Články / Reporty

Mighty Sounds, den 3: Poslední místo živoucího rock՚n՚rollu

Mighty Sounds, den 3: Poslední místo živoucího rock՚n՚rollu

Dita Koudelková | Články / Reporty | 19.07.2017

Neděle, poslední den Mighty Sounds je už tradičně zkouškou vůle. Poté, co jsme si dvacet hodin indikovali vysokou voltáž hudební produkce, máme rock՚n՚roll vepsaný ve tváři. Zaplať Satan, že nejbližší záchranná stanice je nedaleko. Ve stínu Lucky Hazzard stanu právě začínají Creative Waste. Všichni, které už omrzela klišé, si přicházejí na své. Dramatické kytarové riffy šlehají z dunivě otřásajícího se basové podloží a provází nás devíti kruhy pekla. Instrumentálně zpracovaná temnota saúdskoarabského grindcoru vyvolává v davu nadšené modlitby. Kdo pohledí do vytřeštěných očí Fawaze Al-Shawafa, když brázdí pódium jako nervózní strážný mezi dalšími členy svíjejícími se v uspokojivé tortuře, možná už nikdy nebude klidně spát.

Jen o kousek dál se nachází malý, úplně jiný svět. Na letos nově představené akustické Black Coffee probíhá posezení u Lauren Napier. Drobná, kudrnatá Američanka, posedávající u stolku s hrnkem na kávu, listuje zašlým zápisníkem. Tklivý folk zpívaný hlasem něžné, nadpozemské bytosti a vyprávěný duší staré dámy, padá na publikum polehávající v trávě jako měkká peřina, do které se v sychravém odpoledni touží zabalit. Básnířka, tulačka a žena několika osobností působí jako květina mezi svoločí, když na kytaru vybrnkává rock՚n՚rollové balady.

Komu peněženka hlásí více žetonů na kelímky než mincí, měl by následovat protinožce. Na Monster stage se valí australský punkrock v podání Clowns, který má větší sílu než bedna pančovanýho alkoholu. Hlouček postávající pod pódiem se během chvíli rozmnožuje v běsnící dav a nabývá stále větších rozměrů. Zpěvák Stevie Williams je v neustálém kontaktu s publikem, stoupá na zábrany před lačný dav a vzápětí se jím nechává pohltit, jako byl jeho součástí. Žádné vynucené popěvky, ani potřeba cvičit fanoušky, tupě poskakující na nejrůznější povely. Odhazuje mikrofon do hloučku lidí, aby za něj dozpívali refrén, a škrábe se zpět na pódium. Dojde pro pár piv, jedno odkopne do dlaně natažené z publika a během několikaminutové vyhrávky si ho společně v klidu vychutnají. Je jasné, že tuhle poměrně neznámou partičku z Melbourne jsme zastihli za pět minut dvanáct, než jim klubová scéna bude těsná.

Dalším headlinerem jsou dnes legendární Agnostic Front. Další syrový hardcore z New Yorku, co se s ničím nemazlí, a už s první skladbou se Roger Miret dožaduje circle pitu. Obří masa lidí srocená pod pódiem není na rozdíl od lídra připravena přepnout z nuly na sto a povel chvíli ignoruje. „Where the fuck is my cicrle pit? Když řeknu, že budete skákat, tak chci doprdele vidět každýho z vás skákat!“ naléhá Miret, zatímco do publika solí pecku My Life My Way, kterou už si nikdo nedovolí neskandovat. Dává tak jasně najevo, že dnes se tu odehrává „My life Roger՚s way“. Thrash metalem napěchované kytary, co z nás za chvíli vymlátí vnitřnosti, konečně zvedají se země tornádo prachu a lidských končetin. Vznášející se šedou clonu prozařují rudé světlice a burácejícímu lidu se konečně dostává kouska tvrdého srdce v songu For My Family. „That՚s how we live it!“

fotogalerie z festivalu tady

Jednou z posledních zastávek, než opustíme udusanou čápovskou pláň, jsou kalifornští Ignite. Nabušený west coast hardcore, které u nás bylo možné spatřit už několikrát, se v žádném případě nehodlá nechat strčit mezi okoukané kousky. Tohle je Amerika! Velkolepá atmosféra, kde průměr je neúspěchem a rodinné hodnoty jdoucí ruku v ruce s politickým uvědoměním jsou neochvějné. Snaha vyburcovat v publiku hlasitější reakci na Donalda Trumpa než jen souhlasný potlesk s poplivání jeho osoby, se sice míjí účinkem, ale jakmile se do davu valí sypačka Know Your History, strhnou se divoké nepokoje. „ Wanna see a fuckin big cirle pit commin from my west cost hometown!“ a na povel frontmana Zoliho se pod pódiem roztáčí supercelární tornádo! S posledním zákrutem vířícího prachu se chýlí ke konci i letošní ročník Mighty Sounds. Jedno z posledních míst, kde stále žije rock՚n՚roll. S posledním refrénem skladby Live for Better Days nezbývá než přežít následujících 364 dní.

Info

Mighty Sounds 2017
16.7.2017, Čápův dvůr, Tábor

foto © Štěpán Rožek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.