Články / Reporty

Melt!: Už brzy to může skončit (2/2)

Melt!: Už brzy to může skončit (2/2)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 25.07.2019

Poslední den Melt!u je pokaždé ten nejuvolněnější. Splín nedělního podvečera je potřeba vytlačit a ještě na jeden večer zapomenout na svět mimo prosluněný poloostrov. Svou přírodní lokací nabízí festival hned několik míst, kde zabít čekání na hlavní hvězdy. Jen škoda, že se areál otevírá až ve čtyři odpoledne. Do té doby se lidi musí schovávat před sluncem v rozpáleném stanovém městě nebo kolem nonstop stage, která je před branami areálu. Podivné místo, kde si podávají ruce neúmorní tanečníci s těmi klidnějšími, co přicházejí na další den.

V minulých letech patřil tenhle taneční parket hlavně začínajícím hudebníkům. Poslední dva ročníky organizátoři spojili dvě největší stage do jedné a odsunuli tak část známějších jmen před areál. Jedno z lákadel představoval šestihodinový set Solomuna, startující s východem slunce, nebo oblíbená domácí minimalistické dvojice Kollektiv Turmstraße. Šanci zastihnout nejmladší producenty a producentky jsme měli v lese plném ukrytých pódií. Jeden z nejzábavnějších setů tam předvedla korejská umělkyně Park Hye Jin, která přinesla do tajuplného hvozdu mezi drag performance psychedelický house.

Ani další stage poslední den nezahálely. Po kotníky ve vodě, k tomu lahodné tóny reggae francouzského multiinstrumentalisty FKJ, který se proslavil skladbou Tadow s hostujícím Masegem. Ten mu kryl záda i zde. Méně charizmatický výkon předvedla nejmladší generace v podání písničkáře Guse Dappertona anebo norských indie popařů Boy Pablo, kteří dostali šanci na hlavní. Kolísavý zvuk a pěvecké výkony nezachránila ani přirozenost všech muzikantů.

fotogalerie z Melt!u objektivem Filipa Kůstky hledejte tady, ale i zde a tu

Rozpačitý výkon předvedl i excentrický producent a performer Arca. Zatímco jeho desky a beaty pro Björk, FKA twigs nebo Kanye Westa jsou všeobecně respektovány, jeho vystoupení nepřesvědčilo a hlavně nestrhlo. Možná moc velký oříšek na závěr Melt!u? Rozpadající se taneční plochy, ukřičený vokál a dohady se zvukařem, k tomu těkavé projekce, šum a dlouhé čekání na jednotlivé skladby.

Přesným opakem byl koncert Bon Iver. Justin Vernon měl sice taky na mikrofonu deformující efekt, v jeho případě se ale skvěle doplňoval s vlastním hlasem, obě polohy vedly dialog. „Hlasy“ plné emocí hladily i tahaly za uši, jako by s autotunem Vernon našel klid, a právě ty nejodtažitější části byly ty nejdojemnější. A to si ještě Vernon střihl folkové sólo na Skinny Love. Devadesátiminutové hledání sama sebe zakončilo přání, ať na sebe všichni dáme pozor, ale taky verš skladby 22 (OVER S∞∞N): „It might be over soon.“ Vernonův zkroušený výraz jako by říkal, že brzo to bude možná konec úplně všeho, to když mluvil o šíleném světě kolem nás. Rád bych mluvil o to nejpokojnějším konci s Bon Iver v uších, ale nebylo to tak jednoduché.

Info

Melt! Festival
19.-21. 7. 2019
Ferropolis, Německo

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.