Tomáš Jančík | Články / Reporty | 01.10.2023
Po křtu nového alba v karlínských Kasárnách, kde také vznikalo, vyrazili Madhouse Express křtít do Brna. A ani napodruhé na to nebyli sami. Předskokany jim tentokrát nedělala žádná tuzemská kapela, až z Kanady totiž dorazili Elephant Stone s hypnotizujícím rockem, dlouhými kytarovými sóly a sitárem.
Čtyřčlenná skupina ze Severní Ameriky toho moc neřekla. V jejich tvorbě hraje prim hudba, ne texty a většina věcí, které předvedli, byly vlastní prodloužené skladby plné nekonečných kytarových riffů v duchu klasického psychedelického rocku. Ten v posledních letech silně narůstá na popularitě, a proto je dobře, že se umí Elephant Stone odlišit. Orientální zvuk nastiňuje hlavně sitár a frontman Rishi Dhir ho umí skvěle využít, zároveň jej plynule a nenásilně mění za basu. Tyhle přechody a spirituální sound si užíval celý sál a podle potlesku bylo znát, že společně s pár slovy jako „děkuji“ nebo „na zdraví“, které se Dhir pokusil v uvolněné atmosféře s pivem v ruce vyslovit česky, měly největší ohlas.
Náladu pro Madhouse Express navodili skvělou a ani česká čtveřice se příliš nezdržovala, navázala a zahrála postupně nové album Something With Space, které bere inspiraci převážně v hudbě 60. let, ale zároveň oproti jejich prvotině působí originálněji. Téměř bez zastávky zazněla první polovina nahrávky, kde převládaly psychedelické synthy, ostré kytary nebo dlouhé klidné vokály Maxmiliána Hrušky alias Superlunara Maxe. Nejvýraznější groovy hit Something in the Sky sklidil aplaus, nadšení publika bylo vůbec nemalé.
Místo otočení desky na gramofonu byl v půlce alba/večera vinyl během minuty pokřtěn a pokračovalo se rozličnými hypnotickými vizuály i zvuky, do kterých se sál ponořil. Nakonec se ještě dvakrát rozpohyboval díky vytleskaným přídavkům, včetně dravého a nejznámějšího songu kapely, She Knows. Výkřiky „miluju tě“ nebo „udělej mi dítě“ už jen doprovodily komornější, a zároveň přátelskou atmosféru.
Madhouse Express + Elephant Stone (ca)
29. 9. 2023 Kabinet múz, Brno
foto © Anna Baštýřová
Eva Karpilovská 28.11.2023
V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.
Tomáš Jančík 26.11.2023
Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.
Dominik Polívka 26.11.2023
Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.
Kryštof Kočtář 24.11.2023
Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.
Michal Smrčina 23.11.2023
Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...
Lukáš Grygar 22.11.2023
Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.
Jiří V. Matýsek 21.11.2023
Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.
Ondřej Pěkný 18.11.2023
A pak se na scéně objevuje kladivo. S topůrkem barvy magenta, jiným, než dvě výše zmiňovaná. Jsou tedy tři? Jedno se transformovalo?
Filip Peloušek 15.11.2023
Když se o pár měsíců později blížím šlehaný štiplavým podzimním větrem přes Hlávkův most k Fuchsu, mám tušení, že tentokrát dostanu trochu jiný druh zážitku.
Michaela Šedinová 14.11.2023
Děje se toho hrozně moc, a tak se držím bodu, který mi utkvěl hned na začátku: „Beat is the elementary particle of interaction.“