Články / Reporty

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová | Články / Reporty | 09.09.2020

Hudební festival v Litomyšli je slovní spojení, které asociuje vážnou hudbu. Rodné město Bedřicha Smetany se nebrání ani novějším žánrům a poslední víkend v srpnu se stalo už potřetí místem konání festivalu Bez ambicí, který přinesl dvanáct hodin hudby. Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna. Všude čisto, cateringu bezchybný. Line-up a pohodová atmosféra celé akce stály za to. Za co? Vstupné bylo dobrovolné.

To, že se lidi trousí jako švábi na pivo a jejich množství stoupá až s přibývající tmou, není nic neobvyklého a Bez ambicí v jednu odpoledne nebylo výjimkou, což odnesl country folk pražských Dingo. Leto uvedl moderátor jako nadýchaný indiepopový fondán a jakkoliv je cukrovinkové přirovnání originální, zavádí k představě něčeho přeslazeného, vyumělkovaného. Jak emotivní poetika textů, tak melodie přitom působí prostě, civilně, není v nich nic navíc. Krása čistoty.

Ette Enaka odehráli set uhrančivého indie rocku říznutého posthardcoreovými náznaky. Brněnská trojice pojmenovaná podle indiánského kmene stihla za čtyři roky své existence mimo jiné vyhrát soutěž 1band2play, zahrát si na Colours of Ostrava a vydat desku Zazare. Navzdory úspěchům a vydobytému místu na české scéně se rozhodli jít každý svou cestou, už jim to prý nefunguje jako dřív. Koneckonců, proč se bránit změně, když sami zpívají: „When is better time to change these things than now?“ Ette Enaka nebyla první kapela, ve které hudebníci hráli, a prý nebude ani poslední.

Festival přinesl i dobré zprávy – trio Koně a prase po osmi letech existence vydalo zkraje září svou první desku Bramborové hity. Ekoložka za klávesami, astrofyzik na basu a řidič za bicími spolu hrají svěží disco/punk, texty jsou inspirovány jejich životy. Skladba Vysavač řeší, co všechno je třeba vyhodit nejen doma, ale i z vlastního života. Tanec i podněty k zamyšlení. O podobné se snaží i ekologicky zaměřené písničky jako Prasečínská čtvrť: „Kolik věcí zbytečně se vyrobí, třeba jako plastového nádobí?“ Kritizují lidskou bezohlednost, touhu po majetku, nevyhýbají se ani politice. A přestože byl jejich setlist apelů plný, dokázali je vyvážit dávkou humoru a udržet odlehčenou atmosféru.

Dosavadní dojem zahradní slavnosti rozbilo ryzí, animální vystoupení Iva Sedláčka a Dana Kranicha, kteří svou energií dokázali nakazit přihlížející a konečně je zvednout. Performance podtrhuje dokonale frázovanou verbální smršť, která uzurpuje pozornost a napíná nervy, P/\ST chytne a nepustí. Na české rapové scéně vyčnívají nejen slovní zásobou, ale i obsahem textů, reflektují společnost, dobu a její úzkosti, politiku i niterné pocity. Usídlili se sice ve škatulce experimentálního rapu, ale umí oslovit i ty, kterým tradiční rap nic neříká.

Stálo za to přijet do Litomyšle, už jen kvůli rozšíření obzorů, které nabídly kapely ze všech koutů republiky, mezi nimi i několik větších jmen. Paralelně s programem probíhala burza vinylů, a kdo chtěl, mohl si nějakou hudbu odvézt domů. Kdo chtěl a měl hotovost, ten si mohl poslechnout i poslední dvě kapely, na které se nečekaně platilo vstupné.

Info

Festival hudby Bez ambicí
29.8.2020 Litomyšl

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!