Články / Reporty

Melt: Vesmírnou lodí na lepší místo

Melt: Vesmírnou lodí na lepší místo

Jakub Béreš | Články / Reporty | 15.07.2017

„Závidím ti, že jedeš na Melt poprvé. Když jsem tam byl prvně já, tak jsem hned padl na zadek z areálu, a pak všechny ty sety... Nejde jenom o to, že tam jsou top jména, ale i o to, že sami hudebníci vědí, na jakém jsou festivalu, a že se musí předvést, protože tohle je Melt!“ Už takhle jsem se na první den na německém poloostrovu Ferropolis těšil jak na vánoce, pár dojmů od pravidelných návštěvníků nadšení ještě zdvojnásobilo. A měli pravdu. Industriální areál, ze kterého nevyčuhují velké stage, ale těžařské stroje šlehající plameny a dým.

Největší zastoupení v line-upu měli samozřejmě elektroničtí producenti, přesto bylo z čeho vybírat i v jiných žánrech. Lucemburský postrock Mutiny on the Bounty radši z dálky, hlasitá kytarová jízda by mohla poškodit sluch před vystoupením největšího pohodáře prvního dne. Kamasi Washington, jeho saxofon a jazz pro třetí tisíciletí. Historie a zároveň budoucnost s každým tónem. Během úchvatných sól jednotlivých hudebníků jsem už jen čekal, že se těžní věže promění ve vesmírnou loď a ta nás odnese na lepší místo.

fotogalerie z festivalu zde

Ale jako lepší místo musel postačit koncert Glass Animals. Indie pop, indie rock, R&B? U téhle formace platí všechno. S jejich druhou deskou přestali být introvertními hochy z pokojíku a stali se sebevědomou pozitivní popovou kapela. Nejvíc si to užíval zpěvák David Bayley a mladší fanynky. Pro velké kluky tu byla Big Whell stage, kde právě startoval svěřenec Niny Kraviz Islanďan Bjarki. Set agresivní od prvních beatů a další velký žánrový střih, kterých si během víkendu všichni užili bezpočet. Recondite sice zvolnil tempo, ale i tak nalákal na menší stage více lidí než Richie Hawtin na tu hlavní, kde předváděl pompézní vizuální show. Melt tvoří hlavně mladší návštěvníci a těžko hledat aktuálně populárnějšího producenta, než je Recondite.

Páteční headline slot patřil M.I.A., kterou nezastavil ani silný déšť. Na chlup stejný set jako na Pohodě, včetně lezení na vysoký plot uprostřed stage. Borders na úvod, Papper Planes na závěr. Mezi tím čtyřicet minut uvolněné party s tanečnicemi a songy převážně z loňské pro-uprchlické desky AIM. Pak zklidnění s HVOB a Winstonem Marshallem, sofistikovaná podívaná bez zbytečných slov nikdy neurazí. Na tu od rakouského dua šlo tancovat i snít, například nad tím, jaké by to bylo mít teleport a stihnout koncert Bena Frosta či Lorenza Sanniho déle než na pět minut. Ovšem jako teaser na podzimní Lunchmeat to zafungovalo na výbornou.

Info

Melt! Festival 2017
17. – 19. 7. 2017 Ferropolis, Německo
www.meltfestival.de

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.