Články / Rozhovory

MFF Karlovy Vary: Katina Medina Mora a ženský pohled na Mexiko

MFF Karlovy Vary: Katina Medina Mora a ženský pohled na Mexiko

redakce | Články / Rozhovory | 07.06.2016

Název letošní karlovarské sekce „Mexiko v ženském rodě“ říká vše podstatné. Mexická kinematografie je na vzestupu, mohou za to i snímky tamních tvůrkyň. S několika z nich jsme se snažili dopídit odpovědi na otázku, kdy v Mexiku uzraje čas pro první ženskou režisérskou hvězdu, která se postaví po bok věhlasných mužů – režisérů, ale třeba též o jejich povědomí o českém filmu.

Jako první přišla řada na Katinu Medinu Moru, která do Karlových Varů přijede představit svůj film Co se mnou uděláš, netradiční milostné drama o třech kapitolách.

Letošní karlovarský festival věnoval celou sekci mexickým filmovým režisérkám současnosti. Co se vybaví pod touhle charakteristikou vám?
Pro mě to v prvé řadě znamená, že rosteme, že je o mexickém filmu slyšet a že nabývá na významu všude na světě.

Jak se v Mexiku aktuálně daří ženám – režisérkám? Řekla byste, že jich je více než třeba před deseti lety? A má pohlaví vliv na pracovní příležitosti?
Vždy říkám, že tvořit filmy je složité, bez ohledu na to, zda jste muž nebo žena. Mám to štěstí, že jsem nikdy v životě nemusela řešit pracovní situaci z hlediska toho, že jsem žena, a věřím tomu, že možnost natáčet filmy je pro muže i ženy stejně složitá. V současném mexickém filmu rozhodně působí více žen než před deseti lety, ale taky tady vzniká mnohem více filmů.
Je ale pravda, že pohlaví určitý vliv mít může – snažím se na to ale nahlížet z té světlé stránky. Dělala jsem na projektech, ke kterým mě přizvali právě proto, že chtěli ženský náhled na věc, anebo ženskou citlivost. Dá se rovněž dostat k dotacím, které jsou určeny výslovně pro ženy – režisérky, které si tak momentálně užívají skvělé situace a měly by toho využít.

Co byste pojmenovala jako typický rys mexického filmu v roce 2016?
Za poslední rok tady vzniklo na 170 filmů, doslova od každého něco: komedie, skvělé artové festivalové filmy a všechno mezi tím. Nevím, zda je některý z těch filmů jaksi typický, ale rozhodně vím, že v podstatě každý filmový festival na světě dnes uvádí nějaký mexický film, naši přítomnost nelze přehlédnout a na to jsem opravdu hrdá.


Cuarón, Iñárritu, del Toro... Má některá mexická režisérka blízko tomu, aby následovala jejich slávu? Přijde vám, že současný systém produkce filmů je takovému průlomu nakloněn?
Je to smutné, ale nenapadá mě nikdo, kdo by se mohl přiblížit k jejich úspěchu. Smutné je i to, že tihle tři amigos se proslavili, až když opustili Mexiko – tady se o nich sice vědělo, ale nikdo neviděl ten jejich velký talent. Uznání se jim dostalo, až když opustili zemi.
Neříkám, že to je jediná cesta, jak dosáhnout úspěchu, ale u nich se to tak sešlo – stali se slavní, až když netočili v Mexiku, tady vznikly jen jejich první filmy.

Kdybyste dostala příležitost natáčet v Hollywoodu, zajímalo by vás to?
Pokud by šlo o zajímavý scénář, pak samozřejmě. Zatím jsem natočila jen dva filmy a další dva připravuju, všechno to jsou příběhy, které mi jsou blízké. Opravdu si myslím, že natáčení filmu je něco tak obtížného, že musíš dělat na něčem, co ti dělá radost, na příběhu, který chceš vyprávět – vždyť natáčení trvá třeba rok. Hollywood je něco, na co občas myslím – mám taky americký pas, takže jednou za čas tam pracovat by byl splněný sen.

