Články / Sloupky/Blogy

Metla #09: čertovské žerty a bodláky lepší růží

Metla #09: čertovské žerty a bodláky lepší růží

Abbé, Kremace, waghiss666, ScreamJay | Články / Sloupky/Blogy | 07.02.2018

Co může metal zachránit před neodvratnou záhubou? Samozřejmě humor. A proto se vrací Metla. Čtyři klipy, čtyři uklizečky. A hodnoticí škála od prokletí po pět bodů.

Black Hole Constellation – The Meltdown

ABBÉ: Počkat! Černá díra přece netvoří souhvězdí, vždyť hvězdy pohlcuje. A lidi se za horizontem událostí rovnou trhají na cucky, než že by se rozpouštěli! Na druhou stranu, přesně takové dojmy si z tohoto kousku odnáším. Soucítím s každým tónem. (3)

WAGHISS: Můj nejoblíbenější feťák života sliboval „riadnu dekadenciu a avantgardné besy“ a tak se i stalo. Black Hole Constellation je kapela, co urve pozornost coverama jen ve dvou, bez kytary, stejně jako one-man projekt psychopata, co se vymyká všemu, čemu ještě rozumím. Uhrančivé doprovodné obrázky jsou od začátku přesně to, co tenhle (ne)žánr potřebuje, totiž adekvátní vizuální zhmotnění toho psycha, co Mišo a Majo trýzní s umem a nadšením sobě vlastním. FUJ! (4,5)

JAY: Hej, co to je? To si tak sestoupíš do sklípku, zabékat, okoštovat vínko a on tuhle zábavu režíruje Cronenberg? Mrzká avantgarda, úlisnej, plíživej jazz běs, pád do ticha, divnej řev, tik, trnutí a titulky. Jak to bylo v tý pohádce? „Ať už peklo bylo nebo nebylo, vymyšleno bylo dobře.“ S čerty vážně nejsou žádný žerty, zpytuj podvědomí, dej si Xanax. (3,5)

KREMACE: Přílišná vizuální vytíženost při nadměrné basové kadenci. Klidně bych nechala pekelnou sluj v podzemí sklepem na brambory a při cestě tam si pustila tenhle song. Stačilo by si sednout do plísně a brumlat v rohu. Obešla bych se i bez masek a slizkých zámotků, protože jedna z mála věcí, co mi uvízla na paměti, je kočička papající masíčko nějakého umrlce. Každopádně bych uvařila bramborový guláš. (3)

Sect – Day for Night

ABBÉ: Booster na maximum, proklatě dlouhá vazba, rojnice aparátů a pak už jen kolektivní terapeutický mosh dlouhý tak akorát, abych ho i já se svojí fyzičkou vydržel do konce. Víc ke štěstí nepotřebuju. (4)

WAGHISS:
Straight edge je osobní volba
Straight edge je punkový postoj
A pokud není bez nesobectví,
tak neznamená ani hovno

Těžko ustřihnout hudební historii každého z kluků, stejně jako seškrabat nálepku VXV kapely a zůstat „jenom u muziky“. Jakkoliv je to sprostý, i tady vedou. Boss HM-2, produkce Kurt Ballou, grindové výpady z crustové kůrčičky, nekompromisní balzám na nasrané uši. Klip jako ze škatulky, co skončí dřív, než začne, budget 5 $, takhle to mám nejradši, ale vidět Chrise Colohana v závěru řvát na kolenou „Taking-to- the-medicine!“ považuju za iniciační moment loňska pro ty z nás, co nebyli ve Vegalité (slzy). A jestli i děcka, kterým jsou ze všech domovských kapel členů SEKTY nejblíž Fall Out Boy, profouknou fotrovu knihovničku zinů nebo se proklikají tunama selfíček na nějaké zaplivané pravdařské fórum, kde se vzpomíná doba Racetraitor nebo Vegan Reich, pak splněno. (XVX)

JAY: No jasně, ještě se ani nestihnu rozhlídnout po squatu a už mi vrní ten powerviolence úvod, dostanu po hubě a budu se smát. S krví na rtu, blaženě. Urbex s týpkama, co maj vazelínu ve vlasech a vždycky si staví aparaturu do kruhu. Na tohle si vystačíš sám, s kámošema, s vlastní energií, s docela klasickým moderním střihem. Vypusťte drona, naštvanosti je dost, tohle udejcháš! (4)

KREMACE: Chtěla jsem si při poslechu zaběhnout okolo baráku, ale bleskurychle jsem si to během té minuty a čtvrt rozmyslela. Jako kdyby ve vzduchu visela masáž lopatou a opravdovým nasazením. Na sebe vylít krýgl demineralizované vody, bo i na hořčík by sis mohla moc zvyknout a pak bys čůrala šutry. Takže směle do tance a namísto běhání půjdu s košem. (4)

The Truth Is Out There – Devils Roses Cats

ABBÉ: Řekl bych, že tohle může zapůsobit jen na někoho, jehož rodiče se v sedmdesátkách narodili, VHS jsou pro něj cool retro a Tron zná jen jako remake. Pro mě je to jen hodně unylý eklekticismus. (1)

WAGHISS: Slečna za mým ramenem se nejdřív natřásá, pak odvrací a pak přiznává: „Asi by mě to mělo strhnout, ale přistihla jsem se, že po prvním refrénu mi myšlenky utíkaj jinam.“ Neví, kdo je Hanzi, nikdy neslyšela Crashpoint, natož Pipi-Dupu. Já jo.
Občas se masochisticky po(u)smíváme na těmahle skvostama ve zkušebně s bubeníkem, co si nepotřebuje nic dokazovat, a kytaristou, co toho ještě plno dokáže. Není to horší, než vesnický revival napůl s The.Switch, nejsem ortodoxně proti odklonu od náseru k popu. Jen stejně jako kluci ze zkušebny nechápu, proč má Hanzi potřebu neustále krást? Mrdka na profi úrovni je pořád mrdka, světová, ale bezpohlavní, hezká, ale kýčovitá, efektivní, ale trapná a podbízivá, kontext tentokrát stranou. Tohle je mrhání talentem. (1)

JAY: Strejda se rozcvičil, udělal padesát dřepů ve skinny džínech, urolog ho nepochválí. Nejprv sem si omylem vypnul zvuk a ta úvodní grafika, čekal bych Night Ridera a nebo něco od Perturbatora. Otoman frekventovanější než u Krause, ofiny, hodně ofiny, mě by ta grafika vlastně neštvala, než vzkypěl ten digitální barevnej mrak. Asi si pustím starýho Trona a k tomu něco od Tesseract, tohle je fúze pro formu. (1)

KREMACE: Asi by se to dalo zvládnout bez nakrucovaček, přestože to k těm líbivým jakože devadesátkovým synťákům sedí (silně se mi vybavuje Pobřeží v plamenech). Je to hezké, nebo to není vůbec nic? Má to něco vzbudit a vznítit? Možná se moc ptám. Možná bych si měla nabarvit vlasy, nebo odbarvit, nebo si koupit řasenku, rtěnku, pimpidapam bum…. Hráti na synťák není podmíněno syntetickým bytím. Radši si zajdu natrhat houšť bodláků, než dostat tuhle ružu. (0)

Machine Head – Catharsis

ABBÉ: Co že to předchází katarzi? Jo, katastrofa! To je správný slovo! Flynnovi lze věřit snad jen pasáže, kdy se ve svěrací kazajce bezradně zmítá na zemi. Zbytek, který si v tom deliriu vysnil, nejspíš viděl v Luciferovi od Behemoth. K muzice snad jen tolik, že zní už přes dvacet let stejně. (1)

WAGHISS: Flynn mi vždycky přišel jako čurák a jeho kapelu jsem si oblíbil až fakt pozdě (The Blackening, 2007), tyhle groovy věci mi nikdy moc neseděly, to přiznám a stokrát omílaný nápad na klip se tu dojí FAKT dlouho. Slečna mi za ramenem hekne ze spaní: „Kdy už ta hitparáda, kurva, skončí?!“ Viktorčino oblíbené pořekadlo o kolovrátku labelu Nuclear Blast se tady snad potvrzuje. Singl, kde všechno maká líp než epický user friendly refrén, je možná lehký průser, ale furt líp než kdejaká stájová klisna. Furt! (2)

JAY: Mě nenaserete! Ještě před Machine Head sem viděl Colina Farrella s pornoknírem a zpívajícího Aleše Ulma! Kontrolní otázka: „Kolik lidí celkem nacpete do nákladního výtahu o nosnosti 750 kilo, když už je v něm Robb Flynn a jeho ego?“ Jasně, žádný! Deska Catharsis je děsná sranda, dokud se ovšem nezačne brát vážně, což bohužel dělá. Stejně jako tenhle klip. Kdyby zůstalo u minimalu, pohoupal by se na těch dredech, připlazil se s laciným pseudo Silent Hillem, jsem s tím celkem v pohodě. Tohle je sedm minut hloupýho patosu a úplně největší libůstka jsou ty okvětí z růže. American Beauty? American Shit! (0,5)

KREMACE: Úvodní pasáž videoklipu zní jako podmaz pro náborové video, což bych dokázala zvládnout lépe než hypernudnost, otřepanost a slizkost veškerého následného snažení. Tapping střídá tremolo, kteréžto prostoupí do zpívánky křišťálově čisté jako naše záchodová mísa. Kýč a klišé v situování videoklipu do vypolstrované místnosti v blázinci nudí tak hrozivě, že se celé tohle snažení zdá být naprosto zbytečné. Asi stejně jako kdyby ses snažil přežvýkat humus humusu. Jde přežvýkat ropu? (0)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.