Články / Reporty

Metronome: Řekněte Iggy, řekněte fuck.

Metronome: Řekněte Iggy, řekněte fuck.

Martin Řezníček | Články / Reporty | 26.06.2016

Praze chybí velký festival. Tuhle větu si pořadatelé Metronomu museli opakovat až do zblbnutí. A určitě je to pravda, jenže Praha to asi tak úplně neví. Výsledek byl nejistý, lístky se neprodávaly moc rychle, i počasí zahrozilo. Na sobotní headlinery ale přišly tisíce fanoušků a padaly silné argumenty ve prospěch Metronomu. Páteční warm-up nabídl např. folk/popového Thoma Artwaye a nejsem sám, kdo si při prvním poslechu myslel, že zpěvák je z Británie. Angličtina, zpěv, provedení. Artway je jeden z důkazů, že pomalu kráčíme do světa.

Na úvod sobotního programu přišla přeháňka, takže místo poslechu Pražského filmového orchestru se lidi schovávali u Evropy 2, aby po desetiminutovém přerušení přišla druhá porce sci-fi soundtracků. Nafrněná Kráva Bára Poláková se na Park Stagi moc neohřála, čtyři písničky a čau. Před Ellou Eyre byl aspoň čas se trochu porozhlédnout po areálu a sníst kus melounu, bramborák nebo vegeburger. Proč je, sakra, ta stage tak daleko? A pivo za pade?!

fotogalerie ze sobotního programu zde

Na Metronome Stagi už tou dobou pojistky plánovaly dvojnásobnou sabotáž. Ella Eyre ale zpívala dál, i když vypadla veškerá aparatura, a s kytaristou si užila i jeho němé kytarové sólo. Třetí výpadek nepřišel a zazněly všechny tanečně popové hity od If I Go až po Together. Eyre je velmi energická dáma se zajímavým hlasem a určitě si našla dost nových fanoušků. Poklona patří i dvěma vokalistkám, které tvořily padesát procent výkonu.

Kdo by dostatečně „high“, mohl jít „chillovat“ na syntetiku Shelter Point, jinak ale byla další hodina spíš čekáním na The Kooks. Britové přišli jako suveréni, frontman (nejspíš na tripu) působil chvílemi chladně a musel se do komunikace s diváky nutit. Líbivé, indie kytarové písničky The Kooks ale fungují samy o sobě, takže se i přes průměrný pódiový výkon lidi bavili. Kapela nás nakonec chtěla učinit šťastné, což se jí nejenom písní Junk of the Heart (Happy) podařilo. Pokud Mydy Rabycad podali na Glastonbury stejný výkon jako na Metronomu, museli zazářit. Kapela jde daleko za hranice elektroswingu a zní světově, v živém podání strhnou a roztančí. Buďme na ně hrdí.

fotogalerie nejen s Iggy Popem právě tady

Iggy Pop na nic nečekal a sestoupil na stage o deset minut dřív! Byl tak nedočkavý, nebo to byl pokyn pořadatelů kvůli blížící se bouřce? Chci věřit první možnosti. Ten starej chlap byl ve formě a nezkrotila by ho ani dávka koňských sedativ. Hned na začátku vystřihl I Wanna Be Your Dog, Passenger a Lust for Life, aby končil songy z Post Pop Depression – Sunday, I’m Gonna Break Into Yout Heart a Gardenia. Nová kapela šlapala. Iggy Pop, to je čistá dominance. Na stagi se nakrucoval jako lehká holka a naparoval jako páv a stejně tak se promenoval pod pódiem, takže odcházel ohmataný od stovek rukou. We believe in Pop.

Info

METRONOME festival
25. 6. 2016 Výstaviště, Praha

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.