Dita Koudelková | Články / Reporty | 16.07.2017
Sobotní odpoledne láká falešnými slunečními paprsky ze stanových úkrytů. Mezi stánky lemující Mocné městečko se plouží stíny lidí jen napůl bdělých, hledají vzpruhu mezi barmským kari, japonskými knedlíčky či veganskými hot dogy. Nabídka je natolik pestrá, že by si v průvodci zasloužila vlastní mapu. Posilněni, ale stále ještě znaveni včerejší produkcí do čtvrté ranní, pendlujeme mezi Chill zónou a odpoledními sety.
The Drain. Nevšední glamrocková záležitost pod vedením excentrického Daniela Šubrta, co vyhlíží, jako by si právě odskočil ze zlaté éry klubu 54. Kabát s hadím vzorem, rockově laděné kytary a punkem našňupané melodie vtáhnou pod stan poměrně slušnou dávku lidí, nenucené zmrdství buď okouzlí, nebo je nenáviděno. Spíš to první. Z posledního alba, kde má otisk Greg Gordon, a z reakcí hvízdajícího publika je to znát. „Mighty Sounds, kurvadopíčityvole, bylo to skvělý. Byli jsme nejlepší!“ poděkuje Šubrt, nakopne kytaru, co mu odpojili, protože přetahoval, a vysmahne pryč.
Jedno z velkých jmen, a další glamrockem ovoněná show, jsou britští The Adicts. Punk sedmdesátých let, kdy celý svět i Keitha Warrena zachvátila popularita Kubrickova Mechanického pomeranče, je dnes klasikou. Bílé obleky s mozaikou zrcátek, klaunsky sinalé obličeje, z deštníků tryskají prameny konfet, explodují oblaka drobných papírků. Přistupte blíže, dámy a panové! Přímé melodie a jednoduché texty dávají každému prostor, aby se zapojil, ale jejich lesklé představení na velkou stage přece jen nestačí.
fotogalerie z druhého dne festivalu tady
Chloubou festivalu jsou jedineční Gogol Bordelo. I kdybyste patřili k pramalé menšině, které jejich žánrový guláš nesedne, show jako tuhle jinde neuvidíte. Pod pódiem se srocuje neuvěřitelná masa lidí, jejíž konec mizí ve tmě. Multiinstrumentální gypsy folk poháněný zatraceně našlápnutým punkem a cikánsky vřelou bezprostředností koluje v žilách všem, co se k nim přiblíží. Za jejich úspěchem stojí i nevšední prezentace, nikdo z muzikantů není upozaděný. Vokalistky roztleskávají dav pochodovými bubny připnutými na hrudi, houslový part by s přehledem mohl zastoupit sólovou kytaru a pro každý z mnoha netradičních nástrojů si najde místo, aby vynikl. Uprostřed kolotočářského rejdění trůní na bubnu vyzvednutém nad hlavy publika principál Eugen Hutz a diriguje tohle nevídané přestavení.
Po tradičním zapalování svíček na podporu léčby slepoty v Africe přichází nejzásadnější kapela letošní ročníku Mighty Sounds. Centrální stage opět obkličuje nekonečný lán hlav, zatímco těsně pod pódiem drží stráž dva tucty fotografů. Všichni připraveni vrhnout se na veterány. „We are Cock Sparrer cocks!“ a za ohlušujícího potlesku spouští britská legenda punkrockovou salvu. What´s It Like To Be Old? O tom chlápci z Cock Sparrer nemají ani po pětatřiceti letech ponětí a dav se mění ve vařící kotel. Z poslední desky Forever zní singalong One By One, spolu s chytlavou kytarovkou Contender. Jakmile přijdou na řadu vály v podobě Suicide Girls, Becouse You're Young nebo Take Them All a nad rotující masou zasvítí červené světlice, o nesmrtelnosti jejich melodického oi rock’n’rollu není pochyb. Po riotu, co sebral ze země i ty nejunavenější jedince, už nezbývá moc sil a druhý den je u konce...
Mighty Sounds 2017
15. 7. 2017 Čápův dvůr, Tábor
foto © Štěpán Rožek
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.