Články / Recenze

Medový hlas Jamieho Woona

Medový hlas Jamieho Woona

Anna Pleslová | Články / Recenze | 01.04.2016

Od vydání prvního alba britského rodáka se skotsko-malajsijskou krví uplynuly už více než čtyři roky. Na vstřícně přijatém Mirrorwriting byl Jamie Woon se svou pročištěnou směsicí R&B, soulu a elektroniky jedním z těch originálnějších, kritika ho řadila i k novému stylu post-dubstep, jenž se inspiruje prvky klasického dubstepu a starého rhythm and blues a halí ho do ambientního kabátu. Post-dubstep byl tenkrát v kurzu, další jeho představitel James Blake vydal své album jen o dva měsíce dříve. Přístupnější singly jako Lady Luck nebo Night Air hrálo i pár českých rádií a Woon se v rámci svého turné zastavil i v pražské MeetFactory.

Aktuální Making Time směřuje mnohem více k soulu a jazzu. Woon nechce usnout na vavřínech popovější hudby, ale naopak se ještě více stahuje do hlubin alternativy. Na Mirrorwriting prakticky nebyly akustické nástroje, vše pohltila elektronika. Zde je naopak naprostá většina skladeb nahraná unplugged, ale osobitá woonovská nálada zůstává. Precizně vysoustružená mozaika je poskládaná z mnoha nástrojů, od afrických tam-tamů, španělky až po různé šumivé perkuse, přesto působí velmi úsporně, žádný úder a brnknutí nesmí přijít nazmar. Je to jako stavba, z níž nesmí vypadnout žádná cihla.


Základní kámen celé budovy je samozřejmě Woonův medový hlas, s nímž si hraje podobně jako americké soulové legendy. Chvílemi připomíná Stevieho Wondera, jindy zase Michaela Jacksona. Často ho podporují i černošští vokalisté a právě tehdy písně dostávají až gospelový nádech. Singly Sharpness a Message jsou skvosty, v uplynulém roce jedny z nejlepších. Ostatní kousky jsou více jazzové, ne tak chytlavé, ale zase opatřené zvláštní nostalgickou a mystickou atmosférou. Například Forgiven zavání listopadovým pološerem s kouřem vonícím po listí.

Making Time je album, na které si musíte udělat čas a vychutnat si ho, vstřebat každou jeho část a vnímat všechny odstíny. Asi už neudělá díru do hitparád, ale možná z toho tentokrát bude nominace na Mercury Prize.

Info

Jamie Woon - Making Time (PMR Records, 2015)
www.jamiewoon.com

Text vyšel v magazínu Full Moon #57.

Excelent Jukebox:
Jamie Woon (uk)
16. 4. 2016 18:00
Lucerna Music Bar, Praha
Vstupné: 490,- v předprodeji

www.facebook.com/events/106802669702919

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.