty zbývají dvě stovky, a týden na to praskne žárovka na záchodě. Všechno na nic, ale pořád je to jedna dlouhá linka. Ponaučení po letech na terapeutickém gauči tedy není, jak si vytvořit život bez negativního, ale přijmutí negativ jako součásti života, ať už vám v polévce plave červ nebo vás zrovna vylili z práce. Po každé prasklé žárovce přijde nová a ta svítí líp, aspoň chvíli.
Slavnostně si teda nazuju boty, vyrazím do města a složím Jacku Whiteovi hold nákupem ultraparádního vinylu, který si pak doma pouštím potmě, protože mi, mrcha, praskla i ta v obýváku, a tak vysoko už nedosáhnu.
Michal Pařízek 20.05.2022
Gentrifikace se nevyhýbá ani distriktu 36, majitel domu zvedl provozovatelům hostelu nájem víc než čtyřnásobně. Přemýšlím nad zážitky, co jsem tu za ta léta nashromáždil...
Michal Pařízek 06.05.2022
Chodit pozdě může být i výhoda. Je hodina po začátku tiskovky, Rudolfinum je v podstatě prázdné...
redakce 26.04.2022
Po reportu a fotogalerii ještě přinášíme obvyklé shromáždění vrcholů přehlídky, oslovili jsme taky další obvyklé podezřelé, kamarády a jiné celebrity.
Michal Pařízek 22.04.2022
Nedávno mi jeden známý v baru říkal, že mu dnešní doba občas připomíná jakési „vylepšené devadesátky“. Upřímně mě to vyděsilo, hlubší definici jsem z něj nedostal, třeba ji ani neznal.
Alexander Proletarskyi 20.04.2022
Publikujeme v ukrajinštině hlavní text Full Moonu #132 od novináře, fotografa a hudebního aktivisty Alexandra Proletarského, který přispívá do magazínů Sho nebo Karabas Live a žije v Oděse.
Michal Pařízek 08.04.2022
Když vás jednou nepustí do oblíbeného baru, tak to může být i výhra. Historka se váže ke středečnímu večeru, nakonec jsme s kamarádkou skončili o pár bloků níže ve Vrškách…
Michal Pařízek 25.03.2022
Když jsem ze schránky vytahoval pohled s obrazem mračného západu slunce nad Virginií, fakt jsem se divil...
Ondra Helar 20.03.2022
Téma festivalu dokumentárních filmů Jeden svět se obrací k jeho kořenům. „Cesty svobody“ přímo odkazují na lidskoprávní tematiku, která stála u jeho založení. Tipy pro vás.
Michal Pařízek 11.03.2022
Mířím do karlínských Kasáren na jednu z mnoha benefic. Hned při vstupu do dvora udělá člověku radost, kolik je tam lidí, nakonec se do sálu vlastně ani nedostanu.
Michal Pařízek 25.02.2022
S Daniellou a Alexanderem se bavíme i o tom, jak v době války budou lidé reagovat. Nemyslím státnicky, spíš v rámci společnosti, obyčejně. Čtu jim nahlas jeden z hrdě národoveckých…