Články / Recenze

Milý popík Acollective

Milý popík Acollective

Matej Kráľ | Články / Recenze | 25.05.2018

Izraelská hudba už dlhodobo vo veľkom vyváža do sveta dravé kapely, čo sa neboja robiť muziku po svojom. O ich usilovnosti svedčí aktívne koncertovanie, ale aj snaha o jedinečnú šou a zvuk. Nejde samozrejme len o relatívne veľké mená ako Yael Naim či Asaf Avidan. Na Slovensku zabodoval medový folkový zvuk kapely Lola Marsh so speváčkou Yael Cohen, minulý rok zahrali na pražskom Metronome vynikajúci koncert elektropopoví Garden City Movement. Teraz prichádza so svojím tretím albumom sedemčlenná zostava Acollective, ktorá sa už s tunajším publikom tiež dobre pozná.

A získala si ho najmä lepkavými refrénmi. Album Pangea z roku 2014, s ktorým sa predstavili aj na festivale Pohoda, sa nesie v rozmanitých popových tónoch. Hudobne nenáročné piesne navyše zdobia charakteristické úpenlivé vokály dvoch spevákov, ktoré len podčiarkujú striedanie veselých a smutných, ale vždy emotívnych atmosfér.

Tí sa nechali počuť, že práca na novom albume sa natiahla hlavne kvôli plánovaným experimentom. Skladať hudbu v siedmych ľuďoch môže komplikovať práve široké spektrum inštrumentálnych možností, a to potom podnecuje nerozhodnosť. Acollective prinášajú milý počúvateľný popík plný rozličných akustických nástrojov. Vokály sú uveriteľné a úprimné, naratív pekne vystavaný s pohodovou atmosférou. Nahrávka znie takmer po všetkých stránkach rovnako ako ta predchádzajúca a chýba jej dynamika. Nepočuť ani v rozhovoroch avizovanú hutnejšiu elektroniku, ani bohatšiu rytmiku či perkusie. Laikovi by sa mohlo zdať, že hudobné spektrá by na pódiu vedeli v pohode vykryť muzikanti aj v piatich či štyroch, možno ak by pridali niekoho na sláky, ktoré sa nenápadne vyskytnú v niekoľkých piesňach.

Skladby sa lepia na seba a jedna druhej sa až príliš podobajú. Z nahrávky je cítiť, že kapela ostala v prostredí, v ktorom sa cítia bezpečne, a fanúšik, čo netúži po prekvapeniach, neostane sklamaný. Škoda len, že k svojmu zasnenému zvuku nepridal tento relatívne početný kolektív žiaden presah. V koncertnom setliste sa teda určite vymenia názvy niekoľkých piesní, obsah s formou ale sú rovnaké. Kapele tak ostane len moment prvého očarenia, pod ktorým sa nachádza identická zmes zúfalo hľadajúca nové nápady.

Info

Acollective – The Coming of Light (Broji Studios, 2018)
bandcamp kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kde jsem tohle naposledy slyšela? (Jungle)

redakce 25.05.2019

Nahrávka míchající soul, disco a funk prestižní cenu sice nevyhrála, ale i nominace zajistila jejím autorům nemalý zájem.

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.

Vykouzlit ten okamžik (Anna von Hausswolff)

redakce 03.05.2019

Vyslovit se proti vykořeněné současnosti, prožít kouzlo přítomnosti. Zmrazit čas a vnímat sama sebe v celé svojí zranitelnosti.

Kronika spomienok Maggie Rogers

redakce 02.05.2019

Celé to odštartovalo video z jej hodiny na New York University, kde prezentovala svoje demo jednému z najúspešnejších producentov pop music, Pharellovi.

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

redakce 25.04.2019

Drží se osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat.

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

redakce 21.04.2019

Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy, který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s...

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

redakce 20.04.2019

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě.

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

redakce 14.04.2019

Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic.

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

redakce 07.04.2019

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň...