Jakub Ďuraško | Články / Profily | 15.12.2012
Když si dáte vyhledat stránku The Shrine na facebooku, může vás trochu zmást výsledek. The Shrine se sami zařadili do kategorie léčiva, ale pokud by měl Medvěd rozhodnout o tom, jestli jsou The Shrine kapelou pivní, nebo huličskou, tak to bude rozhodně první varianta, a tím se The Shrine pasují do skupiny s portlandskými Red Fang anebo i u nás kultovními burany Lecherous Gaze.
Motorkářský rock načichlý MC5 s kytarovou ekvilibristikou hospodské úrovně, kde místní borec kolem dokola opakuje ty z jednodušších sabbatovských sólíček, vokály nažrané pivem a cigáry a bubeník, co tluče na jistotu. Partička zarostlých a fousatých maníků s došeda sepranými tričky Annihilation Time, Black Sabbath a Uriah Heep ale tak trochu klame tělem a zatímco spříznění Saviours se i ve svých klipech vyžívají v motorkářském kultu, The Shrine se mnohem raději projedou na skejtu v zasviněném a vypuštěném bazénu kdesi ve Venice, Los Angeles.
Ostatně jejich klip ke skladbě Louise je v podstatě hold punkovému skejťáctví, ale i umaštěnému kultu polaroidové Ameriky. Stará americká vlajka zakrývající basový zesilovač, lovecké trofeje, nikdy neodklizený vánoční stromeček, trochu okultního rocku a vystrčené prdele.
Co pasuje The Shrine do kategorie zajímavých (když ne originálních) kapel, je dravá energie a útok na solar bez zbytečných opletaček. Jejich skladby sotva kdy přesáhnou tři minuty, a když už k tomu dojde, jedná se o záverečnou Deep River, která úvodním riffem připomene klasickou pecku českých hospod Bára od Kabátů. Jejich debut se jmenuje Primitiv Blast a jsou na něm kompozice jako Drinking Man, Wasted Prayer anebo Zipper Tripper. Nasraný vlčák na obalu mluví za vše, podtrženo labelem Tee Pee Records, který pod sebou sdružuje to nejzajímavější z moderních mániček, a za pravdu tomu dává legendární stonerrocková kapela Fu Manchu, která letos na podzim přivezla The Shrine do Evropy jako předkapelu na svém turné.
Medvěd udává pivní level 3.5 / 5 a level zhulenosti 1.5 / 5.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.
Dušan Šuster 29.06.2023
Donútiť jazz a tanečnú hudbu, aby existovali v symbióze, je neľahká výzva. Mezerg však práve na nej vybudoval svoj autorský rukopis.
Jan Krejča 24.03.2023
Nikdy jsem nevěřil v linearitu hudebního vývoje, nikdy jsem neuctíval interprety ani kapely víc, než bylo nutné. Počítal jsem vždy s niternou intuicí, která mě přivábí k něčemu výjimečnému.
redakce 15.03.2023
Nizozemská postpunková senzace stihla za dva roky existence vydat sotva hrst písní a už se z nich stala jedna z nejžhavějších evropských nadějí.