Články / Reporty

Metronome: Nejenom mladí a krásní

Metronome: Nejenom mladí a krásní

Martin Řezníček | Články / Reporty | 25.06.2017

Druhý den festivalu. Vyhrabat se z postele nebo ze spacáku, zmobilizovat síly a stihnout začátek programu v jednu po obědě někdy stojí nadlidské úsilí. Dusný letní den to nijak neusnadňuje.

S dalšími asi čtyřiceti lidmi se bavíme ve stanu nad hejskovstvím Jakuba Kaifosze ve vtělení Lazer Vikinga a chvílemi si lámeme hlavu, jestli si z nás jenom dělá srandu nebo některé průpovídky jako např.: „Díky všem, co jste včera přišli na Stinga,“ myslí aspoň trochu vážně. Utahuje si ale i sám sebe, když se chvástá, že píseň, co jsme právě slyšeli, je ta nejlepší, jakou na festivalu uslyšíme – aspoň v tuto chvíli – a ujišťuje se, jestli proti nim nikdo v programu nehraje. Když ale spustí, jeho osobitý (a trochu opičácký) pěvecký projev i kytarové schopnosti jasně dokazují, ža jako rock'n'rollový písničkář nemá široko daleko žádnou konkurenci; stejně jako ji nemá v oprašování stále dobrých R&R vykopávek, jako třeba Whole Wide World od Wreckless Erica.

Zklamáním festivalu byli Blood Red Shoes. Odevzdaný výkon zpěvačky a kytaristky Laury-Mary Carter se snažil komunikací s publikem zachránit aspoň sympatický bubeník Steven Ansell, jenže ho nebylo moc slyšet. The Pretty Things na New stagi, se kterými se půl hodiny překrývali, by si je jednoduše namazali na bagetu. Energií nabití sedmdesátníci svým charismatem a strhující zábavnou show dokázali, že není nutné být mladý a krásný, if you wanna rock 'n' roll.

Poté už se na Metronome stagi schylovalo k nejočekávanějším vystoupením sobotního programu: Young Fathers a Kasabian. První jmenovaní upoutali už svým vystajlovaným zevnějškem (viz fotogalerie), a když se pak po bubenickém intru rozjely beaty a tři hlasy rapperů/zpěváků, hudební zážitek převálcoval ten vizuální. Striktní show, žádné úsměvy, jen zvířecí maskulinní síla – svaly, tance a překrvené hlasivky. Young Fathers jsou zvyklí na větší publikum a bylo s podivem, jak snadno se dalo dostat do prvních řad. Jako by účast na soundtracku k T2: Trainspottingu a Mercury Prize 2014 nebyly dostatečnou reklamou. O poznání větší návštěvy se dočkali Kasabian, i když na Stinga to zdaleka nestačilo.

Něco jiného byla show, ačkoliv srovnáváme nesrovnatelné... Sting sázel na poctivé rockové vystoupení bez pozlátek, kdežto Kasabian přivezli velkolepou audiovizuální show s perfektně vyladěným setlistem. Dva zpívající členové kapely – kytarista Sergio Pizzorno a frontman Tom Meighan – pódium naprosto opanovali a udrželi publikum ve vytržení od začátku až do posledního přídavku Fire.

Info

Metronome festival
23. – 24. 6. 2017, Výstaviště, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Galerie Průchod: veřejný výstavní prostor pro nikoho

Minka Dočkalová 21.01.2021

Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.

Eurosonic Noorderslag 2021: Možnosti tu jsou

Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021

Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.