Veronika Jastrzembská | Články / Recenze | 20.01.2022
Olomoucká trojice Dirty Old Dogs si už prvním singlem vytyčila tematické pole své třetí studiové nahrávky. Intimní One Day vycházela z nevyhnutelných změn, nutných k uzavření starých kapitol, z osvobození a z nového začátku. Nejlepší symbolika restartu se pak nabízela v podobě požáru spalujícího dosavadní režim a každodenní jistoty. Oheň a očista se staly ústředním motivem nového LP.
Dirty Old Dogs se podařilo vytvořit album s jasně daným konceptem a tématem. Vše, co je s ním spojené, zanechává dojem, že má svůj důvod, své místo. Ať už jsou to vizuály hořícího lesa na přebalu, zapadajícím sluncem zalitý videoklip k písni Letʼs Burn Heaven Again nebo symboly volnosti, nešťastné lásky a temnoty, vše podněcuje fantazii k aktivitě a navádí ji k vizi autorů.
Přestože si kapela prošla „očistou“, hudebně se drží zajetých kvalit. Úvodní Sleeping Town, štiplavě rocková Like a Dog nebo svižná Upside Down se opírají stejně jako v předešlé tvorbě o energické hraní a zkreslené kytarové riffy podbarvující pestrou směsici hudebních žánrů, kterými proplouváme. Od ostatních písní je také odlišuje nepatrný pozitivní nádech a rozvaha nad světlými zítřky. Nejjistější jsou si však Dirty Old Dogs v pomalých, mysticky laděných skladbách. Z One Day sálá pustota, monumentálnost prostoru a touha po oproštění se od současného stavu, od alternativního country a temnějšího blues rocku se přesouváme do melancholické, až meditativní psychedelie. Velmi zdařile se pracuje s dynamikou. V All the Sirens a Personal Darkness jsou ke slyšení táhnoucí se nářky a rozostřující vibrato, které vytvářejí základ pro budování hutné atmosféry s ohlušujícím závěrem.
Nepatrnou slabinou by se mohly zdát poněkud všední texty nejčastěji o lásce, zklamání, hledání sebe sama, o osamělosti a novém startu. Velká témata působí jednoduchým, frázovitým podáním místy otřepaně, ovšem jen do chvíle, než se pozornost obrátí k melodické stránce zpěvu Tomma Prochazky. Za léta přirozeného vývoje dospěl do interpreta, který umí předávat emoce i bez textů. Trefně pracuje s intonací a s jistotou dodává vokálům potřebný náboj.
Na závěr, stejně jako na předchozích deskách, přidávají téměř sedmiminutovou skladbu Deaf Mantra. Instrumentální, neústupně gradující písní znovu potvrzují svou obratnou schopnost vyprávět bez slov.
Dirty Old Dogs - Letʼs Burn Heaven Again (Indies Scope, 2021)
web labelu
foto © se souhlasem Dirty Old Dogs
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.