Články / Rozhovory

Medvědovo psychrockové okénko VIII: Pět otázek pro Oneida

Medvědovo psychrockové okénko VIII: Pět otázek pro Oneida

Jakub Ďuraško | Články / Rozhovory | 18.03.2013

Oneida se vracejí do České republiky, kde byli naposledy v roce 2009, aby vůbec poprvé zahráli v Praze. Přiveze s sebou čerstvou desku A List of a Burning Mountains> a split LP s britskými psych rockery Mugstar. Vzhledem k průměru osm koncertů ročně, které na evropském kontinentu obvykle odehrají (většina probíhá na místech jako Sardinie, Sicílie, Portugalsko a další přímořská letoviska), by se chtělo říct, že 19. března by v pražském Chapeau Rouge neměl chybět nikdo. Pět otázek položil Medvěd „frontmanovi“ kapely – Bobbymu Matadorovi. Ten se mimo Oneidu věnuje povolání učitele angličtiny v Bostonu.

Co formovalo váš hudební a životní styl v roce 1997, kdy vznikla Oneida? A co vás inspiruje dnes?
Oneida se vždycky inspirovala rozsáhlým spektrem hudby a v době, kdy Oneida vznikla, bys našel masivní horu muziky, kterou jsme tehdy zbožňovali, i když to nemuselo být v naší hudbě zjevné – spíš v našem postoji. Na prvním turné v roce 1997 jsme hráli covery kapel jako Motley Crüe, ESH, The Rolling Stones, The Modern Lovers; poslouchali jsme spoustu 60's garage rocku, 70's Detroit/Cleveland punku, 80's elektroniky a 90's hip hopu (Wu-Tang Clan pro nás byli vždycky důležitým milníkem). Sakra, tehdy jsme na turné poslouchali i první desku Spice Girls (mám dojem, že jsme si ji koupili v Portlandu, 3000 mil od domova)! Vždycky nás zajímala energie a svoboda a vždycky jsme srali na to, co si o nás myslí ostatní – a to myslím platí dodnes.

V roce 2011 jste vydali album Absolute II, což byl poslední díl k triptychu Thank Your Parents. O co v něm šlo?
O všechno! O obsáhnutí nekonečna. Triptych je klasická struktura, známá napříč rozličnými kulturami, poskytující nosné „pilíře“, které definují, podporují a udržují jinak bezbřehou úplnost středu. Jak jinak bys mohl nekonečno vymezit?

Co je to za fotku na obalu vaší poslední desky? A jak Oneida pracuje s vizuály? K vaší poslední desce vyšel celkem rozsáhlý obrazový materiál – vypustili jste dvě dlouhá videa pro celou desku, která natočila desítka režisérů.
Už téměř deset let blízce spolupracujeme s umělcem a designérem Danem Schechterem – fotka z obalu A List of the Burning Mountains je od něj, vyfotil ji na hoře Atlas v Maroku. Dan pracuje na našich obalech a vizuálech od roku 2005, kdy udělal obal pro album The Wedding. Oneidu považuje za jeden z článků v interdisciplinárním přístupu k umění. Taky spolupracujeme s kolektivem Secret Project Robot na multimediálních performancích a naše studio v Brooklynu je jejich permanentní galerií. Jsme velmi šťastní a částečně privilegovaní, že jsme součástí hluboce oddané kreativní komunity, což se odrazilo v další formě, multi-režisérském video projektu, který doprovodil naši poslední desku. To video je čistým odrazem toho, co je možná tak trochu utopický přístup ke komunitnímu umění: Oneida poskytla hudbu, rozdělenou do specifických segmentů, skupině video umělců a ti ji pak doprovodili svým videem a dali vzniknout jednomu dlouhému kusu.

Na ATP 2010 jste odehráli jeden z vašich nekonečných jamů. Jaké to bylo? Jak jste to vůbec vydrželi a jaký máte v průběhu jedenáctihodinového setu režim?
Máš na mysli naši performanci Ocropolis, což jsou několikahodinové improvizované kolaborace, které jsme podstoupili na několika různých edicích ATP, ale taky na několika místech v Brooklynu. 11 hodin je maximální délka jedné instalace. Můžu ti říct, že improvizovat tolik dlouhých hodin je neuvěřitelná výzva, vysaje tě to, ale neuvěřitelně se při tom vzděláš. V rámci Ocropolis nás doprovodila řada dalších muzikantů (Boredoms, The Flaming Lips, Mike Watt, Dead C, Portishead, GY!BE atd.). V průběhu setu se ocitám uprostřed vesmíru, mimo nějž už nic jiného neexistuje – je to jako kombinace jedné dlouhé myšlenky, nicoty a extatického tranzu. Pochopitelně, každý z nás si najde chvilku na záchod, dát si pivo a sendvič, tyhle pauzy ale netrvají příliš dlouho a nejsou ani moc příjemné. Jediné, na co při nich myslím, je, jak znovu vstoupím do toho nekonečného proudu a jak znovu začnu mluvit jazykem, který tam na pódiu vytváříme. Tahle vystoupení (jejichž součástí je i VJ improvizace od Secret Project Robot) jsou hodně hluboký ponor. Rozhodně teď k hudbě nepřistupuju stejně jako před pěti lety, a to hlavně díky Ocropolis jamům.

