David Loch | Články / Reporty | 27.03.2013
Kdo věnoval sobotní večer strahovské Sedmičce, ten musel chtě nechtě very quickly zapomenout na kosu, která Česko né a né opustit. Venku sice stále mráz jako z tutoriálů pro přežití arktických kempů, ale koncert brooklynských The Men přesto přilákal a rozehřál početné obecenstvo.
Předkrm servírovali pražští Worldhood, jejichž vystoupení rozhodně nepůsobilo, jako že by mělo jít o pouhou kulisu. Set šesti skladeb byl našlapaný amerikánským punk rockem. Hutná basovka, otevřené riffy a odkódované bicí dávaly vzpomenout, že se nachýlil čas vytáhnout prkno a jít házet držky. Nejsilnější skladba byla bezpochyby Never Happened z jejich prozatím posledního sedmipalce. Bohužel dostáli skromnější pozornosti, což zná každý, kdo okusil roli předskokana.
Pětice The Men, jež nedávno vypustila novinku New Moon, se ukázala asi půlhodinu po doznění posledních tónů Worldhood. Vylezli zpoza podia a bez puntičkářského dolaďování hned odpálili Without a Face. Publiku, které se odkudsi nahromadilo před odposlechy, nedělalo problém být od počátku ve varu. To bylo v kontrastu s poměrně smířlivým Markem Perroem, který celou dobu proseděl za klávesami, ač jindy klátí kytaru, a nevypadal, že by v něm kvůli tomu bouchaly saze. Naopak Ben Greenberg, jenž začal koncert s utrženým éčkem na kytaře, vydal za dva, což na konci znamenalo i lehký pád do křovin komb.
The Men působili velmi uvolněně a sžitě. Vystoupení zodpovědělo dotaz, zda jsou jejich koncerty opravdu takový mord. Jsou – nebo minimálně ten pražský. Ona „táboráková“ část z New Moonu ustoupila rychlejším věcem, v nichž se mohl Rich Samis vytáhnout a třískat do bubnů hlava nehlava. Jedinou výjimkou byla I Saw Her Face, při níž i jádro kotle jen tiše probublávalo.
Poté ale zas křemičitá exploze, pogo a Kevin Faulkner v popředí. Triko s nápisem Bob Dylan Motorcycle Club. Hned vedle Nick Chiericozzi s dalším potiskem – Black Sabbath a Master of Reality. A zpět mimo realitu. U mikráku se střídá kdekdo, jednou Greenberg, podruhé Perro. Abychom nezjistili, kdo je frontman, tak nakonec i Chiericozzi s Faulknerem. Právě to bylo na vystoupení The Men sympatické. Rovnoměrně rozložená pozornost.
Koncert nevyplnily jen novoty jako The Brass a Electric, dostalo se i na skladby z ceněného Open Your Heart. Ačkoli se nedalo říct, že by publikum reagovalo na jednotlivé songy rozdílně, Open Your Heart a Turn It Around sklidily od nezkrotných návštěvníků halasnějšího přijetí.
Při čekání na poslední tři přídavky vedle mě kdosi utrousil, zda nebyli The Men příliš monotónní. To nejspíš souviselo s jejich minimálně sedmiminutovými improvizačními opusy. Zapřemýšlel jsem, jestli by koncert zůstal organickým, i kdyby zaznělo víc z pokojného a countryově laděného repertoáru. A zda-li by ten kluk, který lezl po stropě jako spider-vepř, takhle lezl i při High And Lonesome. Teprve při cestě busem jsem byl s to hodnocení: nelezl by, poněvadž by rázem ubylo vztyčených rukou, jež by měly zápal ho unášet.
The Men (usa) + Worldhood
23. 3. 2013, Strahov 007, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.