Mírumilovná beseda u československého bigbítu (Beseda u Bigbítu 2021)

V zákoutí mezi polem a splavem na konci Tasova se po nechtěné pandemické pauze opět uskutečnila Beseda u Bigbítu. Festival, který má své pravidelné návštěvníky tak ochočené, že se nikdo nerozčiloval nad na poslední chvíli zrušenými koncerty zahraničních kapel a všichni jednohlasně slibovali, že přijdou, ať hraje cokoliv. Snížený počet vstupenek propůjčil akci ještě o něco více komunitní punc a tlačení v davu probíhalo prakticky jen na scéně v šapitó, což tvořilo přidanou hodnotu koncertů, které ve stanu proběhly.

Domácí atmosféra a gastronomické jistoty v podobě Tří ocásků nebo Café Tunsgram. Zevl plac prakticky kdekoliv, někteří využívali dokonce rozlehlé pole pro izolované posedávání uprostřed zbytků slámy. Plocha, na níž akce probíhá, je neveliká, proto je poměrně snadné potkat se s kamarády a zároveň nezmeškat koncerty. Pobaví mě setkání s Markétou Lisou. „Ahoj, nejste s Midi Lidi náhodou to překvapení v šapitó?“ „Jsme, ale nikomu to neříkej.“ Tohle programové překvapení Beseda neznačila nedávným rozhovorem na Radiu Wave, kde se Pavel Uretšlégr a Lucie Bílková omluvili Midi Lidem, že je dosud nepozvali. Šapitó upoceně praská ve švech, Petr Marek ironicky děkuje lidem v prvních řadách, že sice nic neslyší, ale jsou tam s nimi a o to jde. Společné skákání a hulákání „Operace Kindigo“ promění stan v davovou radost z blízkosti.

Na velké scéně zatím probíhá zadumanější duchovní zážitek se Zvířete jménem Podzim a nejvíc se jím možná dojímá Jakub König. Třetí stagi v pátek dominují B4, kteří se svým repertoárem „jak by zněli Plastic People of the Universe, kdyby je hrál Kraftwerk“ předvedli, že dobrý cover zní jako autonomní tvorba, a já přitom zapomínám, že jsem se těšila, že si naživo poslechnu jejich album Plastová okna.

Mezi hranolkama, domácí slivovicí a československým line-upem zvědavě čekám na polskou Brodku. Očekávání je trochu větší než dojem z celého vystoupení ansámblu kompletně oděného do černé kůže. Temní kovbojové bez country. Zdálky se zdá, že se na velké scéně spíše utopili a ani ostřejší songy rozpačitý dojem nepřebijí. Koně a prase se po půlnoci snaží ještě vycucat z publika maximum, jenže pompézní osvětlení k jejich minimalismu s humorem na kdejakou každodenní banalitu působí jako divný kontrast a mnohem víc bych je čekala ve stanu. Nicméně zalít texty o stěhování světelnou smrští je vlastně docela dobrá pocta všednosti, s tím se dá jít spát. A ti, co se brodí přes temnotemné pole ke stanu na hřišti, zažívají z ničeho nic solidní stezku odvahy. Kde se v tom suchu vzalo bláto?

S pomalým sobotním ránem se nechávám dojímat Hrubou hudbou, která přilákala pod podium starší generaci obyvatel Tasova. V řadě na ledovou bezinku poslouchám obdivné komplimenty směrem k pěveckým hostům Šajdlerové a Hrbáčovi. Ploužím se ospale areálem a jdu na Matku. Vzápětí si doslova sedám na zadek. Rap doprovázený částečně živou hudbou si okamžitě získává dav svou oprsklostí. Frontman se neohroženě vrhá do davu a solí svoje ostrá slova tak přesvědčivě, že to probírá z ospalosti i mrtvolné stavy po pátečním večírku. „Kupte si trička, je na nich moje péro.“ A lidi je po koncertě skutečně nakupují, protože se jich na tělech hladovců čekajících ve frontě na pancettu objeví hned několik.

fotogalerii z festivalu najdete tady

Lehce nesourodým dojmem zní skupina okolo Kataríny Malíkové, která svítí do dálky lesklým fialovým outfitem, ale celek působí nekompaktně. Post-hudba už tou dobou pouští své karaoke a Zezula s Havlenem proskakují scénu s mikrofony tak svižně, že to vypadá, jako by potřebovali velký prostor okolo sebe co nejrychleji zaplnit. Přivírám oči, abych se mohla soustředit na slovní příval mnohoznačností.

S večerem přicházejí na velkou scénu Zrní a svůj playlist staví na nové desce Nebeský klid, který v publiku skutečně panuje. Zvedá se vítr a plachta za podiem namísto diváků divoce tancuje a zlověstně předjímá, že už se na téhle scéně víc neodehraje. Z bezpečnostních důvodů ji hned po koncertě technici rozkládají. A tak se přes Katarzii, která si vyšperkovala scénu působivým lustrem-medúzou a uklimbávala publikum jemným zpěvem do beatů, přesouvám opět k šapitó, kde sebevědomě a s lehkou ironií nastupují s coverem Tak abyste to věděla MMNK, kteří mají šanci užít si podobnou atmosféru jako Midi Lidi. Lidská pospolitost a společný zážitek s osobitým smyslem pro humor. Tohle funguje opakovaně.

Z letošní Besedy si odnáším pocit, že elektronika na mě funguje stejně nejlíp, když do ní mlátí alespoň živé bicí, že lidský pot je lepší vidět z blízka, aby byl uvěřitelný, že některé mezilidské vazby spojené s tímto místem pandemie nepřetrhla a že z československé scény se dá postavit poměrně vyvážený a svébytný program, ačkoliv inspirace zvenčí bývá osvěžující téměř vždy.