V roce 2014 bychom rádi Ocropolis zorganizovali i v Evropě. Žádné detaily teď nemám, ale pokud se to podaří, určitě o tom budeme informovat.

Oneida nejezdí na turné moc často. Co je tou spouští, která vás přinutí vzít si dovolenou a vyrazit?
Tou spouští je hrát společně. Na ničem jiném mi nezáleží. Nicméně v mém životě je několik věcí, které jsou pro mě stejně důležité jako Oneida a kterých si neuvěřitelně vážím – rodina a moje práce, což jsou věci, o které se musím postarat. Oneida je pět komplikovaných, ale oddaných lidí, a naše životy mimo kapelu nás stojí hodně dřiny. Přesto vždycky plánuju další turné, další vystoupení, další desku... to určitě nikdy neskončí, dokud všichni neumřeme, to slibuju!

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Marie Joja (Archipop): Když opuštěné budovy nabídnou nevšední zážitek

su 18.05.2021

Rozhovor o databázi Archipop, jejíž cílem je zmapovat realizace dočasného využití opuštěných objektů.

SF MINI aneb Není to jen o nás

Michaela Susedíková 11.05.2021

Zatímco pamětníci vzpomínají na Olomouc kvůli devadesátkovému klubu Nausea, dnes nabízí výživnou dramaturgii prostor SF MINI. Hovory nejen o kompilaci z rukou Coffee Breath Records.

Shina (Slnko Records): Hudbu treba hnojiť a polievať

Kateřina Cumin 29.04.2021

Dnes, po dvaceti letech fungování, má Slnko Records ve stáji umělce několika generací a všech žánrů, za všechny jmenujme Modré hory, Katarzii, Bad Karma Boy nebo Janu Kirschner. Rozhovor.

Magdalena Müllerová (Kreativní Evropa): Budoucnost je ve spolupráci

Michal Pařízek, mxm 26.04.2021

O nutnosti spolupracovat, důležitosti přípravy jednotlivých projektů, grantové politice na státní i evropské úrovni a o tom, že opravdu nestačí jen setřít prach z vitríny.

Tiziano Popoli: Důležité věci se naštěstí často vrací

Michal Pařízek 19.04.2021

Tiziano Popoli o cyklech popkultury, které se v některých případech naštěstí vrací, kino jako zdroji inspirace nebo zhudebněnému daňovému přiznání.

Magdaléna Petráková (Luhovaný Vincent): Na dovolenou do svého města

Jiří Přivřel, mxm 13.04.2021

Jedinečné kulisy scénografů Dušana Jurkoviče a Bohuslava Fuchse, pečlivě připravený program a místní Vincentka jako životabudič. Festival Luhovaný Vincent letos bez nánosu.

Jakub Němeček (Aerovod): Zažíváme nejlepší momentum

Jarmo Diehl 29.03.2021

Ptáme se dramaturga Jakuba Němečka na bující popularitu videotéky Aerovod. Ale dotkneme se i věcí obecných.

Běla Čurlinová, Ricardo Delfino (Top RoofTop fest): Sedět se založenýma rukama doma nám moc nejde

redakce 27.03.2021

Jaké je pozadí příprav uměleckého klání v době, kdy i na procházku můžeme jen na hranici okresu? Rozhovor.

Martin Opatrný (Ledoborci Kultury): Jsme na začátku plavby

mxm, su 23.03.2021

V době zamrzlého kulturního dění se spolek snaží prorážet cesty interpretům a zavřeným klubům formou benefičních streamů na výjimečných místech. Rozhovor.

Punctum: Nebrať folklór ako zakonzervovanú formu s nánosom nacionalistického pátosu

mxm 16.03.2021

Rozhovor s tvůrci jedinečné kompilace, propojující experimentální elektroniku se slovenským folklórem. Punctum, Punctum Tapes, krásovka.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace