Články / Recenze

Mick Harvey intoxikuje ženy

Mick Harvey intoxikuje ženy

mArcElkrIz | Články / Recenze | 02.02.2017

OHODNOŤTE DESKU

Tma. Očekávání vibruje tělem jak basová linka Davea Richmonda. Cargo culte. Takový bude konec. Na ten je ale ještě čas. Zpět. Těžké rudé závěsy všude kolem po stěnách. Tedy spíše tušené. Světla. Záblesky. Mžitky. Jsem nad věcí, že? Tváře. Ženské, dívčí, vtahující. Kontakt. Zbav mne toho hvězdného prachu, šeptají a berou můj skafandr. Kdo jste? Kak Channthy a Xanthe Waite. Neznáme se? To je tak povědomé. Počkejte!

Záře. Plná. Blyštivá a svůdná. Stíny kymácejících se sklenic, sklínek a lahví. Stojany lamp ve tvaru dlouhých ženských nohou. Zdá se, že se pohupují. Společně s voskovou figurínou, s dívkou, do níž se vám rozpálené prsty vnoří tak nečekaně rychle. „Dámy a pánové, vítejte v opojení. V obraze čtvrtém. Muž mluvící skrze ženy. Odevzdejte se!“ V rytmu sladce poletujících pop-melodií se rozevírají tři předchozí, kritikou i publikem zbožňovaná plátna: Intoxicated Man, Pink Elephant, Delirium Tremens. Podle zasvěcených ostřejší a špinavější než nejčerstvější dílo, které vám jistě popisně a věcně také představí. Po mě to nechtějte. Užívám si opojení.

Potlesk. „Dámy a pánové. Poznali jste? Čas cukrkandlových tónů, krátkých sukní, elegantních vozů a osudových žen.“ Na pódiu začíná proudit řeka mateřského mléka z lůna australských obzorů, otevírají se žíly berlínských ulic a stěn. Povstává z nich muž. Tak klidný. Tvář takřka bez pohnutí. Vlčí ministr, bratr svatého Nicka, průvodce bojovnice PJ, otec Solomona, třímajícího na dlani mléčný zub. „Dámy a pánové, pan Mick Harvey!“ Zvedá ruku do výše očí a mírně vlní prsty. Objevují se v nich srdcové karty Juliette Greco, France Galle, Brigitte Bardot, Jane Birkin. Odkudsi shora se snáší truhlice a zaznívá směs Marseillaisy, milostných nádechů a tříštícího se skla. Francouzský národní poklad, ve tmavém obleku a bílé košili. Dav zašumí. Mick Harvey přistupuje k truhlici, ukloní se, poklekne a vsune všechny srdcové karty do léta vychladlých Gainsbourgových úst, levou ruku přikládá na jeho srdce, zapaluje bankovkou... Záblesk. Záblesk. Záblesk.


Je to tu. Důvěrně známý motiv kláves, smyčce, odsekávaná elektrická kytara, vzdechy. A ta puls zrychlující němčina! Ich Liebe Dich ... Ich Dich Nicht Auch. Nejvýraznější noční motýl současné berlínské scény, Andrea Schroeder, roztahuje svá křídla neproniknutelně a nečekaně rychle. Vábí, laská, oddává se, tiskne. Mick Harvey pomalu posunuje pravou nohu. Elegance, přesnost, očekávání. Jeho hlas je stále jistější a podmanivější, sám unese Lollipops i Les Amours Perdues. Společně lapí většinu naslouchajících při prvním střetu, stíny Jane a Brigitte se vznáší kolem. Z temného hlasu Andrey Schroeder vyhřezá obrys Nico uvnitř filmové Striptease, stejně jako lehký úsměv Catherine Deneuve v kdysi estrádním modrém světle God Smokes Havanas.

Řeka se slévá s žilou, ženy tahají ode dna mladíčky a sehnuté nad všepohlcujícím proudem jim dopřávají uvítání světa živých mužů pohledem do záňadří, vpichují jim nikotinové trny a podávají hostie nasáklé lihem. Hýčkají je na zadních sedadlech a v suterénech. A pak pijí v tichu. O samotě. A hodiny plní pláčem. Nana Mouskouri? Nikoli. Sophia Brous. Znáte se?

Seance vrcholí. Gainsbourgův duch je všude – v každém tónu, nádechu, barvě, šklebu. Ani náznak přemrštěné adorační nepatřičnosti, karikatury či nepochopení. Žádné přepisované dopisy. Zmrtvýchvstání se nekoná. Nikdo nezastaví umírání, ani Prevert v ústech sirény Jess Ribeiro. Krev se nevysává. Navzdory všem neonům, potlesku a pláči, řeka vzpomínek se dere pryč a zmítá tělem, zatím co on zůstává na břehu a vyje. Svá "kšá" smyslných milf bez akce. Vyje. Jak osiřelé psisko. Jak anglická cyklistka sražená střetem rozdílných kultur. A lesklým rolls-roycem. Cargo culte.

Dámy a pánové. Halucinace vyprchávají, řeky vysychají, žíly pukají. Opojné ženy zůstávají.

Info

Mick Harvey - Intoxicated Woman (Mute, 2016)
www.mickharvey.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...