Články / Reporty

Melt!: Fuck Boris v železném městě (1/2)

Melt!: Fuck Boris v železném městě (1/2)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 24.07.2019

Line-up plný jmen, která u nás nikdy nehrála a většina z nich v dohledné době nejspíš ani nebude, je každý třetí červencový víkend k Praze blíže než všechny barvy Ostravy. Německý festival Melt!, jehož hlavní programovou složkou je současná elektronická a alternativní popová hudba, patří už dvaadvacet let na evropskou festivalovou mapu. Posledním ročníkem znovu potvrdil svou pověst nonstop čtyřdenní přehlídky, která se snaží vyhýbat těm nejprovařenějším headlinerům a namísto toho volí cestu exkluzivního seznamu umělců, kde se ostřílená jména jako Skepta nebo Four Tet střídají s těmi, o kterých se mluví právě teď.

Jedním z takových je i britská zpěvačka Jorja Smith. Soulová písničkářka z Walesu měla sice pomalejší nástup, ovšem její šarm, umírněný set a odzbrojující hlas přehlušil všudypřítomné dunění techna z okolních stagí. Nastupující popová hvězda s Brit Award v kapse má všechny atributy k tomu, aby se stala příští Adele. V jejích písních se sice často střídají milostná témata, v jejím podání jde ale o emancipovanou notu: „Nechci být ta, která někoho potřebuje,“ zpívá ve svém hitu The One, který se v půlce setu snesl nad železným městem, aby v závěru vystřihla skladbu Blue Light o strachu černošských dětí z policejních aut.

HVOB na Melt!u koncertují stejně pravidelně jako v tuzemských klubech. Tentokrát kvůli rodičovským povinnostem v obměněné koncertní sestavě s novým bubeníkem. Bublající vokál a industriální beaty se v tomto složení snad nikdy neoposlouchají a živé sety HVOB jsou čím dál sehranější a svižnější. Jejich vystoupení na pláži bylo skvělým předělem mezi koncerty a sety producentů/producentek, těch ostatně v line-upu bylo více než kdy dříve. Ten nejbrutálnější předvedla bez debat Helena Hauff.

Melt! se posouvá a postupem času upouští od menších i větších indierockových položek, aby je nahradil rapem všeho druhu. Když proto na poslední chvíli vypadl Asap Rocky kvůli svému zadržení ve Švédsku, nemohla padnout volba na nikoho jiného než na nejúspěšnějšího britského rappera Stormzyho, jehož aktuální singl Vossy Bop s heslem „Fuck Boris“ zdolal jako první grimeová skladba vrchol britské hitparády. Před několika týdny protivládní slogan křičelo sto tisíc Britů – ve Ferropolis to bylo jenom dvacet tisíc Němců, ovšem síla a přesvědčivost nechyběla ani tady.

fotogalerie z Melt!u objektivem Filipa Kůstky hledejte tady, ale i zde a tu

Mladý rapper dokáže přilákat různorodé fanoušky mixem řízného ostrovního grimeu i uvolněného R&B. A přesně takový byl i jeho koncert, v němž se našlo místo i na cover Eda Sheerana. Málokterý umělec dokáže zaujmout tak široké publikum, ostře kritizovat vládu (například za nečinnost po požáru budovy Grandfall), a přitom probruslit setlistem s úsměvem na tváři a entuziazmem, o který se většina žánrových souputníků už ani nepokouší. Stormzy demonstroval, jak ovládnout hlavní stage, zůstat svůj a být headlinerem ve správný čas na správném místě.

Kromě angažovaného rapu se mezi železnými konstrukcemi našel prostor i pro ten zarmoucený. Umělec s línou flow Yung Lean se na festivalovém podiu proměnil v až příliš uřvaného MC, jehož jediným cílem bylo udělat co největší bordel. Bohužel tak nějak zapomněl na svou originální produkci, kterou přehlušilo hecování publika. Marná byla vzpomínka na jeho poslední desku, kde se Leanův přednes loudá na hraně rapu a zpěvu a blíže než k ostatním rapperům má ke krajanům The Knife… Zato vycházející hvězda britského dancehallu Octavian předvedl jednu z nejromantičtější show celého Melt!u. Paradoxní od hudebníka, jehož největší hit Bet je oslavou náhodného sexu. Octavian, stejně jako celý festival, přesně vybalancoval hranu mezi drsnou pózou a láskyplnými námluvami publika.

Info

Melt! Festival
19.-21. 7. 2019
Ferropolis, Německo

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...