Články / Recenze

Melodramatická Lorde?

Melodramatická Lorde?

redakce | Články / Recenze | 07.09.2017

OHODNOŤTE DESKU

Když Ella Maria Lani Yelich-O'Connor, známá pod uměleckým jménem Lorde, vydala v roce 2013 minimalistický megahit Royals, bylo jí teprve sedmnáct. Bylo snadné říct, že se jedná o další zpěvačku, která bude skákat přesně tak, jak její label píská. Jenže taková Lorde nebyla. A místo toho posluchačům nabídla electropopovou zpověď o dospívání okořeněnou několika hity, které se prodalo přes čtyři miliony kusů, což je na teenagerku, podílející se na všech skladbách autorsky, velmi slušný výsledek. Pak se na čas stáhla, aby načerpala inspiraci pro další tvorbu.

Ticho kolem Lorde přerušil až singl Green Light vydaný v březnu tohoto roku, který je také otvírákem nového alba Melodrama. To je ovlivněno bolestivým rozchodem, nástrahami lásky a věku. Tato témata jsou všudypřítomná, dobrý příkladem je skladba Hard Feelings/Loveless, kde označuje svoji generaci jako „L.O.V.E.L.E.S.S. Generation”. Lorde je (spolu)autorkou všech textů, takže když zpívá o tom, že se cítí, jako něčí hračka, nebo když pláče v taxíku, tak jí prostě věříte. Obzvlášť v případech, kdy je doprovázena jen na piano jako v případě Liability nebo Writer in teh Dark. Melodrama neobsahuje megahity typu Royals nebo Tennis Court, což ale vůbec nevadí. Lorde se totiž podařilo něco, co už dlouho nikomu v daném žánru - natočit desku, která překonává úspěšný debut, a to až s fascinující lehkostí.


David Bowie kdysi označil Novozélanďanku za budoucnost hudby. Tenkrát se jeho názor mohl zdát poněkud přehnaný, ale vzhledem ke vzrůstající kvalitě její tvorby a nízkému věku to tak nereálně nevypadá. Melodrama je už teď aspirantem na nejlepší popové album roku, a když ho srovnáme s úspěšnou, poslední nahrávkou Taylor Swift 1989, je Lorde pořád o krok napřed.

Info

Lorde – Melodrama (Lava Records, 2017)
www.lorde.co.nz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.