Kdybyste měla vybrat jeden film, který by měl cizinec zhlédnout, aby si udělal nejlepší obrázek o mexické kinematografii – který by to byl?
Jako první mě napadají Zapomenutí (Los Olvidados, 1950, režie Luis Buñuel) – je to drsný film, který zachycuje naši kulturu. Hodně se změnilo s Amores Perros (Alejandro González Iñárritu, 2000), ten film nám ukázal, že se můžeme poměřovat s jinými světovými kinematografiemi.

Co víte o Karlových Varech a České republice? Ovlivnily vás některé zdejší filmy?
V Praze jsem byla dvakrát a je to jedno z nejvíce okouzlujících měst, které jsem kdy navštívila. Nikde jinde jsem nebyla, o to více se těším do Karlových Varů – o festivalu jsem toho hodně slyšela. Českých filmů se do Mexika moc nedostane, ráda vzpomínám na Kolju, který je v Mexiku hodně známý – promítal se tady a měl skvělé recenze.

Co si slibujete od uvedení vašeho filmu na festivalu mimo rodné Mexiko?
Je vždycky bezvadné, když mohou noví lidé vidět váš film. Vždy mě zajímá, co si o něm myslí cizinci – přináší to vhled jiné kultury. Čím více lidí ten film uvidí, tím lépe. Jsem za tu příležitost vděčná.

Info

51. MFF Karlovy Vary
1.–9. července 2016
www.kviff.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pořadatelská: Kristýna Procházková (Spratek production)

redakce 17.02.2020

Dělat koncerty pro kamarády v sobě obnáší velkou dávku romantiky, ale taky spoustu práce. Kristýna Procházková vypráví o své Spratek Production.

Protokol: Scott Hansen (Tycho)

redakce 14.02.2020

Scott Hansen neboli Tycho si prošel cestu od tvrdých kytar až k snové elektronice a audiovizuálním světům, které dokáže vytvořit člověk doma s laptopem.

Tono Guth (La3nos): Hudba je rečou a rytmus jej kostrou

Daniel Hevier ml. 14.02.2020

Aký vplyv má hra na perkusie na vedomie, stres, úzkosť? Rytmus je pre Tóna Gutha prirodzeným vyjadrením tela aj mysle.

Vstupní prohlídka: Brains for Sale

redakce 13.02.2020

Brains for Sale nabízí citové výpovědi, hymny loserů i úvahy o současnosti a podobně vyznívají i jeho odpovědi níže v rámci vstupní prohlídky.

Protokol: Isaac Symonds (Half Moon Run)

redakce 11.02.2020

Kde se bere inspirace k éterické tvorbě Half Moon Run? Když vyrůstáte na heavy metalu, jde to samo.

Douška vydavatelská: Dominik Suchý (Weltschmerzen)

redakce 08.02.2020

Label Weltschmerzen se chce věnovat zajímavým a koncepčně zaměřeným nahrávkám současné hudby s dekadentním nádechem.

Protokol: Chris Stewart (Black Marble)

redakce 06.02.2020

Projekt Chrise Stewarta, podepsaný pod Sacred Bones, se poprvé představí v Praze. Při té příležitosti nahlížíme pod jeho pokličku.

Matt Tong (Algiers): Písničky si řekly, co potřebují

waghiss666 04.02.2020

Myslím, že hlavně Ryan chtěl, aby deska There Is No Year byla víc syrová a punková, jenže písně, které jsme dělali, nás zkrátka vedly jinou cestou.

Pořadatelská: Honza Bílek (Společně VM)

redakce 31.01.2020

O kulturu se ve Velkém Meziříčí stará spolek Společně VM. Jeho spoluzakladatel Honza Bílek do města vozí hudbu, výstavy i letní kino.

ex-presso: Jiří Giesl

redakce 30.01.2020

Pořádá koncerty, cestuje, aby viděl, pije, aby žil. Pročež byl tím povolaným, kdo má na starost i na svědomí kávu značky Full Moon.