Články / Reporty

Metronome: Nářez. Pohoda. Nářez.

Metronome: Nářez. Pohoda. Nářez.

Martin Řezníček | Články / Reporty | 27.06.2016

Nedělní program Metronome festivalu byl především o pohodě. Tomu nahrávalo jak počasí, tak line-up. Na úvod a na závěr programu to byl ale nářez. Překvapením byla izraelská zpěvačka Ninet, kterou se dalo nejdříve zařadit pod všeobjímající indie, pak k postrocku s blízkovýchodními prvky, aby se nakonec objevily punkové kořeny. Křehká zpěvačka se silným ječákem připomněla Joan Jett či Brody Dalle a její cover Crazy od Gnarls Barkley zůstane jedním z highligtů festivalu.

Společně s J.A.R. pak začala ona čtyřsetová pohoda trvající od půl šesté až do půl desáté. Na pódiu bylo plno: Ota Klempíř (po čas festivalu hlavně moderátor), Dan Bárta, Michael Viktořík, Roman Holý, kapela a gospelový sbor Maranatha. Funky v Česku sice moc neletí, ale těm sexy rytmům a hravým textům nešlo odolat, i když jste je třeba neznali. Ian Siegal si fanoušky nezískal, jižanské blues z Británie tu nemá tradici. Větší zájem vzbudili Ivan Král s Jiřím Suchým, kteří na pódiu vytvořili velmi vtipné duo. Jejich vzájemné vykání a uctivé legrácky byly až dojemné, zazněla šedesát let stará píseň o tetině zlomené ruce či Ježkův Klobouk. Velký aplaus patřil zejména Jiřímu Suchému.

Londýnští Crystal Fighters kombinují folk, world music a EDM a ze všeho nejvíc připomínají hippies indiány. Etno oblečení, stage vyzdobená umělým břečťanem a síla lásky. Kapela vyzařuje čirou radost ze života a chvílemi máte pocit, že posloucháte soundtrack ze Lvího krále okořeněný LSD. Hodně se tančilo, úsměv na každé tváři a nejsilnějším zážitkem byla poslední píseň At Home.

Před Foals ještě na skok na Walk Off the Earth, kteří se proslavili coverem Somebody That I Used to Know hraným v pěti lidech na jednu kytaru. I na Metronomu představili několik coverů, např. Hello od Adele nebo Happy od Pharrella Williamse, vždy v provedení s velmi nezvyklými nástroji (jak mají ve zvyku, viz youtube), ale i dost svých reggae rockových písní. Opět čirá láska a pozitivní energie.

Na Foals se sešel největší kotel. Všichni očekávali velkou show a bezchybný výkon – a dočkali se. Foals hráli průřez čtyřmi alby, jen Total Life Forever se vyhýbali a naopak dost prostoru věnovali debutovému Antidotes, což taky znamenalo velkou porci vytříbeného mathrocku. Pod širým nebem vyzněly lépe energičtější songy jako What Went Down, Inhaler nebo My Number, nesmrtelným však zůstane A Knife in the Ocean. Yannis Philippakis jako frontman preferuje zamračenou pózu, tentokrát byl ale nezvykle komunikativní. Ke zpěvu a provedení, stejně jako u všech ostatních interpretů, žádné výtky, jen Foals hráli nějak potichu. Jinak by publikum vyzuli z bot. Že byli s koncertem spokojení, potvrdil frontman, když šel pod pódium a přes odpor security se stal jediným stagediverem festivalu.

Druhý ročník pořadatelé ohlásili na 23. – 25. 6. 2017.

Info

METRONOME festival
26. 6. 2016 Výstaviště, Praha

foto © Sebastian Vošvrda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.

Závěsy a ručníčky (She Past Away)

Michal Smrčina 06.11.2019

V sále není horko, ale kapela i přes sporé pohybové kreace vystupuje s nasazením a pravidelně si otírá pot či make-up do připravených ručníčků.