Články / Reporty

Metronome: Nářez. Pohoda. Nářez.

Metronome: Nářez. Pohoda. Nářez.

Martin Řezníček | Články / Reporty | 27.06.2016

Nedělní program Metronome festivalu byl především o pohodě. Tomu nahrávalo jak počasí, tak line-up. Na úvod a na závěr programu to byl ale nářez. Překvapením byla izraelská zpěvačka Ninet, kterou se dalo nejdříve zařadit pod všeobjímající indie, pak k postrocku s blízkovýchodními prvky, aby se nakonec objevily punkové kořeny. Křehká zpěvačka se silným ječákem připomněla Joan Jett či Brody Dalle a její cover Crazy od Gnarls Barkley zůstane jedním z highligtů festivalu.

Společně s J.A.R. pak začala ona čtyřsetová pohoda trvající od půl šesté až do půl desáté. Na pódiu bylo plno: Ota Klempíř (po čas festivalu hlavně moderátor), Dan Bárta, Michael Viktořík, Roman Holý, kapela a gospelový sbor Maranatha. Funky v Česku sice moc neletí, ale těm sexy rytmům a hravým textům nešlo odolat, i když jste je třeba neznali. Ian Siegal si fanoušky nezískal, jižanské blues z Británie tu nemá tradici. Větší zájem vzbudili Ivan Král s Jiřím Suchým, kteří na pódiu vytvořili velmi vtipné duo. Jejich vzájemné vykání a uctivé legrácky byly až dojemné, zazněla šedesát let stará píseň o tetině zlomené ruce či Ježkův Klobouk. Velký aplaus patřil zejména Jiřímu Suchému.

Londýnští Crystal Fighters kombinují folk, world music a EDM a ze všeho nejvíc připomínají hippies indiány. Etno oblečení, stage vyzdobená umělým břečťanem a síla lásky. Kapela vyzařuje čirou radost ze života a chvílemi máte pocit, že posloucháte soundtrack ze Lvího krále okořeněný LSD. Hodně se tančilo, úsměv na každé tváři a nejsilnějším zážitkem byla poslední píseň At Home.

Před Foals ještě na skok na Walk Off the Earth, kteří se proslavili coverem Somebody That I Used to Know hraným v pěti lidech na jednu kytaru. I na Metronomu představili několik coverů, např. Hello od Adele nebo Happy od Pharrella Williamse, vždy v provedení s velmi nezvyklými nástroji (jak mají ve zvyku, viz youtube), ale i dost svých reggae rockových písní. Opět čirá láska a pozitivní energie.

Na Foals se sešel největší kotel. Všichni očekávali velkou show a bezchybný výkon – a dočkali se. Foals hráli průřez čtyřmi alby, jen Total Life Forever se vyhýbali a naopak dost prostoru věnovali debutovému Antidotes, což taky znamenalo velkou porci vytříbeného mathrocku. Pod širým nebem vyzněly lépe energičtější songy jako What Went Down, Inhaler nebo My Number, nesmrtelným však zůstane A Knife in the Ocean. Yannis Philippakis jako frontman preferuje zamračenou pózu, tentokrát byl ale nezvykle komunikativní. Ke zpěvu a provedení, stejně jako u všech ostatních interpretů, žádné výtky, jen Foals hráli nějak potichu. Jinak by publikum vyzuli z bot. Že byli s koncertem spokojení, potvrdil frontman, když šel pod pódium a přes odpor security se stal jediným stagediverem festivalu.

Druhý ročník pořadatelé ohlásili na 23. – 25. 6. 2017.

Info

METRONOME festival
26. 6. 2016 Výstaviště, Praha

foto © Sebastian Vošvrda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.