Články / Reporty

Mighty Sounds no. 3: v bahně číhá temnota

Mighty Sounds no. 3: v bahně číhá temnota

Dita Koudelková | Články / Reporty | 29.07.2016

A rozpoutaly se blesky, hřmění a burácení. Od sobotní noci nás stíhají nelítostné, deštivé boží rány. Zelené čápovské louky se mění se v systém neprostupných bažin a nasáklých travnatých tůní. Hail Satan, bereme gumáky! Hmm, aha, proč sakra nemám gumáky? Hlavně, že máš pivo. Jasně, a tu flašku Becherovky, která se prostorově víc shodla s párem bílých plátěnek. Nevadí, naštěstí v tom nejsem sama. Dnešní volnočasovou aktivitou je především slalom z místa A do místa B. Ti, kdo mají dostatek trpělivosti, se mohou vydat na trasu krále Šumavy a prověřit své schopnosti pohraničních převaděčů hledáním schůdných cestiček. Naopak, pokud máte rádi blátíčko mezi prsty, stačí sundat boty a zdarma se vyrochnit jak v trenčianských lázních.

Nedělní line-up kapel je historicky vždy dost našlápnutý, takže i dnes je z čeho vybírat.

Upozornění. Následující představení není vhodné pro osoby v delirické opilosti a pro osoby trpící postketaminovým stihomamem. Sledování je pouze na vlastním uvážení. Tohle jsou Negative Approach a jejich derivát čistého zla. Basová kytara Rona Sakowskiho, jež připomíná ztracené dvojče ZZ Topa a riffy Harolda Richardsona, jsou jako zběsilá jízda vlakem, co právě přišel o brzdy. Nenávist, vztek a zatraceně bahnitý počasí vytváří pod stagí pořádnej riot. Pokud máte v životě málo děsu, stačí jeden pohled na nasranej ksicht zpěváka Johna Brannona. Na tohohle chlápka, co se tváří, že by vám nejraději rozmázl hlavu o chodník, byste nechtěli narazit ani v cukrárně. Přestože publiku uctivě děkuje, nemůžete se ubránit dojmu, že vás právě poslal do prdele. Takhle vypadá poctivá nálož detroitského hardcore punku.

Je čas načerpat trochu pozitivních vibrací. Nizozemská punkrocková parta John Coffey rozhodně ví, jak svoje publikum probrat. "Vidíte támhle toho zvukaře? Já si takhle slezu dolů, trošku si natáhnu mikrofon a zaběhneme si kolem něj pár koleček. Je to v podstatě circle pit, ale já ho radši běhám jako okruh na pět set metrů!" Asi takhle by se dal popsat zpěvák David De Molen, jenž burcuje dav z odpolední letargie. Kytarový rock vedený ostře řezanými vokály, co eskaluje do pořádně nakopnutýho hardcoru. Pro ty, kteří se stále ještě nepřidali do moshingu probíhajícího pod pódiem, posílá De Molen jasnou zprávu refrénem "Why don't you people go home? Are you having a bad time?". Rozhodně ale nezůstávejte doma 17. zaří, kdy se tahle partička ukáže ve strahovském klubu 007.

Připravte si virbl prosím. Síla zla probouzí mrtvé, smrtelný virus napadá váš mozek a den se mění v tmavou v noc. Na podium přichází rakouská formace Insanity Alert a pálí do publika thrash metalový étos Glorious Trash. Pod stagí je zatím trochu poloprázdno, přesto se několik bytostí vrhá do kotle potu a prachu. Bordel, chaos a exploze kytar, které řídí maniakální řev frontmana aka Heavy Kevyho. Přestože to může znít trochu ultimativně, Insanity Alert jsou prostě nejlepší kapela festivalu, tečka. Banda šílenýho thrashe, co vám doslova odpálí hlavu. Kdo si ji nechal ujít, měl by rozhodně litovat.

Bezesporu největším proklamovaným headlinerem festivalu jsou kalifornští Lagwagon. Zkušení punkrockoví matadoři, dělí svou tvorbou diváky do dvou odlišných táborů. Zatímco pro jedny jsou synonymem nudného hudebního produktu, pro jiné jde o srdeční záležitost. Nevyvratitelným faktem je, že i za nepříznivého počasí nalákala takhle devadesátková záležitost natřískanou stanovou stage. Perfektní zvuk, který zpočátku kazí jen trochu unavená atmosféra. Pak ale přichází vypalovačky v podobě Alien 8 či Razorburn. Kotel pod podiem konečně propuká v bahnité orgie, zatímco publikum skanduje starý fláky, dokud se s námi zpěvák Joey Cape nerozloučí poděkování a společnou pozvánkou do sprchy.

Tohle byl nejlepší výběr z mašínérie Mighty Sounds 2016, která opět roztočila svá kola a za tři dny nás protahovala temnotou, bahnem a především parádní hubdou. See ya next year!

Info

Mighty Sounds vol. 12
22. - 24. 7. 2016, letiště Čápův Dvůr, Tábor

Foto © Tomáš Hejlek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace