Články / Reporty

Metronome: Šamanský boyband a ti další

Metronome: Šamanský boyband a ti další

Jakub Béreš | Články / Reporty | 25.06.2017

Tribuny během hlavních koncertů druhého dne festivalu Metronome sice zůstaly poloprázdné, fanoušci se však trousili už od odpoledních hodin. Organizátoři lákali na osvědčená česká jména ve speciálních festivalových setech. Davida Kollera jsme tak mohli vidět kromě starých šlágrů od Lucie zpívat po boku Katarzie, umírnění Lanugo osvěžili svůj set o sedmičlenný orchestr a Kláru Výtiskovou ve formaci Klara & The Pop doprovázel na klávesy její kamarád z konzervatoře, držitel Grammy Ondřej Pivec.

Prvním velkým sobotním zahraničním jménem byli britští Blood Red Shoes. Vidět na festivalu, kde hlavní stage většinou okupují mužští headlineři, kapelu s frontwoman je vždy osvěžující, obzvláště pak s Laurou-Mary Carter, jejíž hlas by neměl problém smést nejednoho oplzlého fanouška, a přitom si zachovat dámskou ladnost. Právě s tou se pohybovala po stagi z jedné strany na druhou, a když zrovna nezpívala úderné sloky, švihala výbojnými kytarovými sóly.

Netradiční popový boyband a nejemotivnější účinkující v celém line-upu Young Fathers už několik let platí za velkou koncertní senzaci. Držitelé Mercury Prize za debut Dead (2014) vzývají staré předky šamanskými rituály s chytlavými popovými refrény. K triu z Edinburghu nelze mít nevyhraněný názor, jejich hudba se nachází za hranou všednosti, od níž se ještě vzdalují během koncertů, když jejich show připomíná zběsilý běh k Viktoriiným vodopádům. O dokreslení animálního afrofuturizmu se starají ostré beaty a závěry skladeb s pralesními samply.

fotogalerie z festivalu zde

Při poslechu posledních dvou desek Kasabian se nelze ubránit otázce: „Co se to s nimi děje, to jim sláva stoupla tak moc do hlavy?“ To, co na deskách zní jako laciný poprock, živě dostává fasádu hospodského mačo rocku a v upoceném kotli funguje skvěle. Na úrodnou půdu padají stadiónové refrény a výborná světelná show, za kterou by se nemusela stydět nejedna velká popová hvězda. Kasabian se chytli příležitosti a stali se velkou mainstreamovou rockovou kapelou, dnes už nechtějí šokovat, ale bavit. A to nové i staré fanoušky, které nakonec uchlácholí setlistem, v němž dávají velký prostor starým hitům z doby, kdy zpěvák Tom Meighan ještě nosil dlouhé vlasy.

Metronome to dokázal? Z rozporuplně přijaté události, kterou dost možná nikdo nepotřeboval, se hned druhým ročníkem stala organická akce, jenž si dokáže získat publikum jednoduchou cestu. Jedna hudební legenda a k tomu velká současná kapela. Chytrý způsob, jak nalákat pod festivalová pódia starší posluchače, kterým není líto za pohodlí městské události zaplatit.

Info

Metronome festival
23. – 24. 6. 2017, Výstaviště, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace