Články / Reporty

Metronome: Řekněte Iggy, řekněte fuck.

Metronome: Řekněte Iggy, řekněte fuck.

Martin Řezníček | Články / Reporty | 26.06.2016

Praze chybí velký festival. Tuhle větu si pořadatelé Metronomu museli opakovat až do zblbnutí. A určitě je to pravda, jenže Praha to asi tak úplně neví. Výsledek byl nejistý, lístky se neprodávaly moc rychle, i počasí zahrozilo. Na sobotní headlinery ale přišly tisíce fanoušků a padaly silné argumenty ve prospěch Metronomu. Páteční warm-up nabídl např. folk/popového Thoma Artwaye a nejsem sám, kdo si při prvním poslechu myslel, že zpěvák je z Británie. Angličtina, zpěv, provedení. Artway je jeden z důkazů, že pomalu kráčíme do světa.

Na úvod sobotního programu přišla přeháňka, takže místo poslechu Pražského filmového orchestru se lidi schovávali u Evropy 2, aby po desetiminutovém přerušení přišla druhá porce sci-fi soundtracků. Nafrněná Kráva Bára Poláková se na Park Stagi moc neohřála, čtyři písničky a čau. Před Ellou Eyre byl aspoň čas se trochu porozhlédnout po areálu a sníst kus melounu, bramborák nebo vegeburger. Proč je, sakra, ta stage tak daleko? A pivo za pade?!

fotogalerie ze sobotního programu zde

Na Metronome Stagi už tou dobou pojistky plánovaly dvojnásobnou sabotáž. Ella Eyre ale zpívala dál, i když vypadla veškerá aparatura, a s kytaristou si užila i jeho němé kytarové sólo. Třetí výpadek nepřišel a zazněly všechny tanečně popové hity od If I Go až po Together. Eyre je velmi energická dáma se zajímavým hlasem a určitě si našla dost nových fanoušků. Poklona patří i dvěma vokalistkám, které tvořily padesát procent výkonu.

Kdo by dostatečně „high“, mohl jít „chillovat“ na syntetiku Shelter Point, jinak ale byla další hodina spíš čekáním na The Kooks. Britové přišli jako suveréni, frontman (nejspíš na tripu) působil chvílemi chladně a musel se do komunikace s diváky nutit. Líbivé, indie kytarové písničky The Kooks ale fungují samy o sobě, takže se i přes průměrný pódiový výkon lidi bavili. Kapela nás nakonec chtěla učinit šťastné, což se jí nejenom písní Junk of the Heart (Happy) podařilo. Pokud Mydy Rabycad podali na Glastonbury stejný výkon jako na Metronomu, museli zazářit. Kapela jde daleko za hranice elektroswingu a zní světově, v živém podání strhnou a roztančí. Buďme na ně hrdí.

fotogalerie nejen s Iggy Popem právě tady

Iggy Pop na nic nečekal a sestoupil na stage o deset minut dřív! Byl tak nedočkavý, nebo to byl pokyn pořadatelů kvůli blížící se bouřce? Chci věřit první možnosti. Ten starej chlap byl ve formě a nezkrotila by ho ani dávka koňských sedativ. Hned na začátku vystřihl I Wanna Be Your Dog, Passenger a Lust for Life, aby končil songy z Post Pop Depression – Sunday, I’m Gonna Break Into Yout Heart a Gardenia. Nová kapela šlapala. Iggy Pop, to je čistá dominance. Na stagi se nakrucoval jako lehká holka a naparoval jako páv a stejně tak se promenoval pod pódiem, takže odcházel ohmataný od stovek rukou. We believe in Pop.

Info

METRONOME festival
25. 6. 2016 Výstaviště, Praha

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?