Články / Reporty

Metronome: Nářez. Pohoda. Nářez.

Metronome: Nářez. Pohoda. Nářez.

Martin Řezníček | Články / Reporty | 27.06.2016

Nedělní program Metronome festivalu byl především o pohodě. Tomu nahrávalo jak počasí, tak line-up. Na úvod a na závěr programu to byl ale nářez. Překvapením byla izraelská zpěvačka Ninet, kterou se dalo nejdříve zařadit pod všeobjímající indie, pak k postrocku s blízkovýchodními prvky, aby se nakonec objevily punkové kořeny. Křehká zpěvačka se silným ječákem připomněla Joan Jett či Brody Dalle a její cover Crazy od Gnarls Barkley zůstane jedním z highligtů festivalu.

Společně s J.A.R. pak začala ona čtyřsetová pohoda trvající od půl šesté až do půl desáté. Na pódiu bylo plno: Ota Klempíř (po čas festivalu hlavně moderátor), Dan Bárta, Michael Viktořík, Roman Holý, kapela a gospelový sbor Maranatha. Funky v Česku sice moc neletí, ale těm sexy rytmům a hravým textům nešlo odolat, i když jste je třeba neznali. Ian Siegal si fanoušky nezískal, jižanské blues z Británie tu nemá tradici. Větší zájem vzbudili Ivan Král s Jiřím Suchým, kteří na pódiu vytvořili velmi vtipné duo. Jejich vzájemné vykání a uctivé legrácky byly až dojemné, zazněla šedesát let stará píseň o tetině zlomené ruce či Ježkův Klobouk. Velký aplaus patřil zejména Jiřímu Suchému.

Londýnští Crystal Fighters kombinují folk, world music a EDM a ze všeho nejvíc připomínají hippies indiány. Etno oblečení, stage vyzdobená umělým břečťanem a síla lásky. Kapela vyzařuje čirou radost ze života a chvílemi máte pocit, že posloucháte soundtrack ze Lvího krále okořeněný LSD. Hodně se tančilo, úsměv na každé tváři a nejsilnějším zážitkem byla poslední píseň At Home.

Před Foals ještě na skok na Walk Off the Earth, kteří se proslavili coverem Somebody That I Used to Know hraným v pěti lidech na jednu kytaru. I na Metronomu představili několik coverů, např. Hello od Adele nebo Happy od Pharrella Williamse, vždy v provedení s velmi nezvyklými nástroji (jak mají ve zvyku, viz youtube), ale i dost svých reggae rockových písní. Opět čirá láska a pozitivní energie.

Na Foals se sešel největší kotel. Všichni očekávali velkou show a bezchybný výkon – a dočkali se. Foals hráli průřez čtyřmi alby, jen Total Life Forever se vyhýbali a naopak dost prostoru věnovali debutovému Antidotes, což taky znamenalo velkou porci vytříbeného mathrocku. Pod širým nebem vyzněly lépe energičtější songy jako What Went Down, Inhaler nebo My Number, nesmrtelným však zůstane A Knife in the Ocean. Yannis Philippakis jako frontman preferuje zamračenou pózu, tentokrát byl ale nezvykle komunikativní. Ke zpěvu a provedení, stejně jako u všech ostatních interpretů, žádné výtky, jen Foals hráli nějak potichu. Jinak by publikum vyzuli z bot. Že byli s koncertem spokojení, potvrdil frontman, když šel pod pódium a přes odpor security se stal jediným stagediverem festivalu.

Druhý ročník pořadatelé ohlásili na 23. – 25. 6. 2017.

Info

METRONOME festival
26. 6. 2016 Výstaviště, Praha

foto © Sebastian Vošvrda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.