Články / Reporty

Mighty Sounds: Ostře opožděné vlaky a pánové temnot

Mighty Sounds: Ostře opožděné vlaky a pánové temnot

Dita Koudelková | Články / Reporty | 09.07.2015

Další ročník jednoho z předních festivalů u nás přitáhl do Čech opět pořádně našlápnutý line-up. Jediný hudební festival na našich pláních, který se pyšní takovou žánrovou vyhraněností, měl jako každoročně v nabídce přední zástupce ze zahraniční punkrockové, hardcorové a rockabilly scény, stejně jako zvučná jména reggae, ska a indie rocku, v obou případech doplněná tím nejlepším z české scény. Jedenáctý díl Mighty Sounds se oproti festivalové klasice nezaměřil na jeden mainstreamový tahák, ale vsadil na řádnou dávku žánrových headlinerů. A velkou novinkou letošního ročníku byly autogramiády hned několika z nich (Enter Shikari, Red Fang, Batmobile, Jaya The Cat a další), jejichž signaturu na cédéčko, plakát nebo fotku do deníčku jen tak neseženeš. Hudební chuťovky byly servírovány od pátku třetího až do pondělních ranních hodin.

Festival zahajoval ve čtvrtek tradiční Mighty Warm Up, o kterém krouží divoké pověsti s přízvisky legendárních večírků. Pokud jste se však zdráhali započít první oficiální den festivalu omračující kocovinou nebo bez vás v práci nemohli žít a namísto pivem nasáklé párty s bostonskými králi klubové scény Burning Streets a balkan stylem punkových Circus Problem vás čekala malebná cesta vlakem, nebyli jste ani tak o nic ochuzeni. České dráhy si na pátek připravili neorganizovanou výluku vedenou jako triatlon na všech úrovních dopravy a pět hodin cesty se bezpečně vyrovnaly osmi budvarům s nějakým tím panáčkem navíc. Kdo se zvládl dopravit do areálu včas, zkusil jednu z ozdob pátečního line-upu, kterou byla našlápnutá parta z Ontaria The Creepshow. Psychobilly ostré jak brusle kanadského hokejového nároďáku, vpálilo hned na úvod starou pecku Demon Lover. Pod pódiem to zavířilo hlučným přivítáním a reverend McGinty okamžitě kázal další vál. Teploty ještě pořád dosahovaly hodnot bran pekelných, zatímco plání osázenou početným publikem svištěla příhodná See You in Hell. Creepshow se teprve rozehřívali, následovala vypalovačka Devil´s Son. Ústřední skladba posledního alba Life After Death byla pro její autorku Kendu Legaspi před třemi lety vstupenkou ke Creepshow: „Když jsme jí poprvý slyšeli, řekli jsme si: Sakra, tohle je náš song!“ říká McGinty, se kterým jsme si pár dní před festivalem povídali o jejich začátcích, změnách a připravovaném albu. No rest for wicked! Exotická bad girl „Obi Van Kendaby“, jejíž vokály jsou jak vystřižené z burleskního představení čtyřicátých let na Pearl Harboru, házela do davu další nesmrtelné vyhrávky jako Zombies Ate Her Brain, Hellbound nebo Born to Lose a sama se nakonec vrhla do vln natažených rukou. Nové album by mělo vyjít začátkem roku 2016.

Jedním z největších pátečních lákadel byli pochopitelně matadoři Sick of It All. Mighty Sounds už několik let usilovalo o legendární partu newyorského hardcoru, až se nakonec zadařilo. Velké očekávání fanoušků tak okolo deváté večer pokřtili hitem Good Looking Out. Syrové riffy s melodií na první dobrou jsou načichlé industriálními ulicemi Queensu a proměňují tisknoucí se davy v divokou masu řízenou jen jedním kapitánem. Frontman Lou Koller si to pod pódiem šéfoval jak Kim Čong-Un spartakiádní oddíly na prvního máje v Pchjongjangu, moshing střídal circle pits, loktem doleva, doprava, další dvě otočky, úkrok stranou a rozběh na wall of death. Poctivý hardcore bez cukrbliků, co by i po třiceti letech zašlápl všechny následovníky.

Dalším highlitem byli britští Architects. Jedna z posledních kapel velkých stagí před koncem prvního dne se časově překrývala s kalifornskými Rezurex, jejichž rockabilly show v čele s leDeonem, co má místo poloviny hlavy lebku, jsou v pražských venue vyhlášené. Kdo se ale rozhodl dát přednost temnému metalcoru, byť jen na zkoušku u úvodní pecky Broken Cross, už se nemohl pohnout dál. Melodické kytarovky umocněné nelidsky hlasitým řevem frontmana Sama Cartera jsou jak noční můra, která vás přepadne uprostřed noci a nohy zdřevění. Pokud se o Rezurex píše jako o démonech podsvětí, Architects jsou jejich Luciferem, jenž ovládá obří pódia. Promeškat tuhle kapelu naživo bylo trestuhodné.

První den Mighty Sounds pod diktaturou pánů zla byl u konce. Teď už jen vyčůrat, pomodlit a spát.

Info

Mighty Sounds 2015
3.7.2015 Letiště Čápův dvůr, Tábor
foto © Tomáš Hejlek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace