Dita Koudelková | Články / Reporty | 16.07.2017
Sobotní odpoledne láká falešnými slunečními paprsky ze stanových úkrytů. Mezi stánky lemující Mocné městečko se plouží stíny lidí jen napůl bdělých, hledají vzpruhu mezi barmským kari, japonskými knedlíčky či veganskými hot dogy. Nabídka je natolik pestrá, že by si v průvodci zasloužila vlastní mapu. Posilněni, ale stále ještě znaveni včerejší produkcí do čtvrté ranní, pendlujeme mezi Chill zónou a odpoledními sety.
The Drain. Nevšední glamrocková záležitost pod vedením excentrického Daniela Šubrta, co vyhlíží, jako by si právě odskočil ze zlaté éry klubu 54. Kabát s hadím vzorem, rockově laděné kytary a punkem našňupané melodie vtáhnou pod stan poměrně slušnou dávku lidí, nenucené zmrdství buď okouzlí, nebo je nenáviděno. Spíš to první. Z posledního alba, kde má otisk Greg Gordon, a z reakcí hvízdajícího publika je to znát. „Mighty Sounds, kurvadopíčityvole, bylo to skvělý. Byli jsme nejlepší!“ poděkuje Šubrt, nakopne kytaru, co mu odpojili, protože přetahoval, a vysmahne pryč.
Jedno z velkých jmen, a další glamrockem ovoněná show, jsou britští The Adicts. Punk sedmdesátých let, kdy celý svět i Keitha Warrena zachvátila popularita Kubrickova Mechanického pomeranče, je dnes klasikou. Bílé obleky s mozaikou zrcátek, klaunsky sinalé obličeje, z deštníků tryskají prameny konfet, explodují oblaka drobných papírků. Přistupte blíže, dámy a panové! Přímé melodie a jednoduché texty dávají každému prostor, aby se zapojil, ale jejich lesklé představení na velkou stage přece jen nestačí.
fotogalerie z druhého dne festivalu tady
Chloubou festivalu jsou jedineční Gogol Bordelo. I kdybyste patřili k pramalé menšině, které jejich žánrový guláš nesedne, show jako tuhle jinde neuvidíte. Pod pódiem se srocuje neuvěřitelná masa lidí, jejíž konec mizí ve tmě. Multiinstrumentální gypsy folk poháněný zatraceně našlápnutým punkem a cikánsky vřelou bezprostředností koluje v žilách všem, co se k nim přiblíží. Za jejich úspěchem stojí i nevšední prezentace, nikdo z muzikantů není upozaděný. Vokalistky roztleskávají dav pochodovými bubny připnutými na hrudi, houslový part by s přehledem mohl zastoupit sólovou kytaru a pro každý z mnoha netradičních nástrojů si najde místo, aby vynikl. Uprostřed kolotočářského rejdění trůní na bubnu vyzvednutém nad hlavy publika principál Eugen Hutz a diriguje tohle nevídané přestavení.
Po tradičním zapalování svíček na podporu léčby slepoty v Africe přichází nejzásadnější kapela letošní ročníku Mighty Sounds. Centrální stage opět obkličuje nekonečný lán hlav, zatímco těsně pod pódiem drží stráž dva tucty fotografů. Všichni připraveni vrhnout se na veterány. „We are Cock Sparrer cocks!“ a za ohlušujícího potlesku spouští britská legenda punkrockovou salvu. What´s It Like To Be Old? O tom chlápci z Cock Sparrer nemají ani po pětatřiceti letech ponětí a dav se mění ve vařící kotel. Z poslední desky Forever zní singalong One By One, spolu s chytlavou kytarovkou Contender. Jakmile přijdou na řadu vály v podobě Suicide Girls, Becouse You're Young nebo Take Them All a nad rotující masou zasvítí červené světlice, o nesmrtelnosti jejich melodického oi rock’n’rollu není pochyb. Po riotu, co sebral ze země i ty nejunavenější jedince, už nezbývá moc sil a druhý den je u konce...
Mighty Sounds 2017
15. 7. 2017 Čápův dvůr, Tábor
foto © Štěpán Rožek
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.