Články / Reporty

Midi Lidi a balancování na hraně vtipu, trapnosti a kýče

Midi Lidi a balancování na hraně vtipu, trapnosti a kýče

Martin Řezníček | Články / Reporty | 09.11.2016

Stoupající (nebo neklesající) zájem posluchačů o kapelu Midi Lidi se projevil už v předprodeji pražského koncertu, byl ale znát i na příjezdové cestě k MeetFactory, kde se nárazník na nárazník tísnily desítky aut. V klubu bylo velmi rušno, díky rozumně omezenému počtu vstupenek však nikoliv nesnesitelně přelidněno.

Předskakovali dreampopoví Mayen, o jejichž hudebních kvalitách netřeba pochybovat (zájem labelu Starcastic budiž dobrým indikátorem), ale u kapely jako by se nebylo čeho se chytnout. Počáteční zvědavost další zájem nepodnítila.

Už po první písní Midi Lidí Tak už se zachraň bylo jasné, že vystoupení bude jako vždy balancovat na hraně trapnosti a kýče. Všechny komentáře Petra Marka byly většinou parafráze muzikantských floskulí, rčení nebo hříčky se slovy: „Are you dready?“ nebo „Nejen druhou písní živ je člověk.“. Píseň Duch komentoval slovy: „To bylo duchovní, že!“ a místo obligátního děkování přál donekonečna dobrý večer. Samozřejmostí byly divnotance, které poměrně dobře napodobil Marek Vašut ve videoklipu k písni Lux.

Vašut taky album Give Masterpiece a Chance! přišel pokřtít. I když pokřtít... Žádná bohemka a málem ani žádné album. Petr Marek glosoval: „Poněkud jsme podcenili náklad, takže nám zbyly asi jen čtyři kusy. Proto křtíme odkaz na stažení našeho alba na ulož.to,“ který se objevil za muzikanty na plátně.

Kapela vystoupila v počtu čtyř (Midi) Lidí, včetně občasné členky Markéty Lisé. Zazněly písně z aktuální desky, i když zdaleka ne všechny – nejvíce chyběla Žižla. Lux se stal novým evergreenem, na který lidi reagují minimálně stejně živě jako na starší hity Na co nesmíš zapomenout nebo Pokoj. Čtveřici se očividně nechtělo z pódia, takže po vytleskaném přídavku přidala asi ještě čtyři nebo pět písní a set trval místo avizovaných devadesáti minut skoro dvě hodiny, v té době už se prostor začal zvolna vylidňovat. Písňový charakter večera se v závěru změnil na taneční party, na což v jednu ráno navázal Ventolin a uzavřel další noční směnu v MeetFactory.

Info

Midi Lidi, Mayen, Ventolin
7. 11. 2016, MeetFactory, Praha

foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace