Články / Reporty

Mírumilovná beseda u československého bigbítu (Beseda u Bigbítu 2021)

Mírumilovná beseda u československého bigbítu (Beseda u Bigbítu 2021)

Adéla Polka | Články / Reporty | 09.08.2021

V zákoutí mezi polem a splavem na konci Tasova se po nechtěné pandemické pauze opět uskutečnila Beseda u Bigbítu. Festival, který má své pravidelné návštěvníky tak ochočené, že se nikdo nerozčiloval nad na poslední chvíli zrušenými koncerty zahraničních kapel a všichni jednohlasně slibovali, že přijdou, ať hraje cokoliv. Snížený počet vstupenek propůjčil akci ještě o něco více komunitní punc a tlačení v davu probíhalo prakticky jen na scéně v šapitó, což tvořilo přidanou hodnotu koncertů, které ve stanu proběhly.

Domácí atmosféra a gastronomické jistoty v podobě Tří ocásků nebo Café Tunsgram. Zevl plac prakticky kdekoliv, někteří využívali dokonce rozlehlé pole pro izolované posedávání uprostřed zbytků slámy. Plocha, na níž akce probíhá, je neveliká, proto je poměrně snadné potkat se s kamarády a zároveň nezmeškat koncerty. Pobaví mě setkání s Markétou Lisou. „Ahoj, nejste s Midi Lidi náhodou to překvapení v šapitó?“ „Jsme, ale nikomu to neříkej.“ Tohle programové překvapení Beseda neznačila nedávným rozhovorem na Radiu Wave, kde se Pavel Uretšlégr a Lucie Bílková omluvili Midi Lidem, že je dosud nepozvali. Šapitó upoceně praská ve švech, Petr Marek ironicky děkuje lidem v prvních řadách, že sice nic neslyší, ale jsou tam s nimi a o to jde. Společné skákání a hulákání „Operace Kindigo“ promění stan v davovou radost z blízkosti.

Na velké scéně zatím probíhá zadumanější duchovní zážitek se Zvířete jménem Podzim a nejvíc se jím možná dojímá Jakub König. Třetí stagi v pátek dominují B4, kteří se svým repertoárem „jak by zněli Plastic People of the Universe, kdyby je hrál Kraftwerk“ předvedli, že dobrý cover zní jako autonomní tvorba, a já přitom zapomínám, že jsem se těšila, že si naživo poslechnu jejich album Plastová okna.

Mezi hranolkama, domácí slivovicí a československým line-upem zvědavě čekám na polskou Brodku. Očekávání je trochu větší než dojem z celého vystoupení ansámblu kompletně oděného do černé kůže. Temní kovbojové bez country. Zdálky se zdá, že se na velké scéně spíše utopili a ani ostřejší songy rozpačitý dojem nepřebijí. Koně a prase se po půlnoci snaží ještě vycucat z publika maximum, jenže pompézní osvětlení k jejich minimalismu s humorem na kdejakou každodenní banalitu působí jako divný kontrast a mnohem víc bych je čekala ve stanu. Nicméně zalít texty o stěhování světelnou smrští je vlastně docela dobrá pocta všednosti, s tím se dá jít spát. A ti, co se brodí přes temnotemné pole ke stanu na hřišti, zažívají z ničeho nic solidní stezku odvahy. Kde se v tom suchu vzalo bláto?

S pomalým sobotním ránem se nechávám dojímat Hrubou hudbou, která přilákala pod podium starší generaci obyvatel Tasova. V řadě na ledovou bezinku poslouchám obdivné komplimenty směrem k pěveckým hostům Šajdlerové a Hrbáčovi. Ploužím se ospale areálem a jdu na Matku. Vzápětí si doslova sedám na zadek. Rap doprovázený částečně živou hudbou si okamžitě získává dav svou oprsklostí. Frontman se neohroženě vrhá do davu a solí svoje ostrá slova tak přesvědčivě, že to probírá z ospalosti i mrtvolné stavy po pátečním večírku. „Kupte si trička, je na nich moje péro.“ A lidi je po koncertě skutečně nakupují, protože se jich na tělech hladovců čekajících ve frontě na pancettu objeví hned několik.

fotogalerii z festivalu najdete tady

Lehce nesourodým dojmem zní skupina okolo Kataríny Malíkové, která svítí do dálky lesklým fialovým outfitem, ale celek působí nekompaktně. Post-hudba už tou dobou pouští své karaoke a Zezula s Havlenem proskakují scénu s mikrofony tak svižně, že to vypadá, jako by potřebovali velký prostor okolo sebe co nejrychleji zaplnit. Přivírám oči, abych se mohla soustředit na slovní příval mnohoznačností.

S večerem přicházejí na velkou scénu Zrní a svůj playlist staví na nové desce Nebeský klid, který v publiku skutečně panuje. Zvedá se vítr a plachta za podiem namísto diváků divoce tancuje a zlověstně předjímá, že už se na téhle scéně víc neodehraje. Z bezpečnostních důvodů ji hned po koncertě technici rozkládají. A tak se přes Katarzii, která si vyšperkovala scénu působivým lustrem-medúzou a uklimbávala publikum jemným zpěvem do beatů, přesouvám opět k šapitó, kde sebevědomě a s lehkou ironií nastupují s coverem Tak abyste to věděla MMNK, kteří mají šanci užít si podobnou atmosféru jako Midi Lidi. Lidská pospolitost a společný zážitek s osobitým smyslem pro humor. Tohle funguje opakovaně.

Z letošní Besedy si odnáším pocit, že elektronika na mě funguje stejně nejlíp, když do ní mlátí alespoň živé bicí, že lidský pot je lepší vidět z blízka, aby byl uvěřitelný, že některé mezilidské vazby spojené s tímto místem pandemie nepřetrhla a že z československé scény se dá postavit poměrně vyvážený a svébytný program, ačkoliv inspirace zvenčí bývá osvěžující téměř vždy.

Info

Beseda u Bigbítu
6.–7. 8. 2021 Tasov u Veselí nad Moravou

foto © Tyn Týna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Přivykání na tmu i asociační hra (Trojvernisáž v Galerii TIC)

Minka Dočkalová 16.06.2022

V Galerii mladých ožívá snově surrealistické mojo, o patro výše implicitně stalkerský polodokumentární film a vedle, v Galerii u Dobrého pastýře je možné zažít dotyk postapokalyptického světa.

Rozinkové bombardéry, pražská šunka a bílé i černé kněžky (Tempelhof Sounds 2022)

Vojta Chmelík 14.06.2022

Když byl loni ohlášen nový festival s headlinery Muse a The Strokes na letišti Tempelhof, poskočil jsem radostí. A rovnou schytal od okolí pár jízlivých narážek.

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar 09.06.2022

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi.

Woodkidovy podivuhodné příběhy

Veronika Mrázková 08.06.2022

Když pak nastoupil Woodkid s osmičkou hudebníků a přerušil několikaminutovou zvukovou ouverturu v záři tepajících červených bodovek, stačilo pár tónů hitovky Iron a bylo uvařeno.

Blues bez šťávy (Eric Clapton)

Jiří V. Matýsek 08.06.2022

Co ale zmůže skvělý setlist, když veškeré emoce končí na kraji pódia? Eric Clapton jako pára nad hrncem.

S příchutí železa (Einstürzende Neubaten)

Jiří V. Matýsek 01.06.2022

Jeviště jako železářství, zestárlé monstrum ze šrotiště. Na koncert Einstürzende Neubaten se čekalo dlouho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace