Martin Řezníček | Články / Reporty | 25.06.2017
Druhý den festivalu. Vyhrabat se z postele nebo ze spacáku, zmobilizovat síly a stihnout začátek programu v jednu po obědě někdy stojí nadlidské úsilí. Dusný letní den to nijak neusnadňuje.
S dalšími asi čtyřiceti lidmi se bavíme ve stanu nad hejskovstvím Jakuba Kaifosze ve vtělení Lazer Vikinga a chvílemi si lámeme hlavu, jestli si z nás jenom dělá srandu nebo některé průpovídky jako např.: „Díky všem, co jste včera přišli na Stinga,“ myslí aspoň trochu vážně. Utahuje si ale i sám sebe, když se chvástá, že píseň, co jsme právě slyšeli, je ta nejlepší, jakou na festivalu uslyšíme – aspoň v tuto chvíli – a ujišťuje se, jestli proti nim nikdo v programu nehraje. Když ale spustí, jeho osobitý (a trochu opičácký) pěvecký projev i kytarové schopnosti jasně dokazují, ža jako rock'n'rollový písničkář nemá široko daleko žádnou konkurenci; stejně jako ji nemá v oprašování stále dobrých R&R vykopávek, jako třeba Whole Wide World od Wreckless Erica.
Zklamáním festivalu byli Blood Red Shoes. Odevzdaný výkon zpěvačky a kytaristky Laury-Mary Carter se snažil komunikací s publikem zachránit aspoň sympatický bubeník Steven Ansell, jenže ho nebylo moc slyšet. The Pretty Things na New stagi, se kterými se půl hodiny překrývali, by si je jednoduše namazali na bagetu. Energií nabití sedmdesátníci svým charismatem a strhující zábavnou show dokázali, že není nutné být mladý a krásný, if you wanna rock 'n' roll.
Poté už se na Metronome stagi schylovalo k nejočekávanějším vystoupením sobotního programu: Young Fathers a Kasabian. První jmenovaní upoutali už svým vystajlovaným zevnějškem (viz fotogalerie), a když se pak po bubenickém intru rozjely beaty a tři hlasy rapperů/zpěváků, hudební zážitek převálcoval ten vizuální. Striktní show, žádné úsměvy, jen zvířecí maskulinní síla – svaly, tance a překrvené hlasivky. Young Fathers jsou zvyklí na větší publikum a bylo s podivem, jak snadno se dalo dostat do prvních řad. Jako by účast na soundtracku k T2: Trainspottingu a Mercury Prize 2014 nebyly dostatečnou reklamou. O poznání větší návštěvy se dočkali Kasabian, i když na Stinga to zdaleka nestačilo.
Něco jiného byla show, ačkoliv srovnáváme nesrovnatelné... Sting sázel na poctivé rockové vystoupení bez pozlátek, kdežto Kasabian přivezli velkolepou audiovizuální show s perfektně vyladěným setlistem. Dva zpívající členové kapely – kytarista Sergio Pizzorno a frontman Tom Meighan – pódium naprosto opanovali a udrželi publikum ve vytržení od začátku až do posledního přídavku Fire.
Metronome festival
23. – 24. 6. 2017, Výstaviště, Praha
foto © Romana Kovácsová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.