Články / Reporty

Metalové střihy. Carcass a Obituary.

Metalové střihy. Carcass a Obituary.

David Čajčík | Články / Reporty | 09.11.2015

Je pozdní večer, sedím v barrandovských střižnách a cítím, že stejně jako šestnáctimilimetrový filmový pás mi protéká skrz prsty set Herod. „Nikdy nemějte pocit, že jste ve střižně příliš dlouho.“ Nervózně zkracuji záběr, lepím adhezní páskou a čekám, kolika chyb ve střihové skladbě se dopustím tentokrát. „Plynulý střih je promarněná příležitost“. Ejzenštejn věděl, já teprve hledám. Poslouchám čtyřicetiminutový lynč cholerického pedagoga na spolužaččin film. Přesně tolik, kolik trvá set kanadských legend Voivod.
Střih.

Vstupuju do nuselské Haly Folimanka. Procházím okolo kuřácké ohrádky, morbidní budoucnosti pražských klubů v nadcházejících nekuřáckých dobách. Na schodech do haly slyším poslední akord Napalm Death. Masy těl vyráží v protisměru. Je to tady, škola mě připravila o Napalm Death. Čas odejít? Potkávám kamaráda, z výrazu a totálně mokrého oblečení poznám, že ptát se na dojmy nemá smysl.
Střih.

Na překvapivě pohodlné, polstrované zábraně zboku kotle pozoruju jednu z klasických kapel death metalu, konkrétně floridské scény: Obituary. Relativně stabilní line-up s hned třemi původními členy muzejní vitrínu ještě neotvírá. Na cihlově červené osvětlení by měli mít nárok jen Slayer, zvláště když ani Obituary thrashovějšími songy zpočátku kariéry nešetří. Z čtvrtstoletí starého debutu Slowly We Rot se hraje nejčastěji. Před narvanou basketbalovou halou zazní překvapivě dynamicky odehraný set (přece jenom... však víte), kterému není co vytknout. Basketbalové karikatury pokrývající celou jednu stěnu haly vtipně kontrastují s drsnými vlasatými pány na rozměrném pódiu. Všechno je to jenom hra.
Střih.

Carcass. Zatímco Obituary se zařazují snadno, s původně liverpoolskou čtveřicí to tak jednoduché není. Grindové zaměření vzalo na začátku devadesátek za své a kapela se proslavila melodickým death metalem, převážně pak albem Heartwork. A po dlouhé pauze se k tomuto žánru s deskou Surgical Steel i vrátila. V Praze zahráli naposledy v roce 1994 v Pyramidě na Výstavišti, což mluví za vše - Návrat s velkým N. A není divu, že v davu je slyšet nářečí odevšad z republiky, té současné, i bývalé. Rekapitulující set je působivý pro fanoušky téměř jakéhokoliv metalu, Carcass se chovají a hrají přesně tak, jak by se od legendy tohoto ranku dalo čekat. Jak se sluší a paří. Bill Steer a Jeff Walker, poslední dva pozůstalí, pálí jeden klasický riff přes druhý. Ohně grindcoru, plameny death metalu. Zbývá nám pouze hnít ve svobodném světě.
Střih.

Stojíme už dvacet pět minut frontu na šatnu. Hýbe se pomaleji než partitura k drone metalu. Nervozita vzrůstá, nadávky létají vydýchaným, těžkým vzduchem, prvních pár odvážných a nasraných přelézá stoly a začíná si brát kabáty. Security v podobě jedné zmatené gorily neví, co dělat, a tak pro jistotu počastuje nemilými výrazy tu část „publika“, která si na problém dovolí upozornit. Riot na závěr. Pak už jen nic. Stmívačka.
Blank.

Info

Carcass (uk) + Obituary (us) + Napalm Death (uk) + Voivod (can) + Herod (sui)
5.11. 2015, Hala Folimanka, Praha

foto © Jakub "Asphyx" Rezler, www.deadly-storm.blogspot.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.