Články / Reporty

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 19.10.2019

Často se v souvislosti s festivaly zamýšlím, jak se v průběhu času změnil můj postoj k tomu, co od těchhle akcí očekávám a proč tam chodím. Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Jubilejnímu 60. ročníku festivalu Brno 16 se daří kombinovat obojí a symbolem tohoto chaotického víru je fialový zajíček ze spotu, který nic nestíhá, neví kam dřív, ale musí to dát vše, od kartonového modelu u vchodu Kina Art až po festivalový merch.

Pořádat festival měsíc po otvíračce kina po dvouleté rekonstrukci znamená, že každý z členů organizačního týmu se na chvilku stává tím fialovým zajíčkem. Soutěžních filmových bloků je jedenáct a lokalit pět, žádný minimal. Většina programu je v domovském Artu a vzhledem k velikosti Brna je ke zbytku možné dojít do půlhodiny pěšky a ještě si stihnete cestou vzít kafe nebo koláč.

Soutěžní bloky nejsou tematicky pevně definované, vytvářejí však volná asociační propojení mezi filmy v jednom bloku. "Provinční" Blok 5 spojuje motivy zastaralosti a místa, kde zastavil čas (rumunská vesnice ve Vítejte, cesta autobusem afgánskou pustinou v Krocanovi), se ztrátou a izolací (smrt rodiče v Spolu sami a Gümüs). Blok 10 má návštěvnický podtitul "hororový" a filmy spojuje motiv dospívání a vývoje ženskosti. Neviditelný feministický strašák, co žere muže v americkém teenage hororu Jezinka, či zlomyslné fiktivní dvojče hlavní představitelky v animáku Cerulia jsou děsivé a stejně tak zábavné.

Nesoutěžní program klasicky nabízí perly pro fajnšmekry a kraluje mu blok Per Angusta ad Augusta, prezentující díla amatérského (v nejpůvodnějším slova smyslu) animátora Luboše Zvičiny. Ten začal animovat v důchodu a celá jeho tvorba se drží uceleného konceptu devadesátkových kosmických animací se synťákovou hudbou, kterou mu nahrává jeho vnučka. Následná diskuse se samotným autorem podtrhuje autenticitu jeho tvorby.

Vyhlášení výsledků moderuje dvanáctiletá holka a budoucnost je světlá. Hlavní vítězný film Neoddělitelně nevyhnutelné zaujme chaotickou časovou sousledností a střihem, místy však tahle experimentální forma jde proti pochopení obsahu. Následný raut je však přímočarý, jak se patří, včetně trashpopové párty. Všechno je v rovnováze. Tak zase za rok, pokud se po cestě neztratíme v časové smyčce.

Info

Brno 16 – Mezinárodní festival krátkých filmů
9. – 12. 10. 2019 Brno

foto © Oliver Staša

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.