Články / Reporty

Mimozemský král pohody Kurt Vile

Mimozemský král pohody Kurt Vile

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 23.06.2019

Koncert amerického kytaristy a zpěváka Kurta Vilea se zdál po deseti hodinách v kanclu jako nejlepší možný plán na večer. Únava z práce a předbouřkové horko natolik obměkčily můj mozek, že jsem si během prvních pěti minut v MeetFactory bez jakéhokoliv uvážení pořídila nejen lahev polosuchého cidru, ale i triko za nepohodlnou cenu. Ani teď se za něj ale nestydím: je jemné, padnoucí a je na něm obálka Vileovy poslední desky Bottle It In. Jen místo písničkáře drží kytaru oranžový jednooký a kapku sjetý mimozemšťan s dlouhými vlasy. Skvělá sebeironie – rozvážný folkový vyprávěč Vile v dnešním uspěchaném světě pestrých instragramových obrázků opravdu působí jako mimozemšťan nebo cestovatel v čase. Jeho minimalisticky pojaté vystoupení v kombinaci se dvěma cidry bylo příjemně meditativní.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Pořád žiju v představě, že by předskokan měl naladit na hvězdu večera. Set Jorgeho Elbrechta, producenta původem z Kostariky a spolupracovníka Ariela Pinka, byl pravým opakem. Na pódiu se objevila zpěvačka v bílé tunice a ošklivé masce, poté se přikulhal Elbrecht se zapatlaným obličejem, v puntíkovaném ponču a se dvěma zdravotními asistenty. Publikum nedůvěřivě, ale zaujatě pozorovalo Elbrechta coby pacienta psychiatrické léčebny, jehož hudba místy připomínala šedesátkové popové balady, místy navozovala atmosféru raných Alphaville. Nikdo netušil, co od čtyř podivínů čekat, proto když se po deseti minutách vypnul zvuk a spadla kosmická atmosféra, začaly se šířit spekulace, jestli to nebyla součást show. Jen technická nesrovnalost, i tak zanechal Jorge Elbrecht skvělý dojem, tím spíš, že diváky z pódia obdaroval několika vinyly.

Kurt Vile odstartoval skladbou Loading Zones s geniálním heslem „Já parkuju zadarmo!“, které vtipně vyjadřuje jeho touhu po protestu v poklidném rodinném životě. Neprůstřelná ironie a filozofický klid prostupují celou aktuální deskou, stejný pocit jsem měla z Vilea i naživo. Hrál, jako by dělal tu nejvšednější věc na světě, a místo toho, aby mluvil s publikem, vydával mezi písničkami něco jako „Whoow!“ nebo „Yea!“. Vile je sice vyprávěč, ale vyprávěl pouze skladbami, zahalený do svých dlouhých kudrn. Přes sympatickou introvertní neobratnost hrál mistrovsky a zároveň velmi přirozeně na kytary, které neustále střídal. Doprovázený svou kapelou The Violators v klasické sestavě kytara-basa-bicí a syntezátory nedělal nic jiného, než že si užíval hraní a přenášel to na publikum. Nenuceně a v klidu, který všichni potřebujeme.

Info

Kurt Vile & The Violators (us) + Jorge Elbrecht (cr)
20. 6. 2019 MeetFactory, Praha

foto © Sebastian Vošvrda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.