Články / Sloupky/Blogy

Me, the third tale #3

Me, the third tale #3

Tereza Tůmová | Články / Sloupky/Blogy | 10.11.2014

Zatím si sedám na židli a čekám. Hodím tašku na zem. Koukám. Kolem projde nějaká paní a ptá se, jestli jsem od primářky. Netroufnu si promluvit. Chodby prázdný. Za chvíli mě volaj sestřičky, hlásím jméno a podobný záležitosti, co maj stejně napsaný na papíře, se kterým mě poslali z toho prvního baráku. Dostanu za úkol vybalit tašku. Berou mi notebook, nabíječku, mobil, sluchátka. Neprotestuju. Dostanu pilulky a pošlou mě na pokoj. Hned přes chodbu, jenže tam je deset ženskejch, tak se rozhodnou, že dneska spím na provizoriu ve velký místnosti. Dojdu k posteli a spím. Nic se mi nezdá. Ráno mě probudí světlo a nějaká sestra, co probírá skříně. Snažím se probrat. Najdu koupelnu, teče jenom studená. Někdo hlásí, že mám jít pro léky na sesternu. Mezitím v jídelně ruch, hádka o hrníček. Každá si zabírá svý místo u stolu. Polovina okamžitě přesedá jinam. Sedim a koukám. Někdo kouká na mě. Dává se snídaně. Pojídám suchej rohlik a fasuju vlastní hrníček. Plastovej. Nevim, co dělat, tak si jdu zas lehnout, chce se mi hrozně spát. Moc si nepamatuju, co se dělo včera. Den předtím už je velká halucinace. Okamžitě usínám. Probere mě další hluk. Místnost se plní. Vstanu a najdu si místo u stolu. Za chvíli je plno a čekáme. Nevim na co. Objeví se sestry a taky asi doktoři. Vítáme potleskem novou pacientku. Mě. To světlo mi příšerně vadí, hlásej, kdo je můj doktor, kouknu na něj. Program dne a rozpouštíme společnost. Jdu zpátky do postele. V místnosti mezitím začíná nějaká akce, hodně se mluví, šoupe židlema. Po chvíli mě můj doktor vzbudí, ať jdu s nim. Jdeme do ordinace. Sedám si na křesílko, vadí mi, že je mnohem níž než jeho židle. Probíráme, co jsem včera nahlásila paní v baráku se dvěma namakanejma chlápkama. Nakonec dostanu novou postel, tak se jdu přestěhovat. Pokoj pro čtyři zní slušně. Vybalím věci a usínám. Někdo mě budí na oběd. V jídelně rušno, než se udělá fronta, jedna paní strká peníze do čaje v hrnku. Sestra jí je bere. Snažim se vypadat solidně a rozumně. Ukázkově polykám prášky. Zatím netušim, co ode mě chtěj, tak jdu zpátky do postele. Ty ostatní, co leží, mi přijdou jako trosky a řikám si, že takhle ne. Ale zatracený léky. Spim celej den. Zvládnu večeři, další dávku léků a pak to tu pomalu utichá. Rozhlídnu se kolem až zejtra.

Henry Roth: „Blahořečená nicota natáhla své ruce. Uhlík nebyl studený. Ani horký. Jako by se veškerá laskavá něha věčnosti spojila v jeden celek a vytryskla v jednom jediném okamžiku. Ticho uštědřilo ránu onomu strašlivému hlasu ve výškách a umlčelo roztočené kladivo. Hrůza i noc padly.“

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.