Jakub Béreš | Články / Reporty | 15.07.2017
„Závidím ti, že jedeš na Melt poprvé. Když jsem tam byl prvně já, tak jsem hned padl na zadek z areálu, a pak všechny ty sety... Nejde jenom o to, že tam jsou top jména, ale i o to, že sami hudebníci vědí, na jakém jsou festivalu, a že se musí předvést, protože tohle je Melt!“ Už takhle jsem se na první den na německém poloostrovu Ferropolis těšil jak na vánoce, pár dojmů od pravidelných návštěvníků nadšení ještě zdvojnásobilo. A měli pravdu. Industriální areál, ze kterého nevyčuhují velké stage, ale těžařské stroje šlehající plameny a dým.
Největší zastoupení v line-upu měli samozřejmě elektroničtí producenti, přesto bylo z čeho vybírat i v jiných žánrech. Lucemburský postrock Mutiny on the Bounty radši z dálky, hlasitá kytarová jízda by mohla poškodit sluch před vystoupením největšího pohodáře prvního dne. Kamasi Washington, jeho saxofon a jazz pro třetí tisíciletí. Historie a zároveň budoucnost s každým tónem. Během úchvatných sól jednotlivých hudebníků jsem už jen čekal, že se těžní věže promění ve vesmírnou loď a ta nás odnese na lepší místo.
fotogalerie z festivalu zde
Ale jako lepší místo musel postačit koncert Glass Animals. Indie pop, indie rock, R&B? U téhle formace platí všechno. S jejich druhou deskou přestali být introvertními hochy z pokojíku a stali se sebevědomou pozitivní popovou kapela. Nejvíc si to užíval zpěvák David Bayley a mladší fanynky. Pro velké kluky tu byla Big Whell stage, kde právě startoval svěřenec Niny Kraviz Islanďan Bjarki. Set agresivní od prvních beatů a další velký žánrový střih, kterých si během víkendu všichni užili bezpočet. Recondite sice zvolnil tempo, ale i tak nalákal na menší stage více lidí než Richie Hawtin na tu hlavní, kde předváděl pompézní vizuální show. Melt tvoří hlavně mladší návštěvníci a těžko hledat aktuálně populárnějšího producenta, než je Recondite.
Páteční headline slot patřil M.I.A., kterou nezastavil ani silný déšť. Na chlup stejný set jako na Pohodě, včetně lezení na vysoký plot uprostřed stage. Borders na úvod, Papper Planes na závěr. Mezi tím čtyřicet minut uvolněné party s tanečnicemi a songy převážně z loňské pro-uprchlické desky AIM. Pak zklidnění s HVOB a Winstonem Marshallem, sofistikovaná podívaná bez zbytečných slov nikdy neurazí. Na tu od rakouského dua šlo tancovat i snít, například nad tím, jaké by to bylo mít teleport a stihnout koncert Bena Frosta či Lorenza Sanniho déle než na pět minut. Ovšem jako teaser na podzimní Lunchmeat to zafungovalo na výbornou.
Melt! Festival 2017
17. – 19. 7. 2017 Ferropolis, Německo
www.meltfestival.de
foto © Filip Kůstka
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.