Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 08.08.2014
Agalloch dnes patří k těm kapelám, které jsou v rámci žánru poměrně snadno rozpoznatelné - nejsou superhvězdami metalových pódií, přesto jsou zajímavou kapelou, když kombinují black metal s doomem, progresivním rockem i neo-folkem. Hned na začátek dobrá zpráva pro fanoušky - na nejnovějším albu The Serpent and the Sphere jsou to stále ti samí Agalloch, jak je dobře známe. Charakteristický zvuk i pojetí žánru zůstaly zachovány, i když to tak, po předchozím takřka čistě blackmetalovém EP Faustian Echoes, nemuselo vypadat. Jako by Agalloch potřebovali návrat ke kořenům, aby sami sebe utvrdili v tom, že jdou správným směrem. Pohled zpátky otevřel dveře budoucnosti.
Album štěpí na tři části křehká akustická intermezza označená latinskými názvy. Ta zároveň vytvářejí zlomy v příběhu, který je filozofický a dotýkají se hvězdných kruhů a mytologie naznačených v názvu. Mezi těmito skladbami jsou to Agalloch ve své nejryzejší podobě. Jsou si jistí tím, co hrají, a i když tu není výraznější posun nebo změna rukopisu, The Serpents and the Sphere funguje na výbornou. Drží pohromadě a ani minutu nebudete uvažovat o sebevykrádání.
Agalloch střídají čistě metalové pasáže s klidnějšími, až hypnotickými plochami, které táhne kupředu charakteristický zvonivý zvuk kytary. Je to právě instrumentální stránka, co na Agalloch přitahuje. Vokály hrají druhé housle a většina desky je postavená na harmonickém souzvuku kytar, které jsou doprovázeny temnou rytmikou. Žádná ze skladeb (s výjimkou intermezz) se nedostane pod pět minut a hudba má dostatek času pohltit a vtáhnout do astrálních sfér. Jiné, barvité světy se otevírají v Plateau of the Ages a Celestial Effigy. Agalloch jsou jako malíři. Malíři tvořící chladné, zimní krajiny, které překypují zmarem, smutkem a melancholií, a přesto je v nich místo na chvíle odpočinku, radost, hrdinské skutky a pocit vítězství. A tyto světy jsou tvořeny z melodií - krásných, vzletných i tragických.
Novinkou Agalloch nebudou fanoušci zklamáni a pro nováčky by se mohla stát zajímavým vstupem do jejich tvorby. Je velmi přístupná, ale zároveň se nezpronevěřuje sama sobě ústupky směrem ke středoproudému, vyprázdněnému metalu.
Agalloch - The Serpents and the Sphere (Profound Lore, 2014)
www.agalloch.org
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.