Články / Reporty

Metronome: Nářez. Pohoda. Nářez.

Metronome: Nářez. Pohoda. Nářez.

Martin Řezníček | Články / Reporty | 27.06.2016

Nedělní program Metronome festivalu byl především o pohodě. Tomu nahrávalo jak počasí, tak line-up. Na úvod a na závěr programu to byl ale nářez. Překvapením byla izraelská zpěvačka Ninet, kterou se dalo nejdříve zařadit pod všeobjímající indie, pak k postrocku s blízkovýchodními prvky, aby se nakonec objevily punkové kořeny. Křehká zpěvačka se silným ječákem připomněla Joan Jett či Brody Dalle a její cover Crazy od Gnarls Barkley zůstane jedním z highligtů festivalu.

Společně s J.A.R. pak začala ona čtyřsetová pohoda trvající od půl šesté až do půl desáté. Na pódiu bylo plno: Ota Klempíř (po čas festivalu hlavně moderátor), Dan Bárta, Michael Viktořík, Roman Holý, kapela a gospelový sbor Maranatha. Funky v Česku sice moc neletí, ale těm sexy rytmům a hravým textům nešlo odolat, i když jste je třeba neznali. Ian Siegal si fanoušky nezískal, jižanské blues z Británie tu nemá tradici. Větší zájem vzbudili Ivan Král s Jiřím Suchým, kteří na pódiu vytvořili velmi vtipné duo. Jejich vzájemné vykání a uctivé legrácky byly až dojemné, zazněla šedesát let stará píseň o tetině zlomené ruce či Ježkův Klobouk. Velký aplaus patřil zejména Jiřímu Suchému.

Londýnští Crystal Fighters kombinují folk, world music a EDM a ze všeho nejvíc připomínají hippies indiány. Etno oblečení, stage vyzdobená umělým břečťanem a síla lásky. Kapela vyzařuje čirou radost ze života a chvílemi máte pocit, že posloucháte soundtrack ze Lvího krále okořeněný LSD. Hodně se tančilo, úsměv na každé tváři a nejsilnějším zážitkem byla poslední píseň At Home.

Před Foals ještě na skok na Walk Off the Earth, kteří se proslavili coverem Somebody That I Used to Know hraným v pěti lidech na jednu kytaru. I na Metronomu představili několik coverů, např. Hello od Adele nebo Happy od Pharrella Williamse, vždy v provedení s velmi nezvyklými nástroji (jak mají ve zvyku, viz youtube), ale i dost svých reggae rockových písní. Opět čirá láska a pozitivní energie.

Na Foals se sešel největší kotel. Všichni očekávali velkou show a bezchybný výkon – a dočkali se. Foals hráli průřez čtyřmi alby, jen Total Life Forever se vyhýbali a naopak dost prostoru věnovali debutovému Antidotes, což taky znamenalo velkou porci vytříbeného mathrocku. Pod širým nebem vyzněly lépe energičtější songy jako What Went Down, Inhaler nebo My Number, nesmrtelným však zůstane A Knife in the Ocean. Yannis Philippakis jako frontman preferuje zamračenou pózu, tentokrát byl ale nezvykle komunikativní. Ke zpěvu a provedení, stejně jako u všech ostatních interpretů, žádné výtky, jen Foals hráli nějak potichu. Jinak by publikum vyzuli z bot. Že byli s koncertem spokojení, potvrdil frontman, když šel pod pódium a přes odpor security se stal jediným stagediverem festivalu.

Druhý ročník pořadatelé ohlásili na 23. – 25. 6. 2017.

Info

METRONOME festival
26. 6. 2016 Výstaviště, Praha

foto © Sebastian Vošvrda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.