Karolina Veselá | Články / Recenze | 19.12.2021
Michaela Mayo bylo dosud možné zaznamenat pouze jako hosta v jiných projektech nebo v roli doprovodného vokalisty, na svou vlastní tvorbu zatím nechával (nejen) jazzovou scénu čekat. Dvojice skladeb The Way a později You and You ale signalizovaly směr, jakým se bude debutové sólové album ubírat. Nastavily velmi vysokou laťku, až se mohlo zdát, že ji Mayo ve zbytku alba nepřeskočí. To se ale nestalo.
Mohlo by se zdát, že se Michael Mayo narodil pod šťastnou hvězdou. Vyrůstal v Los Angeles v rodině prominentních hudebníků, jeho matka Valerie Pinkston vystupovala s Beyoncé, Rayem Charlesem nebo Whitney Houston, otec Scott Mayo je známý především jako saxofonista Earth, Wind & Fire. Michael Mayo se již v útlém věku rozhodl rodiče následovat, vystudoval prestižní školy New England Conservatory of Music a Herbie Hancock Institute of Jazz. V roce 2018 si ho dokonce samotný Hancock vybral jako vokalistu na jihoamerické turné. Celou tu dobu však v sobě potlačoval skutečnost, se kterou se neodvažoval vyjít ven. "Léta jsem se skrýval a lhal o tom, kým skutečně jsem a co cítím. Když jsem vyrůstal, neměl jsem žádný černošský bisexuální vzor, takže možná teď můžu být tím vzorem pro někoho já.” Zlomovým bodem se pro něj stalo přestěhování se do New Yorku, spřátelení se s lidmi z LGBTQ+ komunity a potřeba tvořit plně autenticky. Nedílnou součástí Bones se tak stal i veřejný coming out.
„You want to get closer to me, but you need a remedy / For all of the drama between you and you,“ zpívá Mayo v refrénu písně You and You sám k sobě, v doprovodném klipu doslova rozdělen na dvě proti sobě stojící osoby. Svou dokonalou hlasovou techniku demonstruje hned v prvních vteřinách písně, kde zcela suverénně přemisťuje náročný motiv z jednoho beatu do druhého. Pěvecká technika, bezchybná intonace, přesné cítění rytmu a harmonie dovolují Mayovi posouvat hranice běžné písničky, hledat nové cesty a tvořit vlastní hudební svět. Takovým světem je na Bones skladba s názvem Stolen Moments postavená na pouhých dvou větách „I don’t want to go. It’s only stolen moments…“ Pomocí looperu vrství Mayo 250 hlasových stop a kreslí zvukové obrazy, které se plynule přelévají z jednoho do druhého.
Píseň, která se dokáže zavrtat velmi hluboko a nutí posluchače přehrávat si ji stále dokola, přichází na řadu jako pátá. About Your Love, stejně jako zbytek celého alba, nahrál Mayo živě se svou kapelou, se kterou spolupracuje již od školních let. Zvuk nástrojů se s Mayovým hlasem velmi přirozeně prolíná, skvěle jej podporuje a stejně tak, jak vyniká leader samotný, nechává vyniknout i každého z hudebníků. Ve skladbě 20/20 zpívá o tom, co chtěl, mohl a měl udělat jinak. Vzpomínky na chyby však nechce potlačovat, ale “aktivně se ohlížet” a vnímat je jako životní lekce. V refrénu opět vrství své hlasy v hutných harmoniích, bridge, ve kterém opakuje slova “woulda/coulda/shoulda” je další technickou perličkou, která je i u jazzových vokalistů poměrně neobvyklá.
Na závěr alba zpívá Mayo společně se svými rodiči krátkou píseň s názvem Hold On, ke které text napsala jeho matka Valerie Pinkston. Uzavírá tak nejen své debutové album, ale také životní kapitolu schovávání se „ve skříni“. „Cause life can be so filled with confusion / You'll find strength / in those who love you / Hold on.“
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.