Články / Reporty

Mighty Sounds no.2: Pustíme ti žilou!

Mighty Sounds no.2: Pustíme ti žilou!

Dita Koudelková | Články / Reporty | 24.07.2016

Sobota dopoledne, hudba utichla a nikde ani živáčka. Nad areálem se rozhostil nejistý obraz postapokalyptického klidu. Jen vzdálené zvuky a skřeky několika potácejících se zombie, zápasících se zipem od stanu a s novou formou svojí existence. Měli bychom mít obavy? Pentagon už prý vytvořil nouzový plán pro takovéhle situace. Zdalipak máme také nějaký plán, protože z temných děr kam vykukující slunce nedohlédne, začínají vylézat další. Ježišmarja, snad to nebude jako v tom videu Red Fang, kde na město zaútočí zombie, aby vypili všechno pivo. Ne, klid. Bar je naštěstí ještě zavřený. Většina se tedy rozprchla k nedalekému rybníku. Několik pozůstalých se zabavilo bohatou škálou aktivit, z nichž ti méně zdatní se nasoukali do nafukovacího bumperballu a kutálí se po louce.

Zvony festivalu se opět rozeznívají s úderem druhé hodiny, kdy začíná první várka kapel. Poklidnou sobotní atmosféru však měli rozčísnout až headlineři pozdního odpoledne, The Casualties. Stará banda newyorských veteránů, na jejich nášivky, které zdobí bundy a vesty, narazíte na každé punkové akci. Stovky lidí se doplazili pod velkou stage, aby si s legendární partou zahalekali na We Are All We Have. Punkovej randál se nese celým areálem, ale pod pódiem to s nikým téměř nehne. Většina přítomných je ráda, že dostala své údy na určené místo a tak, až na pár výjimek, probíhá veškerý moshing jen v myšlenkách.

O skutečnej wake-up se postarali až First Blood. Další americká formace, která z prosluněné Kalifornie přináší temnotu. Kdo neměl tu možnost stanout jim doposud tváři v tvář, tak tomu dnes poprvé pustí žilou. Dunivá basová melodie bije do hrudníku, div do něj nevymlátí díru, zatímco frontman Carl Schwartz tahá z paty ty nejchrchlavější vokály, jakoby na dav sesílal kletbu. Obraťte kříže, protože tady vládne ďábel. Uprostřed se tvoří armáda zadupávající válečný tanec a následně se transformující v divoce cirkulující vír. Poctivej metalcore oslavující výročí dne i okamžiku, kdy poprvé vypustil svého démona do bezbožného davu.

Zaručenej tahák sobotního dne jsou švédští Perkele. Název, který ve finštině znamená ďábel, však s jejich soundem nemá nic společného. Ve skutečnosti je název vypůjčen od jména jednoho z finských pohanských bohů. Velká stage je obklíčena masou lidí, která tu početně zatím nemá konkurenci. Sepněte ruce, nebo spíš pěst, protože dnešek ovládá melodický punk. Antifašistický a antirasistický Oi!, který sází na chytlavé melodie, jednoduché texty a nekonečné sing-alongy. Trefa! I po třiadvaceti letech jejich několikatisícová fanouškovská základna skanduje na This is the moment a s přehledem odzpívá Heart Full of Pride, zatímco se kapela ustupuje do pozadí, aby nechala prostor vokálům a bubenickému sólu.

Protože ze Skandinávie přichází jen všechno dobré a skvělé hudebníky zde plodí jako na běžícím pásu, zůstaneme i na závěr zde a sice s dánskými The Movement. Nefalšovanej rock'n'roll, slušně vyfešákovaní hoši v obleku, to jejich podání "clean living under difficult circumstances". Těžko říct, zda si o to přímo říkají, ale právě začalo pršet. Ne, nikdo nikam neodhází. Sherfey versus Rasmussem na sebe dorážejí kytarami v nevyhlášeném souboji o ten silnější riff. Zatímco pod pódiem probíhá neúprosný boj s kapkami deště, nahoře bují večírek jako blázen. Movement poskakují po pódiu a bubeník Chandu do toho mlátí, jakoby činelů měly, co chvíli, začít padat zlaťáky. Oddech, přikrčit a pauza na klasické rockové sólo v "back to back" póze. Souběžně ale začíná sílit i déšť, takže po chvíli je dobojováno. Sobotní večer je tímto oficiálně rozehnán do alkoholových chrámů.

Info

Mighty Sounds vol. 12
22.-24. 7. 2016, letiště Čápův Dvůr, Tábor

Foto © Vojta Florián

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace