Jakub Béreš | Články / Reporty | 16.08.2018
Fungují od roku 2002, vydali pět desek, ale teprve teď přijeli brooklynští Grizzly Bear i do Prahy, aby zde představili loňskou nahrávku Painted Ruins. Příznivci psychedelického popu a sofistikovaného indie rocku z minulé dekády ji vydali po pětileté odmlce, během které se nejenom hudební svět změnil. A Grizzly Bear dnes více než kdy dříve reagují na toxickou situaci v rodné Americe, jak současný stav pojmenoval mozek formace Ed Droste.
Před kapelou, která prožívala své zlaté časy na přelomu minulé dekády, se předvedla zapomenutá česká indie hvězda nultých let Khoiba, která se vrátila po několikaleté odmlce. Jejich vystoupení sice doprovázel downtempový chlad, hlas zpěvačky Emy Brabcové mu ale dodával něco živočišného a pulzujícího. Takřka učebnicová ukázka toho, jak se dělal melancholický elektronický pop před téměř patnácti lety, vypadala povětšinou jako oživlá expozice z muzea hrající na melancholickou notu. Oproti tomu energie muzikantů působila nadčasově a stále dokázala uhranout. Khoiba neztratila ani po letech naléhavost a schopnost vtáhnout do svého vlastního světa.
Hned při prvním rozsvícení zdobené pomačkané plachty, připomínající vstup do jakési surreálné jeskyně, bylo jasné, že Grizzly Bear promýšlí vše do nejmenšího detailu a jejich preciznost bude znát i z každého hudebního tahu. I to, co se zdá jako obyčejné, může být ve výsledku pompézní. I když se Roxy po první sadě písní pomalu začínalo vlnit do hřejivé souhry vokálů, koncert se zasekl, jako by Grizzly Bear hráli jednu píseň pořád dokola.
Jak Grizzly Bear servírovali jeden song za druhým, začala se z jejich koncertu vytrácet prvotní jiskra, kterou neudrželo při životě ani nadšení z klubové zastávky během festivalové sezony. Droste sice několikrát zmínil, jak je rád, že se konečně podíval do Prahy, kterou vždycky chtěl navštívit, ale ze samotných písní to znát nebylo. Šťávu navíc nedodaly ani největší hity Two Weeks a Yet Again, ze kterých zbyla jenom chvilka nadšení u známých melodií v refrénech, aby pak i ty největší hity společně s celou druhou půlkou vyšuměly do prázdna. Jediné, co se během necelé hodiny a půl v Roxy měnilo, byly barvy na plachtě za hudebníky, která nakonec působila akčněji než hudba samotná. Psychedelický pop americké kapely klouzal po povrchu a naživo nedokázal být tak opojný, jako to umí z nahrávek.
Grizzly Bear (us) + Khoiba
14. 8. 2018 Roxy, Praha
foto © Filip Kůstka
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.