Dita Koudelková | Články / Reporty | 24.07.2016
Sobota dopoledne, hudba utichla a nikde ani živáčka. Nad areálem se rozhostil nejistý obraz postapokalyptického klidu. Jen vzdálené zvuky a skřeky několika potácejících se zombie, zápasících se zipem od stanu a s novou formou svojí existence. Měli bychom mít obavy? Pentagon už prý vytvořil nouzový plán pro takovéhle situace. Zdalipak máme také nějaký plán, protože z temných děr kam vykukující slunce nedohlédne, začínají vylézat další. Ježišmarja, snad to nebude jako v tom videu Red Fang, kde na město zaútočí zombie, aby vypili všechno pivo. Ne, klid. Bar je naštěstí ještě zavřený. Většina se tedy rozprchla k nedalekému rybníku. Několik pozůstalých se zabavilo bohatou škálou aktivit, z nichž ti méně zdatní se nasoukali do nafukovacího bumperballu a kutálí se po louce.
Zvony festivalu se opět rozeznívají s úderem druhé hodiny, kdy začíná první várka kapel. Poklidnou sobotní atmosféru však měli rozčísnout až headlineři pozdního odpoledne, The Casualties. Stará banda newyorských veteránů, na jejich nášivky, které zdobí bundy a vesty, narazíte na každé punkové akci. Stovky lidí se doplazili pod velkou stage, aby si s legendární partou zahalekali na We Are All We Have. Punkovej randál se nese celým areálem, ale pod pódiem to s nikým téměř nehne. Většina přítomných je ráda, že dostala své údy na určené místo a tak, až na pár výjimek, probíhá veškerý moshing jen v myšlenkách.
O skutečnej wake-up se postarali až First Blood. Další americká formace, která z prosluněné Kalifornie přináší temnotu. Kdo neměl tu možnost stanout jim doposud tváři v tvář, tak tomu dnes poprvé pustí žilou. Dunivá basová melodie bije do hrudníku, div do něj nevymlátí díru, zatímco frontman Carl Schwartz tahá z paty ty nejchrchlavější vokály, jakoby na dav sesílal kletbu. Obraťte kříže, protože tady vládne ďábel. Uprostřed se tvoří armáda zadupávající válečný tanec a následně se transformující v divoce cirkulující vír. Poctivej metalcore oslavující výročí dne i okamžiku, kdy poprvé vypustil svého démona do bezbožného davu.
Zaručenej tahák sobotního dne jsou švédští Perkele. Název, který ve finštině znamená ďábel, však s jejich soundem nemá nic společného. Ve skutečnosti je název vypůjčen od jména jednoho z finských pohanských bohů. Velká stage je obklíčena masou lidí, která tu početně zatím nemá konkurenci. Sepněte ruce, nebo spíš pěst, protože dnešek ovládá melodický punk. Antifašistický a antirasistický Oi!, který sází na chytlavé melodie, jednoduché texty a nekonečné sing-alongy. Trefa! I po třiadvaceti letech jejich několikatisícová fanouškovská základna skanduje na This is the moment a s přehledem odzpívá Heart Full of Pride, zatímco se kapela ustupuje do pozadí, aby nechala prostor vokálům a bubenickému sólu.
Protože ze Skandinávie přichází jen všechno dobré a skvělé hudebníky zde plodí jako na běžícím pásu, zůstaneme i na závěr zde a sice s dánskými The Movement. Nefalšovanej rock'n'roll, slušně vyfešákovaní hoši v obleku, to jejich podání "clean living under difficult circumstances". Těžko říct, zda si o to přímo říkají, ale právě začalo pršet. Ne, nikdo nikam neodhází. Sherfey versus Rasmussem na sebe dorážejí kytarami v nevyhlášeném souboji o ten silnější riff. Zatímco pod pódiem probíhá neúprosný boj s kapkami deště, nahoře bují večírek jako blázen. Movement poskakují po pódiu a bubeník Chandu do toho mlátí, jakoby činelů měly, co chvíli, začít padat zlaťáky. Oddech, přikrčit a pauza na klasické rockové sólo v "back to back" póze. Souběžně ale začíná sílit i déšť, takže po chvíli je dobojováno. Sobotní večer je tímto oficiálně rozehnán do alkoholových chrámů.
Mighty Sounds vol. 12
22.-24. 7. 2016, letiště Čápův Dvůr, Tábor
Foto © Vojta Florián
Michal Pařízek 10.02.2025
„Omlouvám se, pane, ale musíte okamžitě odejít.” První lok kafe při první snídani a rovnou skandál...
Klára Šajtarová 06.02.2025
V polovině večera se k loutně přidává hlas, hluboký, nenucený, téměř mluvený. Neslouží k vyprávění příběhu, spíš k rozšíření hypnotické nálady.
Vojta Chmelík 06.02.2025
Komorní amfiteátr sice poskytuje skvělý zvuk a možnost se plně soustředit a vychutnat komplexnost díla, v rychlejších rytmických pasážích by si však člověk přál být na parketu.
Marek Hadrbolec 05.02.2025
Hodinové vystoupení je plné temných mraků. Jeremy křičí a plní vzduch černými obláčky – větami o bolesti, ztrátách, smutku a každodenní nespokojenosti.
Vojta Chmelík 03.02.2025
Před Berghainem jsme si ale všichni rovni. Není to tak dávno, co skrz jeho dveře nebylo dopřáno projít ani nejbohatšímu muži světa.
Alžběta Sadílková 31.01.2025
Nový projekt Václava Havelky se soustředí na regionální léčivé rostliny a jejich sílu. Účelem má být zvýšení povědomí o potenciálu bylin a výzva k větší všímavosti a citlivosti k přírodnímu…
Vojta Chmelík 29.01.2025
Přelom ledna a února je v Berlíně spjatý s depresí, s počasím, které lavíruje na škále od šedé mlhy a deště po bílou mlhu… a déšť.
Kristina Kratochvilová 29.01.2025
Seskupení cestovatelů z celého světa uprostřed jihoafrické pouště vlnících se v rytmech elektronické hudby může působit jako elitářský, nemravný, drogový večírek.
Krištof Budke 27.01.2025
Scéna v Buenos Aires očima zakladatele uměleckého webmagazínu Swine Daily.
Julia Pátá 27.01.2025
Na Cyrus se během několika let po opuštění vydavatelské stáje Disney Music Group, která si na adolescentních celebritách postavila jeden z hlavních zdrojů příjmu, svalila lavina kritiky.