Jakub Béreš | Články / Reporty | 25.06.2017
Tribuny během hlavních koncertů druhého dne festivalu Metronome sice zůstaly poloprázdné, fanoušci se však trousili už od odpoledních hodin. Organizátoři lákali na osvědčená česká jména ve speciálních festivalových setech. Davida Kollera jsme tak mohli vidět kromě starých šlágrů od Lucie zpívat po boku Katarzie, umírnění Lanugo osvěžili svůj set o sedmičlenný orchestr a Kláru Výtiskovou ve formaci Klara & The Pop doprovázel na klávesy její kamarád z konzervatoře, držitel Grammy Ondřej Pivec.
Prvním velkým sobotním zahraničním jménem byli britští Blood Red Shoes. Vidět na festivalu, kde hlavní stage většinou okupují mužští headlineři, kapelu s frontwoman je vždy osvěžující, obzvláště pak s Laurou-Mary Carter, jejíž hlas by neměl problém smést nejednoho oplzlého fanouška, a přitom si zachovat dámskou ladnost. Právě s tou se pohybovala po stagi z jedné strany na druhou, a když zrovna nezpívala úderné sloky, švihala výbojnými kytarovými sóly.
Netradiční popový boyband a nejemotivnější účinkující v celém line-upu Young Fathers už několik let platí za velkou koncertní senzaci. Držitelé Mercury Prize za debut Dead (2014) vzývají staré předky šamanskými rituály s chytlavými popovými refrény. K triu z Edinburghu nelze mít nevyhraněný názor, jejich hudba se nachází za hranou všednosti, od níž se ještě vzdalují během koncertů, když jejich show připomíná zběsilý běh k Viktoriiným vodopádům. O dokreslení animálního afrofuturizmu se starají ostré beaty a závěry skladeb s pralesními samply.
fotogalerie z festivalu zde
Při poslechu posledních dvou desek Kasabian se nelze ubránit otázce: „Co se to s nimi děje, to jim sláva stoupla tak moc do hlavy?“ To, co na deskách zní jako laciný poprock, živě dostává fasádu hospodského mačo rocku a v upoceném kotli funguje skvěle. Na úrodnou půdu padají stadiónové refrény a výborná světelná show, za kterou by se nemusela stydět nejedna velká popová hvězda. Kasabian se chytli příležitosti a stali se velkou mainstreamovou rockovou kapelou, dnes už nechtějí šokovat, ale bavit. A to nové i staré fanoušky, které nakonec uchlácholí setlistem, v němž dávají velký prostor starým hitům z doby, kdy zpěvák Tom Meighan ještě nosil dlouhé vlasy.
Metronome to dokázal? Z rozporuplně přijaté události, kterou dost možná nikdo nepotřeboval, se hned druhým ročníkem stala organická akce, jenž si dokáže získat publikum jednoduchou cestu. Jedna hudební legenda a k tomu velká současná kapela. Chytrý způsob, jak nalákat pod festivalová pódia starší posluchače, kterým není líto za pohodlí městské události zaplatit.
Metronome festival
23. – 24. 6. 2017, Výstaviště, Praha
foto © Romana Kovácsová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.