Články / Sloupky/Blogy

Me, the third son #6

Me, the third son #6

Tereza Tůmová | Články / Sloupky/Blogy | 01.12.2014

V pátek mi můj psychiatr doporučil víc odpočívat a míň pracovat, takže paráda, konečně nemám špatný svědomí, že nejsem přes víkend v práci. Sobotu jsem strávila ležením na posteli a posloucháním Nicka Cavea a večer se vypravila na pořádný večírek, ve Futuru hráli Rival Sons. Znáte Rival Sons? Mají extra sexy zpěváka Jaye a hrají něco jako The White Stripes a The Black Keys.

Bluesrock jak vyšitej, akorát ne černobílej. Pokecala jsem si s jejich kytaristou Scottem (rozhovor vyjde na FMzinu za pár dní) a hráli jsme u toho pinball. I velký kytaristi uměj juchat jak malý děcka, dozajista roztomilé. Scott a jeho kámoši to rozbalili, jen vkročili na pódium, drtili kytary i bicí. Jay je bezpochyby jeden z nejlepších zpěváků současnosti a tak, oproti jmenovaným kapelám, Rival Sons stojí kromě kytary především na vokálech. Napadá mě jen Cedric Bixler-Zavala, jehož zpěvu jsem ochotná takhle věřit. A propos, na tom koncertě byl chlápek, fakt zajímavej, vlasy měl jak Cedric a tetování taky! Zrzoun z minulého čísla je dočista zapomenut. K tomu se nám hodí písnička od Antemasque.


Když už mluvíme o tetování, zrovna ve čtvrtek jdu do jednoho slavnýho pražskýho salónu na novou kérku. Nechci je jmenovat, když si zrovna stěžuju, ale budeme předělávat. To jsem si takhle před pár lety poručila vylepšit předloktí a že měli zrovna spěch, tak mi tatér zmydlil ruku bleskurychlou akcí, na stole vedle ležela krabice s pizzou, měl chudák hlad. O nějakou dobu později jsem se vydala do jinýho salónu, ať mi vylepšej i to druhý předloktí, abych byla pěknej drsňák, předvedla jsem, co už mám. Vysmáli se mi. „A vám nevadí, že to máte úplně rozpitý?“ Takže svýho tatéra nejdřív nechte najíst.

Nebyl by to sloupek bez glosy posledního kola fotbalový ligy před zimní přestávkou. Slavia hrála s Baníkem, docela pěknej fotbal, ale tři body nejsou, tak nám to do smutku ladí. Měli jsme dvě gólový šance, Škoda trefil tyč a novej hráč Fialka hlavičkoval ve vlastním vápně vskutku energicky, Rakovan měl co dělat. Načase jít spát.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.