Články / Reporty

Mighty Sounds no. 3: v bahně číhá temnota

Mighty Sounds no. 3: v bahně číhá temnota

Dita Koudelková | Články / Reporty | 29.07.2016

A rozpoutaly se blesky, hřmění a burácení. Od sobotní noci nás stíhají nelítostné, deštivé boží rány. Zelené čápovské louky se mění se v systém neprostupných bažin a nasáklých travnatých tůní. Hail Satan, bereme gumáky! Hmm, aha, proč sakra nemám gumáky? Hlavně, že máš pivo. Jasně, a tu flašku Becherovky, která se prostorově víc shodla s párem bílých plátěnek. Nevadí, naštěstí v tom nejsem sama. Dnešní volnočasovou aktivitou je především slalom z místa A do místa B. Ti, kdo mají dostatek trpělivosti, se mohou vydat na trasu krále Šumavy a prověřit své schopnosti pohraničních převaděčů hledáním schůdných cestiček. Naopak, pokud máte rádi blátíčko mezi prsty, stačí sundat boty a zdarma se vyrochnit jak v trenčianských lázních.

Nedělní line-up kapel je historicky vždy dost našlápnutý, takže i dnes je z čeho vybírat.

Upozornění. Následující představení není vhodné pro osoby v delirické opilosti a pro osoby trpící postketaminovým stihomamem. Sledování je pouze na vlastním uvážení. Tohle jsou Negative Approach a jejich derivát čistého zla. Basová kytara Rona Sakowskiho, jež připomíná ztracené dvojče ZZ Topa a riffy Harolda Richardsona, jsou jako zběsilá jízda vlakem, co právě přišel o brzdy. Nenávist, vztek a zatraceně bahnitý počasí vytváří pod stagí pořádnej riot. Pokud máte v životě málo děsu, stačí jeden pohled na nasranej ksicht zpěváka Johna Brannona. Na tohohle chlápka, co se tváří, že by vám nejraději rozmázl hlavu o chodník, byste nechtěli narazit ani v cukrárně. Přestože publiku uctivě děkuje, nemůžete se ubránit dojmu, že vás právě poslal do prdele. Takhle vypadá poctivá nálož detroitského hardcore punku.

Je čas načerpat trochu pozitivních vibrací. Nizozemská punkrocková parta John Coffey rozhodně ví, jak svoje publikum probrat. "Vidíte támhle toho zvukaře? Já si takhle slezu dolů, trošku si natáhnu mikrofon a zaběhneme si kolem něj pár koleček. Je to v podstatě circle pit, ale já ho radši běhám jako okruh na pět set metrů!" Asi takhle by se dal popsat zpěvák David De Molen, jenž burcuje dav z odpolední letargie. Kytarový rock vedený ostře řezanými vokály, co eskaluje do pořádně nakopnutýho hardcoru. Pro ty, kteří se stále ještě nepřidali do moshingu probíhajícího pod pódiem, posílá De Molen jasnou zprávu refrénem "Why don't you people go home? Are you having a bad time?". Rozhodně ale nezůstávejte doma 17. zaří, kdy se tahle partička ukáže ve strahovském klubu 007.

Připravte si virbl prosím. Síla zla probouzí mrtvé, smrtelný virus napadá váš mozek a den se mění v tmavou v noc. Na podium přichází rakouská formace Insanity Alert a pálí do publika thrash metalový étos Glorious Trash. Pod stagí je zatím trochu poloprázdno, přesto se několik bytostí vrhá do kotle potu a prachu. Bordel, chaos a exploze kytar, které řídí maniakální řev frontmana aka Heavy Kevyho. Přestože to může znít trochu ultimativně, Insanity Alert jsou prostě nejlepší kapela festivalu, tečka. Banda šílenýho thrashe, co vám doslova odpálí hlavu. Kdo si ji nechal ujít, měl by rozhodně litovat.

Bezesporu největším proklamovaným headlinerem festivalu jsou kalifornští Lagwagon. Zkušení punkrockoví matadoři, dělí svou tvorbou diváky do dvou odlišných táborů. Zatímco pro jedny jsou synonymem nudného hudebního produktu, pro jiné jde o srdeční záležitost. Nevyvratitelným faktem je, že i za nepříznivého počasí nalákala takhle devadesátková záležitost natřískanou stanovou stage. Perfektní zvuk, který zpočátku kazí jen trochu unavená atmosféra. Pak ale přichází vypalovačky v podobě Alien 8 či Razorburn. Kotel pod podiem konečně propuká v bahnité orgie, zatímco publikum skanduje starý fláky, dokud se s námi zpěvák Joey Cape nerozloučí poděkování a společnou pozvánkou do sprchy.

Tohle byl nejlepší výběr z mašínérie Mighty Sounds 2016, která opět roztočila svá kola a za tři dny nás protahovala temnotou, bahnem a především parádní hubdou. See ya next year!

Info

Mighty Sounds vol. 12
22. - 24. 7. 2016, letiště Čápův Dvůr, Tábor

Foto © Tomáš Hejlek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.