Články / Reporty

Mighty Sounds 2013: našlápnutý kapely, polonahý kočičky a zábava

Mighty Sounds 2013: našlápnutý kapely, polonahý kočičky a zábava

Dita Koudelková | Články / Reporty | 23.07.2013

Slunce nemilosrdně rozpaluje lak naší kapoty, my do sebe pálíme koktejl Staráče, Red labelu a bílého stáčeného, zatímco v drsném klima půjčeného volkswagenu opouštíme Prahu a dáváme se na devadesátikilometrovou road směr Tábor. Po víc jak hodince „highway to hell“ se konečně dostáváme na zelené pláně letiště Čápův dvůr, kam se již po deváté slezly stovky hudebních nadšenců od hc/punkáčů a fandy počasím neotřesitelného rockabilly štýlu přes sluníčkové rastafari až po fesťákové agro bahňáky aneb pijem vše, co prošlo kvašením a naším prostorem jest co nejprašnější kotel pod jakoukoli stagí bez ohledu na line-up. Přesně tak, Mighty Sounds 2013. Tři dny našlápnutý hudby české i zahraniční scény, polonahých kočiček a další zábavy. Takhle to všechno začalo.

Den první
Hned po vyzvednutí pásek určujících naši zónu povoleného vstupu, kterých díky skutečně propracovanému security bylo takové množství, že ani za tři jsem nebyla schopná všechny zaznamenat, jsme se podle programové brožury vydali hledat první hudební lahůdku. V nabídce byly tři velké podia, k tomu o něco menší Radio 1 Greenpeace stage, která krom hudby nabízela i divadelní představení a přednášky, Lucky Hazzard stage sponzorovaná předním rock’n’rollovým obchodem s oblečením, taky Rudeboy Rhythm Arena a Monster Zone, kam bylo možno si odskočit na pouštěčku s DJem. S dvouma pivkama Budvarovy desítky jsme nakonec zakotvili v cirkusovém šapitó Jan Roháč stage, kde dávala odpolední set česká Houba. K mému překvapení a velké skepsi k česky zpívajícím punkovým kapelám, z nichž mě žádná doposud neoslovila natolik, abych u ní dopila půllitr, jsem byla na první pohled teenagerovské bandy tak unešená, že po posledním přídavku došlo i na běžnou záchodovou konverzaci s hlavním kytaristou, kterému jsem s myšlenkou v očích vpadla na toi toiku. Předpokládám ale, že za 18 let a více jak 850 koncertů zažili na záchodech víc.

Další zastávka - pensylvánští The Menzingers, kteří se na Jan Žižka podiu uvedli jako solidní prudiči usměrňující dav s tím, aby hlavně nikdo neskákal na stage, to nakonec parádně rozjeli na vlnách melodického punk rocku. Komu kolem sedmé večer přestala stačit místní zálohovaná pivka, která udržela areál víc jak den bez záplavy kelímků a chmelem nasáklé trávy, mohl si zajít na dlabanec do jednoho ze široké palety stánků nabízejících všechno od tradičních bramboráků s langošem, asijské rolky, vegetariánské směsi až po mexická burita. My vsadili na fajnšmekr špecialitu brambor se zelím a ostravskou klobásou a v mezičase před hlavní páteční hvězdou The Subways jsme zaskočili okouknout kanadské psychobilly The Creepshow. U smečky, která od roku 2005 vydala tři alba a jeden singl na vinylu (pro sběratele hnědý), stojí za hodinu života akorát tak zpěvačka Sarah „Sin“ Blackwood, která ke štěstí kapely nahradila svoji těhotnou sestru a zastřeným hlasem, ve výškách ostrým jak břitva, s image potetované rajdy přitáhla davy mlsných čumilů jak pod podium, tak na následnou autogramiádu. Po chvíli se však i ona začala zajídat a protože kapela neměla moc co nabídnout, bylo nutné se vymanit z nudy na švédské bandě Atlas Losing Grip, která byla dalším povedeným punk rockem, a hurá na zmiňované The Subways.

Kapela, která v roce 2004 vyhrála v Glastonbury soutěž talentů, vydala sice jen tři alba, ovšem jejich indierockové písně podkreslující mnoho seriálů a reklam vepsalo kapelu do povědomí velkého množství fanoušků. Silnou stránkou páru Billy Lunna a Chralotta Cooper jsou bezpochyby živáky a jejich úžasné charisma je vyšvihlo z fajn kapely na rockstars prvního dne. A kdo vydržel až do jedné ráno, mohl se jít zrušit na brutální riot pražských The Unholy Preachers. V přecpaném Lucky Hazzard stanu to kluci pálili tak, že ti, co se mohli vyplácnout ve vedlejším stanovém městečku, určitě ocenili, že je nečeká čtyřkilometrová „životní cesta“ jako nás.

Den druhý
Ráno jsme ocenili volbu nedaleké ubytovny Knížecí Rybník, která za férových šest stovek na tři dny nabízela na rozdíl od stanu, kde zbýval jedině úprk hned z rána nebo smrt, a možnost strávit horké dopoledne u chladivého rybníku. Doprovodný program zajišťovaly dramatické osudy Homolkovic rodin na dovolené, stejně jako kocovinové strasti nešťastného chlapce, který půlhodinku zápasil s dřevěnou lavicí, až se propracoval k vodě, kde v půl metru zápolil o život. Zatleskali jsme a vrátili se zpět do areálu, kde právě začínali kalifornští Total Chaos. Hardcorová klasika, jejímiž souputníky jsou například The Casualties nebo Anti-Flag. Na kontě mají devět studiovek, nespočet kompilací a z hc scény to byla jedna z perliček, kterou Mighty Sounds nabídlo. Po drsném street punku, jehož surovou atmosféru umocňoval oblak prachu vznášející se nad pogujícím peklem, jsme vzali zavděk klidnějším garage punkem v podání švýcarských Delilahs. Blondýnka s brunetou, které táhly zpěv a kytary a nemálo připomínaly svoje předchůdkyně z Runaways, profitovaly především z vlastní hudební tvorby, kterou trochu snižovaly covery od Ramones, jež z nějakého nepochopitelného důvodu měly potřebu přezpívat a vytvořit z nich celý set Delilahs '77.

Následoval rychlý přesun na skvělou porci pravýho šedesátkovýho rock’n’rollu Twisted Rod. Pražská parta silně připomínající éru Elvise Presleyho není jeho kopií, ale nadupaným rockabilly, který můžete stejně jako starej vinyl točit pořád dokola. Oddychnout od hudebního nášupu nebo jen zbavit se sobotního obědu nabízela Party Zone, kde jste mohli za dvě krabičky Marlborek získat voucher, který vám po dechové zkoušce (byla zřejmě důvodem nepříliš hojné účasti) umožnil skočit si šesti nebo desetimetrový bag jump do nafukovací plachty. Ti, co zatím sváču udrželi a neměli dost, si mohli otestovat své hranice na okružním vyhlídkovém letu vrtulníkem za pět set. Pro slabší žaludky tu byl fotbálek, stolní bludiště nebo zevling pytle pro podvečerní chill out. Sobotní noc jasně ovládl britský punk, který dovoloval vše jenom ne oddych. Pokud jste neslyšeli o Computers, je nejvyšší čas, na tuhle kapelu se dají pět jenom ódy. Od poloprázdného stanu k natřískané stagi ji dovedl především zpěvák Alex Kershow, který měl publikum pěkně pod kontrolou. V jednu chvíli přelezl kovové zábrany, v druhé už si pokynutím rukou vytvořil uličku, dokráčel na opačný konec stanu, kde nabuzený dav zorganizoval do obřího kruhu, přes který natáhl šnůru od mikráku a odpálil vlnu naštosovanýho adrenalinu. Ani velikánům UK Subs, kteří byli jasným trhákem, se nakonec nepodařilo své britské kolegy zastínit.

Den třetí
Poslední den už byl ve znamení únavy, hudebního zahlcení a menší frekvence koncertů, které alternovaly drinky z produkce areálového Coctail Baru, kde se za málo peněz dalo vypít hodně zábavy. Dostatečně nabuzeni jsme zamířili na neznámé Electric River, další ostrovní punk rock s velkým potenciálem, který u nás zatím není moc provařený, ale od nedělní páté odpolední už to možná není pravda. Aby nás lajnap posledního dne udržel v bdělém stavu, následovala pop-punková party zastoupená vídeňskými From Down to Fall, završená plážovým rock’n’rollem z jižní Kalifornie aka Wayward Caines, kteří vsadili na domovskou zábavu a kromě melodického punk rocku nabídli publiku hned několik krabic beach volejbalových míčů s logem W.C.B. Sem tam na podium vrácená rána jen dokazovala, že v kotli pod nima to nespí. O podobný důkaz zájmu se pokusil i jeden solidní kretén, který po následujících Your Demise hodil neidentifikovaný předmět a vysloužil si tak pozornost, se kterou rozhodně nepočítal.

Frontman těchto hardcore cápků, Ed „The Man“ McRae, neměl tak sportovního ducha jako Waywardi a bez váhání se vrhnul přes zábrany do davu a štědřil vtipálkovi jednu pěsťovku za druhou. Když se vše uklidnilo, přišli na řadu dlouho očekávaní Anti-Flag. Politicky orientovaná punkrocková skupina, která je na scéně již od... nepaměti. Jedenáct alb, koncerty po celém světě a několik kompilací s kapelami jako Bouncing Souls; zvýšená security ochrana, která i shluk fotografů s backstage pasem vyhnala z přední lajny, slibovala legendární zážitek. Dav tisíci rukou skandoval jejich texty téměř celou hodinu a i po přídavku se Pensylvánců odmítal vzdát. Poslední dávkou ska-punku, kterým jsme završili poslední den Mighty Sounds, byli newyorští Leftover Crack. Plodná kapela, která vznikla po rozpadu Chocking Victim, má za sebou několik nahrávek, kolaborací, kompilací a dokonce i film s názvem Loren Cass. V neděli jejich dynamický crust punk zaplňoval jednu z menších stagí, která se pod náporem fandů dmula k prasknutí, čímž si doufám vysloužili na příště něco většího.

Kdo si nechal ujít letošní Mighty Sounds a živáky kapel ze své knihovničky, stejně jako nové hudební objevy, mohl by si přijít na své díky projektu Hvězdný Bazar, který Mighty Sounds uspořádal v rámci festivalu. Jedná se o charitativní projekt ve spolupráci s Českou asociací paralepgiků na podporu vozíčkářů po poranění míchy. Celá akce funguje tak, že účinkující kapely jsou osloveny, aby přispěly nějakou věcí ze svého každodenního života, které pak můžete zakoupit v kamenném obchodě v Praze na Jungmanově 7 a jejíž výtěžek poputuje na podporu projektu. Ten, kdo dal letos v létě přednost Goťákovi, by tu měl určitě zavítat.

Info

Mighty Sounds
19. - 21. 7 2013, Čápův dvůr, Tábor

foto © Jaroslav B. Vancata (koncertní portfolio >)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.