Články / Reporty

Metalové střihy. Carcass a Obituary.

Metalové střihy. Carcass a Obituary.

David Čajčík | Články / Reporty | 09.11.2015

Je pozdní večer, sedím v barrandovských střižnách a cítím, že stejně jako šestnáctimilimetrový filmový pás mi protéká skrz prsty set Herod. „Nikdy nemějte pocit, že jste ve střižně příliš dlouho.“ Nervózně zkracuji záběr, lepím adhezní páskou a čekám, kolika chyb ve střihové skladbě se dopustím tentokrát. „Plynulý střih je promarněná příležitost“. Ejzenštejn věděl, já teprve hledám. Poslouchám čtyřicetiminutový lynč cholerického pedagoga na spolužaččin film. Přesně tolik, kolik trvá set kanadských legend Voivod.
Střih.

Vstupuju do nuselské Haly Folimanka. Procházím okolo kuřácké ohrádky, morbidní budoucnosti pražských klubů v nadcházejících nekuřáckých dobách. Na schodech do haly slyším poslední akord Napalm Death. Masy těl vyráží v protisměru. Je to tady, škola mě připravila o Napalm Death. Čas odejít? Potkávám kamaráda, z výrazu a totálně mokrého oblečení poznám, že ptát se na dojmy nemá smysl.
Střih.

Na překvapivě pohodlné, polstrované zábraně zboku kotle pozoruju jednu z klasických kapel death metalu, konkrétně floridské scény: Obituary. Relativně stabilní line-up s hned třemi původními členy muzejní vitrínu ještě neotvírá. Na cihlově červené osvětlení by měli mít nárok jen Slayer, zvláště když ani Obituary thrashovějšími songy zpočátku kariéry nešetří. Z čtvrtstoletí starého debutu Slowly We Rot se hraje nejčastěji. Před narvanou basketbalovou halou zazní překvapivě dynamicky odehraný set (přece jenom... však víte), kterému není co vytknout. Basketbalové karikatury pokrývající celou jednu stěnu haly vtipně kontrastují s drsnými vlasatými pány na rozměrném pódiu. Všechno je to jenom hra.
Střih.

Carcass. Zatímco Obituary se zařazují snadno, s původně liverpoolskou čtveřicí to tak jednoduché není. Grindové zaměření vzalo na začátku devadesátek za své a kapela se proslavila melodickým death metalem, převážně pak albem Heartwork. A po dlouhé pauze se k tomuto žánru s deskou Surgical Steel i vrátila. V Praze zahráli naposledy v roce 1994 v Pyramidě na Výstavišti, což mluví za vše - Návrat s velkým N. A není divu, že v davu je slyšet nářečí odevšad z republiky, té současné, i bývalé. Rekapitulující set je působivý pro fanoušky téměř jakéhokoliv metalu, Carcass se chovají a hrají přesně tak, jak by se od legendy tohoto ranku dalo čekat. Jak se sluší a paří. Bill Steer a Jeff Walker, poslední dva pozůstalí, pálí jeden klasický riff přes druhý. Ohně grindcoru, plameny death metalu. Zbývá nám pouze hnít ve svobodném světě.
Střih.

Stojíme už dvacet pět minut frontu na šatnu. Hýbe se pomaleji než partitura k drone metalu. Nervozita vzrůstá, nadávky létají vydýchaným, těžkým vzduchem, prvních pár odvážných a nasraných přelézá stoly a začíná si brát kabáty. Security v podobě jedné zmatené gorily neví, co dělat, a tak pro jistotu počastuje nemilými výrazy tu část „publika“, která si na problém dovolí upozornit. Riot na závěr. Pak už jen nic. Stmívačka.
Blank.

Info

Carcass (uk) + Obituary (us) + Napalm Death (uk) + Voivod (can) + Herod (sui)
5.11. 2015, Hala Folimanka, Praha

foto © Jakub "Asphyx" Rezler, www.deadly-storm.blogspot.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Colours po úplňku #5: Nečekané úsměvy

redakce 22.07.2019

„Jaký byl váš nejlepší sobotní zážitek a proč?“ Stejně jako jiné dny pokládá Instagram Colours of Ostrava jednoduchou otázku...

Barvy jsou vrženy (Colours of Ostrava)

redakce 21.07.2019

Proč jezdíme na ten který festival? S jakým očekáváním? A naplňuje se? Co si myslíte, že organizátoři považují za úspěch?

Colours po úplňku #4: Slangy, které neznáme

redakce 20.07.2019

“Toho si musíš jít poslechnout, ještě vtipnější Xindl,” říkají mí rodiče před festivalem o Pokáčovi. Kofola stage je okupovaná davem.

Čas není gentleman (Handsome Furs)

redakce 19.07.2019

Dana Boecknera (Wolf Parade, Operators) jsem s Handsome Furs prvně viděl před deseti lety v Nodu a těžko už si teď rozvzpomenu, co bylo jinak.

Colours po úplňku #3: Pozornosť inde

redakce 19.07.2019

„Ostrava, pyčooo,“ rezonuje ešte v piatkové ráno. Bojím sa vyjadrení, že štvrtkový večer patril Kryštofovi, že som na Kryštofkempe, že Kryšof korunoval večeru a že Kryštof zářil.

Colours po úplňku #2: Bizáry okolo nás

redakce 19.07.2019

Nadechnout se čerstvého vzduchu. Přibližně tak působí hlukový průplach Uniform, kterým se letos povedl dost možná bezprecedentní majstrštyk.

Colours po úplňku #1: Cestičky kovem

redakce 18.07.2019

Cesta môže byť kľukatá alebo si ju kľukatú spravíte. Omylom si hľadáme alternatívne cestičky na najväčší festival v Čechách.

Blues optimisty (Keb‘ Mo‘)

redakce 17.07.2019

Informace o jeho koncertu v divadle Archa se objevila jako blesk z čistého nebe vlastně jen pár týdnů před jeho konáním. I tak se divadlo prakticky kompletně zaplnilo. No bodejť!

Pohoda 19, den třetí v plamenech

redakce 16.07.2019

Všechno, co vás mrzí nebo štve na podobných akcích, vás na trenčínském letišti trápit nemusí, snad jenom to uhýbaní pivnímu vozítku...

Očista a poznání (na Creepy Teepee)

redakce 15.07.2019

Noise, psychedelie, eklektická elektronika a trap jsou záchytnými body, otázkou zůstává smysl nedělní produkce, zvláště té noční.